Rubrika o migraci, hledání útočiště a začleňování cizinců v naší zemi
Odkazy
Integrace azylantů a přesídlencůStátní integrační program (Hlava IX., §§ 68-70 zákona č. 325/1999 Sb.) je zaměřen na pomoc azylantům při zajištění jejich začlenění do společnosti. Tím je kodifikována snaha státu pomoci azylantům v oblasti zajištění trvalého bydlení a výuky českého jazyka.
Státní integrační program (SIP) v oblasti získání znalostí českého jazyka je bezplatný a nabídka kurzu musí být azylantovi učiněna Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu.
Státní integrační program v oblasti bydlení je realizován na základě usnesení vlády přijatého vždy na konkrétní rok. Za dobu existence SIP doznala právě tato část největších změn. Z původní jedné varianty, v jejímž rámci mají azylanti možnost získat s přispěním státu nájemní byt formou nájmu bytu v majetku obce (v dřívějších letech i v majetku fyzické osoby), se program rozšířil na celkem tři varianty v jejichž rámci je možno získat integrační byt nejen výše uvedeným způsobem (varianta č. I), ale i formou státního příspěvku na úhradu čistého nájemného, nebo jeho poměrné části (varianta č. II). Od roku 2005 se do praxe zavádí třetí možnost (varianta č. III), kterou je získání nájemního bytu v rámci nabídky nájemních bytů pro azylanty postavených podle programu „Podpora výstavby nájemních bytů pro rok 2005“ Ministerstva pro místní rozvoj v každém roce jeho vyhlášení.
Tato metoda by do budoucna měla, mimo jiné, usnadnit i integraci handicapovaných azylantů, kterým má umožnit získání vhodného, např. bezbariérového, bytu.
V přechodném období mezi udělením azylu, absolvováním jazykového kurzu a získáním integračního bytu mají azylanti možnost využít ubytování v jednom z Integračních azylových středisek (IAS), což jsou zařízení ministerstva vnitra provozovaná Správou uprchlických zařízení (www.suz.cz). Tato střediska jsou v současné době čtyři, a to v Zastávce u Brna, Jaroměři - Josefově, Hošťce - Velešicích a Ústí nad Labem - Předlicích. v těchto střediscích mají klienti k dispozici samostatné bytové jednotky (1+0 až 2+1), ve kterých platí nájem a poplatky za služby. Po dobu pobytu v IAS by se azylanti měli v první řadě věnovat absolvování jazykových kurzů a aktivnímu vyhledávání ubytování v rámci ČR, resp. v rámci jím zvoleného regionu.
Na realizaci Státního integračního programu se podílejí i nevládní neziskové organizace jako např. Poradna pro integraci, Sdružení občanů zabývajících se emigranty, Sdružení Česká katolická charita, Diakonie Českobratrské církve evangelické, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Centrum pro integraci cizinců.
| rok | počet bytů | počet integr. osob | částka na bydlení | částka na rozvoj obce | celková částka |
|---|---|---|---|---|---|
| 1994 | 22 | 84 | 4 798 000 | 1 480 000 | 6 278 000 |
| 1995 | 48 | 120 | 8 802 000 | 3 340 000 | 12 142 000 |
| 1996 | 15 | 44 | 2 700 000 | 930 000 | 3 630 000 |
| 1997 | 19 | 56 | 4 000 000 | 1 430 000 | 5 430 000 |
| 1998 | 28 | 65 | 6 050 000 | 3 070 000 | 9 120 000 |
| 1999 | 44 | 110 | 9 900 000 | 5 160 000 | 15 060 000 |
| 2000 | 30 | 78 | 6 600 000 | 3 090 000 | 9 690 000 |
| 2001 | 23 | 47 | 4 950 000 | 2 730 000 | 7 680 000 |
| 2002 | 18 | 41 | 3 750 000 | 2 210 000 | 5 960 000 |
| 2003 | 18 | 39 | 3 750 000 | 2 910 000 | 6 660 000 |
| 2004 | 38 | 113 | 8 836 750 | 5 979 500 | 14 816 250 |
| 2005 | 40 | 102 | 7 877 907 | 5 604 500 | 13 482 407 |
| Celkem | 343 | 899 | 72 014 657 | 37 934 000 | 109 948 657 |
Krajané, jsou etničtí Češi, kteří trvale žijí mimo území České republiky. Nejpřesnější definice této skupiny cizinců je obsažena v usnesení vlády č. 72/1996, které uvádí ve svém názvu, že se jedná o cizince s prokázaným českým původem žijící v zahraničí.
V minulosti proběhly celkem tři akce, při nichž stát pomohl přesídlit řadu krajanů.
První etapa - proběhla v letech 1946 - 1947 v gesci tehdejšího ministerstva práce a sociální péče. v této době se do Československa přesídlily desetitisíce krajanů z Ukrajiny, Rumunska, Jugoslávie, Bulharska, Maďarska, ale i z Francie, Rakouska a Německa. Většina krajanů byla usídlena v pohraničních a sudetských oblastech, kde se uvolnilo značné množství usedlostí po odsunu Němců.
Druhá etapa - proběhla v letech 1991 - 1993 v gesci tehdejšího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. v této vlně přestěhoval stát v rámci humanitární evakuace přibližně 2.000 krajanů z Ukrajiny a Běloruska, z oblastí, které byly postiženy v roce 1986 černobylskou jadernou havárií. Tito krajané byli ubytováni v několika lokalitách, které byly z velké části tvořeny rekonstruovanými objekty po odsunuté sovětské armádě.
Třetí etapa - proběhla v letech 1995 - 2001 v gesci ministerstva vnitra. v této době se za pomoci státu přesídlili krajané z Kazachstánu, Ruska, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Moldávie. Přestože tato akce probíhala v nejdelším časovém úseku, bylo v jejím průběhu přesídleno nejméně krajanů. Důvodem je skutečnost, že tato akce nebyla hromadná, ale byla založena na přísně individuálním základě.
Vzhledem k tomu, že hromadné přesídlení na konci čtyřicátých let bylo provedeno ve velmi specifických podmínkách, považujme za první přesídleneckou skupinu krajany přesídlené v letech 1990 - 1993 z Ukrajiny a Běloruska.
V roce 1990 se zástupci potomků českých imigrantů z Ukrajiny obrátili na tehdejší československou vládu a na prezidenta Československé republiky se žádostí o přesídlení, které by je uchránilo od následků radioaktivního zamoření. Československá vláda tuto žádost projednala kladně a umožnila přestěhování celkem 1 812 osobám, z nichž 1 731 bylo z Ukrajiny a 81 bylo z Běloruska.
Vlastnímu přesídlení krajanů předcházela dlouhá jednání mezi Československem a Sovětským svazem, která měla za cíl vyjednat co nejvýhodnější podmínky pro krajany odcházející z tehdejšího SSSR.
Jako první krok byly zahájeny ozdravné pobyty pro děti z postižených krajanských komunit v Československu a zároveň byla zahájena distribuce humanitární pomoci (mimo jiné prostřednictvím Centra humanitární pomoci krajanům na Ukrajině, které vzniklo v roce 1990).
Samotné přesídlení probíhalo formou „humanitární evakuace“, tedy jako hromadný přesun celých skupin krajanů za pomoci autobusů a kamionů.
Volné byty byly lokalizovány ve spolupráci se starosty obcí. Pokud obec měla zájem o poskytnutí ubytování přesídlencům, uvolnil stát částku na renovaci příslušného počtu bytů a obci poskytl příspěvek na rozvoj infrastruktury obce. Obzvláště v roce 1991 a 1992 si přesídlenci mohli ještě na Ukrajině z několika nabídek vybrat sídlo, kde chtějí v Čechách bydlet. Zejména ve zrušených výcvikových prostorech po Sovětské armádě bylo bytů k renovaci dostatek. Některé obce daly v letech 1991 - 1993 k dispozici relativně velký počet bytů, takže zde vznikly poměrně početné enklávy přesídlenců, což do značné míry ovlivnilo následnou integraci krajanů do společnosti.
Přes některé drobnější problémy se krajané adaptovali na život v České republice naprosto samostatně a velice úspěšně. Z hlediska integrace přesídlenců lze přesídlovací akci hodnotit jako velmi úspěšnou. Bohužel realizace takto rozsáhlé akce s sebou přinesla další problémy pro krajany, kteří z rozličných důvodů, zůstali v zemi původu. Přesídlení se zúčastnila většina krajanů z příslušných komunit, nicméně někteří krajané přesídlit nemohli, např. měli člena rodiny na vojně, nebo nebyli v té tobě přímo v dané lokalitě, jelikož někteří lidé využili možnosti, kterou poskytla vláda SSSR bezprostředně po havárii, a přesídlili dočasně do jiné části Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že přesídlování bylo zastaveno v roce 1993, došlo v řadě případů k rozdělení rodin, které má za následek současné žádosti krajanů o přesídlení.
V reakci na přesídlovací akci z let 1990 - 1993 se se žádostí o přesídlení přihlásila krajanská komunita z Aktjubinské oblasti v Kazachstánu. Na rozdíl od předcházející akce, kterou organizačně zajišťovaly státní instituce, byla tato komunita přestěhována do ČR v gesci ministerstva vnitra, ale ve spolupráci s nestátní neziskovou organizací Nadace Člověk v tísni a jejím nástupcem „Člověk v tísni“ - společnost při České televizi, o.p.s. v letech 1994 - 2001. v rámci tohoto přesídlení se do ČR přestěhovalo cca 200 rodin (800 osob). Tento program byl zaměřen na pomoc krajanům, kteří žili ve vybraných vzdálených nebo ohrožených teritoriích, která každoročně stanovovala vláda na návrh ministrů vnitra a zahraničních věcí.
Obě akce se od sebe radikálně lišily, jelikož repatriace krajanů z černobylské zóny byla výjimečnou humanitární evakuací, kde stát krajanům zajistil vše od udělení trvalého pobytu přes převod financí po zajištění dopravy. Repatriace z vybraných vzdálených nebo ohrožených teritorií byla založena na striktně individuálním základě, což znamenalo, že krajané podali žádost o trvalý pobyt a pro jeho povolení museli splnit všechny podmínky vyžadované zákonem č. 123/1992 Sb. Ve splnění podmínek pomohla krajanům smluvně vázaná nestátní nezisková organizace, konkrétně Člověk v tísni, o.p.s., tím, že na území ČR zajistila každé rodině byt a práci pro práceschopné členy rodiny.
Principem přesídlení bylo pouze pomoci krajanům při splnění podmínek pro povolení trvalého pobytu ve smyslu zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR. Tato pomoc byla zaměřena především na pomoc s administrativními kroky, zajištěním bydlení a zaměstnání.
V průběhu šesti let po které program přesídlování krajanů probíhal se do České republiky přestěhovalo celkem 201 krajanských rodin, což zahrnuje celkem 785 osob. Na území ČR se narodilo celkem 33 dětí, takže na konci roku 2001 byl celkový počet krajanů spadajících do programu přesídlování 818 osob.
Od ukončení programu repatriace z vybraných vzdálených nebo ohrožených teritorií v roce 2001 již neprobíhá žádný program, který by aktivně pomáhal českým krajanům s přesídlením do ČR.
Pomoc krajanům byla vždy prováděna na základě vládních usnesení. Přesídlování krajanů do ČR bylo prováděno v rámci zákona o pobytu cizinců, který na krajany nahlíží stejně jako na ostatní cizince. v současné době uplatňované zvýhodnění krajanů oproti ostatním cizincům vychází opět z usnesení vlády a v návaznosti na něj z vnitřních směrnic dotčených orgánů státní správy.
| počet | smluv | počet osob | částka na zajištění bydlení v Kč |
částka na rozvoj obce v Kč |
celková částka v Kč |
| 1994 | 12 | 45 | 2 850 000 | 2 850 000 | |
| 1995 | 35 | 125 | 8 050 000 | 2 570 000 | 10 620 000 |
| 1996 | 37 | 149 | 9 250 000 | 2 910 000 | 12 160 000 |
| 1997 | 43 | 170 | 10 650 000 | 3 370 000 | 14 020 000 |
| 1998 | 31 | 140 | 10 500 000 | 4 590 000, | 15 090 000 |
| 1999 | 25 | 100 | 7 500 000 | 3 250 000 | 10 750 000 |
| 2000 | 1 940 000 | 1 940 000 | |||
| Celkem | 183 | 729 | 48 800 000 | 18 630 000 | 67 430 000 |
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna