Rubrika o migraci, hledání útočiště a začleňování cizinců v naší zemi
Odkazy
ImigraceMigraci lze definovat jako časově více či méně ohraničený proces přesunu lidí mezi prostory určenými státními hranicemi, neboť lidé se odjakživa přesouvali z místa na místo. Přístup jednotlivých komunit k nově příchozím nebo k těm, kteří o příchod usilovali, měl v daleké historii i dnes mnoho společného, protože společnosti se vždy snažily kontrolovat příliv cizinců. Nejvýznamnější migrační vlny ve středověké Evropě známe jako „stěhování národů“.
Migraci, jako společenský jev, lze zkoumat v několika rovinách i z různých úhlů náhledu. Základním hlediskem je dělení na migraci dobrovolnou a vynucenou, i když mnohdy nelze mezi těmito dvěma náhledy stanovit pevnou dělící hranici, neboť v řadě případů, zvláště u migrace za prací, dobrovolná migrace splývá s kategorií migrace vynucené. Pod pojem migrace dobrovolné můžeme podřadit zejména ty případy, kdy lidé opouštějí svoji vlast za účelem studia, sjednocení rodiny, zaměstnání či z jiných důvodů osobního charakteru. Vynucená migrace je vyjádřením snahy vyhnout se pronásledování, represi, ozbrojeným konfliktům, přírodním či jiným katastrofám nebo jiným situacím, jež představují ohrožení života, svobody a živobytí jednotlivce.
Převažující příčiny migrace lze v současném světě spatřovat zejména v rozdílech v bohatství mezi jednotlivými světadíly, v síle ekonomik jednotlivých zemí a úrovni ekonomického rozvoje a v životní úrovni jejich obyvatel. Při sledování migrace nelze mít na zřeteli jen jevy migraci vyvolávající, ale i faktory migraci umožňující nebo jí napomáhající. Svět tedy byl, je i v blízké budoucnosti bude konfrontován s pozitivními i negativními faktory vyvěrajícími z mezinárodní migrace, jež bezesporu představuje jednu z globálních výzev lidstva.
Je zřejmé, že na současnou dynamiku mezinárodní migrace je třeba reagovat snahou využít co nejlépe její potenciál a zároveň minimalizovat její negativa. Jedním ze způsobů, jak efektivně omezovat obtížně zastavitelnou migraci nelegální, je kontrolovat a řídit její kroky pomocí programů migrace legální.
V České republice dochází k zásadní proměně v účelu migrace. Z pasivní „obrany“ před nežádoucí migrací, resp. imigrací se do popředí stále intenzivněji dere ekonomické a nyní i společenské „využití“ migrace a přistěhovalectví. Obecně se začalo prosazovat povědomí, že migrace a zejména imigrace se bude muset napříště stát jedním z efektivních nástrojů řešení dalšího ekonomického rozvoje této země i součástí jejího společenského vývoje.
S ohledem na uvedené přijala vláda České republiky usnesením č. 55 ze dne 13. ledna 2003 Zásady politiky vlády v oblasti migrace cizinců, které jsou základním dokumentem a východiskem pro budování moderní a cílené Koncepce imigrační politiky České republiky.
Mezi zásady, které obecně vyjadřují vůli České republiky aktivně a zodpovědně se zabývat migrační politikou, patří i ta, že migrační politika státu je založena na koordinovaném postupu všech státních orgánů, orgánů územní a zájmové samosprávy a na podpoře ze strany dalších subjektů zabývajících se migrací a její realizace předpokládá široké zapojení nevládních a dalších organizací občanské společnosti.
Jednou z důležitých zásad je ta, že migrační politika státu neklade překážky legální migraci, a podporuje imigraci, která je pro stát a společnost v dlouhodobé perspektivě přínosná.
Zde je třeba mít na paměti především tu skutečnost, že v České republice, ale prakticky ve všech vyspělých státech Evropy, dochází ke stále se zhoršující demografické situaci. Podle předních odborníků na migraci se bude Česká republika v roce 2030 potýkat s výrazným deficitem lidí v produktivním věku. Některé výzkumy hovoří řádově až o statisících.
Také z tohoto důvodu schválila vláda České republiky dne 10. července 2002 usnesením č. 720 pilotní projekt Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Gestorem za jeho realizaci je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Cílem pětiletého pilotního projektu je přivést do České republiky zahraniční odborníky, kteří se v ní chtějí usadit i se svými rodinami. V cílových zemích, tj. Bulharsku, Chorvatsku a Kazachstánu, odstartoval 1. září 2003. Dnem 1. října 2004 došlo k rozšíření okruhu zemí o Bělorusko a Moldavsko. Současně byla dána možnost k zapojení se do tohoto projektu všem cizinců, bez ohledu na státní příslušnost, kteří v České republice vystudovali vysokou školu.
V souvislosti s problematikou legální imigrace je nutné zmínit i některé další aspekty. Zejména je třeba aktivně působit na myšlení našich občanů a měnit v něm hluboce zakořeněnou nedůvěru a v mnoha případech až nenávist k cizincům. To zřejmě pramení z minulosti, kdy docházelo k určité izolaci spojené s nemožností stýkat se s občany jiných států, tedy nemožností mít vlastní zkušenost, že i jiné národy mají své zvyky, kulturu, historii a životní úroveň. Češi se musí přesunout k toleranci a osobnímu poznání, že cizinci mohou být pro nás inspirací, zdrojem zkušeností a mohou obohatit i náš život.
Velmi častým argumentem našich občanů, uveřejňovaným v některých víceméně pochybných masmédiích, je „cizinci nám berou práci“. Toto konstatování je zcela nesmyslné a pouze podporuje xenofobní nálady. Jak již bylo uvedeno, legální imigraci Česká republika vítá. Tito cizinci totiž velmi často vyplňují mezery na trhu práce, neboť jsou činní tam, kde čeští občané nemají zájem pracovat. Většinou pak vykonávají těžkou fyzickou práci na stavbách, pomocnou nekvalifikovanou práci, práci ve směnném provozu nebo málo honorovaná povolání.
Současně je nutné konstatovat, že podle vědeckých studií je absorpční kapacita České republiky nejméně 10%, tzn., že je schopna pojmou až na jeden milión cizinců. V současné době pobývá legálně na území republiky cca 250 000 cizinců*, což činí přibližně 2,5 % populace. V souvislosti s tím si musíme uvědomit, že podíl cizinců na populaci převážné řady států Evropy se pohybuje výrazně nad tímto procentem, a často překračuje i dvouciferné vyjádření.
Nejprve je nutné uvést, že nelegální migrace může vyvolat v cílových zemích ohrožení vnitřní stability společnosti a ohrozit bezpečnostní situaci. Souvisí s přeshraniční trestnou činností, organizovanou převaděčskou kriminalitou a obchodem s lidmi. Vedle rostoucího podílu struktur organizovaného zločinu vnímá mezinárodní společenství jako vážnou bezpečnostní hrozbu především nárůst aktivit teroristických skupin na poli nelegální migrace.
Fenomén nelegální migrace je třeba spatřovat ve dvou rovinách. Nelze hovořit „pouze o případech nelegálního vstupu osob přes státní hranice na území daného státu z různých důvodů či případech nedovoleného způsobu opuštění státu, ale zejména o případech nelegálního pobytu na území.
Od vzniku České republiky bylo při nedovoleném způsobu překročení státních hranic České republiky nebo při prokazatelném pokusu zjištěno více než 300 000 osob. Od roku 1998, kdy byl zjištěn nejvyšší počet případů od vzniku samostatné České republiky, jednalo se o téměř 45 000 osob, dochází k postupnému snižování počtu zjištěných nelegálních mi grantů, až na 11 000 v roce 2004. Tento trend pokračuje i v roce 2005. To samo o sobě svědčí o skutečnosti, že ochraně státních hranic je trvale věnována zvýšená pozornost a přijímaná opatření nesou své plody. Jedním z důležitých aspektů v boji proti tomuto jevu je i spolupráce s příslušnými orgány dalších zemí.
Poněkud jiná je situace při zjišťování případů nelegálního pobytu cizinců na území. Od 1. června 1999 do konce roku 2004 zjistily útvary Policie ČR téměř 115 000 cizinců, kteří na území České republiky pobývali neoprávněně, případně zde vykonávali činnosti, ke kterým neměli příslušné povolení. Provádění kontrol ve vnitrozemí je věnována náležitá pozornost a eliminace nelegální migrace ve formě neoprávněného pobytu je důležitým faktorem i pro začlenění České republiky do tzv. Schengenského prostoru. Zintezivněním kontrolní činnosti dochází každoročně k odhalování více případů. V roce 2004 to bylo zjištěno například více jak 16 000 cizinců v nelegálním postavení.
Jak již bylo uvedeno, vláda České republiky přijala Zásady politiky vlády v oblasti migrace cizinců. Mezi ně patří i zásada zaměřit migrační politiku státu na odstraňování všech forem nelegální migrace a jiných nelegálních aktivit, a to jak opatřeními na poli mezinárodní spolupráce, tak i opatřeními národními.
Jedním z kroků k jejímu naplňování je Akční plán boje proti nelegální migraci, přijatý usnesením vlády České republiky č. 108 ze dne 4. února 2004. Materiál byl vypracován i v návaznosti na úkoly stanovené Národním akčním plánem České republiky v boji proti terorismu a rovněž na základě závěrů přijatých na summitu Evropské unie, konaném v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002 a na základě doporučení přijatých na pražské konferenci konané v rámci Budapešťského procesu. Jeho hlavním cílem je nalézt a realizovat taková opatření, která by minimalizovala nelegální migraci na území České republiky a vedla cizince k tomu, aby do České republiky přijížděli legálně.
Velmi ožehavou a často diskutovanou otázkou jsou jevy spojené s nelegálním zaměstnáváním. Vláda se tímto problémem dlouhodobě zabývá, o čemž svědčí i fakt, že usnesením vlády České republiky ze dne 23. října 2000 č. 1044 k „Harmonogramu opatření vyplývající z Aktualizované Koncepce boje proti organizovanému zločinu byl zřízen meziresortní orgán pro potírání nelegálního zaměstnávání cizinců v České republice. Gestorem činnosti tohoto orgánu, jehož smyslem je vzájemnou informovaností a využíváním koordinovaných přístupů zlepšit efektivnost boje s nelegální prací cizinců ve všech úrovních a potírání tzv. šedé ekonomiky, je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky.
(úplné znění se stavem ke dni 15.2.2008, pdf 872 kB)
Vláda České republiky dne 13. ledna 2003 svým usnesením č. 55 schválila následující zásady.
Zásady politiky vlády České republiky v oblasti migrace cizinců jsou základním dokumentem a východiskem pro budování moderní a cílené Koncepce imigrační politiky České republiky. Jsou předznamenáním začlenění České republiky do Evropské unie a výrazem ochoty podílet se na harmonizaci migračních politik jednotlivých států v rámci Evropské unie a efektivním řízení migrace v Evropě.
Znění jednotlivých zásad vyjadřuje vůli České republiky aktivně a zodpovědně se zabývat migrační politikou při respektování závazků plynoucích z mezinárodních úmluv, smluv a doporučení mezinárodních organizací pro oblast migrace.
Česká republika s ohledem na mezinárodní závazky, které pro ni vyplynou z členství v Evropské unii, důsledně prosazuje řídící roli státu v oblasti migrace.
Migrační politika státu je založena na koordinovaném postupu všech státních orgánů, orgánů územní a zájmové samosprávy a na podpoře ze strany dalších subjektů zabývajících se migrací.
Migrační politika státu je zaměřena na odstraňování všech forem nelegální migrace a jiných nelegálních aktivit a to jak opatřeními na poli mezinárodní spolupráce, tak i opatřeními národními.
Migrační politika státu neklade překážky legální migraci, a podporuje imigraci, která je pro stát a společnost v dlouhodobé perspektivě přínosná.
Realizace migrační politiky státu předpokládá široké zapojení nevládních a dalších organizací občanské společnosti.
Česká republika se spolupodílí na úsilí světového a evropského společenství na řešení migračních důsledků humanitárních krizí a na odstraňování příčin těchto jevů.
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o předávání osob na společných státních hranicích, ze dne 10. 5. 1993
Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Rakouské republiky o převzetí osob na společných státních hranicích, ze dne 26. 8. 1991
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o předávání a přebírání osob na společných státních hranicích, ze dne 2. 7. 2002
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o zpětném přebírání osob na společných státních hranicích, ze dne 3. 11. 1994
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o předávání a zpětném přebírání osob, ze dne 9. 4. 1998
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o zpětném přebírání osob, ze dne 2. 4. 1997
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chorvatské republiky o předávání a přebírání osob na státních hranicích, ze dne 30. 11. 1999
Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Kanady o předávání osob na státních hranicích, ze dne 8. 3. 1996
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o předání a převzetí osob na státních hranicích, ze dne 2. 11. 1994
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Moldavské republiky o předávání a přebírání osob na státních hranicích, ze dne 7. 8. 2003
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Rumunska o předávání a přebírání osob, jejichž vstup nebo pobyt je na území druhého státu protiprávní, ze dne 25. 1. 1994
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Slovinsko o přebírání osob na státních hranicích, ze dne 22. 5. 1998
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna