Rubrika o migraci, hledání útočiště a začleňování cizinců v naší zemi
Odkazy
Schengenská spolupráce a ochrana státních hranicHlavním zdrojem informací o vstupu České republiky do schengenského prostoru je vládní portál informující o Evropské unii Euroskop.cz.
Na stránkách www.euroskop.cz/schengen se můžete informovat o tom, co znamená rozšíření Schengenu a jaké změny přineslo. Obsah těchto stránek je připravován Ministerstvem vnitra ve spolupráci s dalšími orgány státní správy.
Schengenská spolupráce je označením spolupráce států v rámci tzv. schengenského prostoru, pro který se vžilo krátké označení „Schengen“. Jedná se o území států, na jejichž společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly. Kontrola se soustředí na tzv. vnější schengenské hranice (pozemní hranice, mezinárodní letiště a mořské přístavy) a je doprovázena úzkou spoluprací v dalších oblastech, která kompenzuje chybějící kontroly na vnitřních hranicích.
Zahájení schengenské spolupráce je spojeno s dvěma základními smluvními dokumenty - Schengenskou dohodou a Schengenskou prováděcí úmluvou.
Dne 14. června 1985 uzavřely vlády Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Francie a Německa v lucemburském městě Schengen „Dohodu o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích“, známou jako Schengenská dohoda. Cílem této dohody bylo zrušení kontrol na společných hranicích (tzv. vnitřních hranicích) při pohybu státních příslušníků členských států Evropských společenství a usnadnění pohybu zboží a služeb. Dohoda v 33 článcích vyjmenovává krátkodobá i dlouhodobá opatření, k jejichž provádění se signatářské státy zavázaly s ohledem na společný zájem realizovat stanovený cíl co nejdříve. Mezi tato opatření patřila např. kontrola osobních vozidel přejíždějících společné hranice pouhým zrakem a bez zastavení (čl. 2), zřízení společných kontrolních pracovišť (čl. 4) nebo posílení spolupráce mezi celními a policejními orgány (čl. 9). Z dnešního pohledu má Schengenská dohoda význam především politický, neboť vytvořila chybějící instrument k zajištění volného pohybu osob a zboží a umožnila spuštění tzv. schengenské spolupráce.
Výrazný posun přinesla tzv. Schengenská prováděcí úmluva, která byla podepsána dne 19. června 1990 a která Schengenskou dohodu dále rozvedla a specifikovala. Obsahuje ustanovení o konkrétních opatřeních, jež mají doprovázet volný pohyb po společném prostoru v praxi. Oproti smlouvě z roku 1985 bylo cílem Schengenské prováděcí úmluvy dosáhnout zrušení kontrol pohybu všech osob - nejenom státních příslušníků členských států ES - na společných hranicích a usnadnit přepravu a pohyb zboží. V současné době představuje tato úmluva základní dokument schengenské spolupráce, který byl postupně rozveden dalšími právními akty souhrnně označovanými jako tzv. schengenské acquis.
Oba smluvní dokumenty umožnily zahájení schengenské spolupráce na mezivládní úrovni. Ačkoli všech pět signatářských států bylo součástí Evropských společenství, uskutečňovala se schengenská spolupráce původně mimo rámec ES. Účast na ní byla proto otevřena dalším státům, které postupně k schengenským dohodám přistupovaly. Při faktickém zrušení kontrol na společných hranicích smluvních států v březnu 1995 se na schengenské spolupráci podílelo kromě původních pěti zemí také Španělsko s Portugalskem. V následujících letech se schengenský prostor rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, o dva roky později o Řecko a v březnu 2001 o severské státy, jmenovitě Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island.
K 1. květnu 1999 bylo schengenské acquis začleněno tzv. Schengenským protokolem Amsterodamské smlouvy do institucionálního rámce EU. Z původně mezivládní úrovně tak byla schengenská spolupráce přesunuta na úroveň EU. Předpisy přijímané po tomto datu tedy představují unijní právní instrumenty platné pro všechny členské státy až na některé výjimky. Dle čl. 8 uvedeného protokolu se stalo schengenské acquis závazné v plném rozsahu také pro všechny budoucí členské státy EU včetně České republiky.
Až do 21. prosince 2007 byly do schengenské spolupráce zapojeny všechny státy evropské „patnáctky“ s výjimkou Velké Británie a Irska, které se podílejí pouze na některých aspektech této spolupráce a nadále provádějí kontroly na všech úsecích svých státních hranic. Součástí schengenského prostoru byly na základě dohody o přidružení i „nečlenské“ země EU Norsko a Island. Na schengenské spolupráci se tedy podílelo 15 států.
V říjnu 2004 byla uzavřena asociační dohoda o provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis se Švýcarskem, jehož obyvatelstvo schválilo zájem přistoupit k schengenské spolupráci v národním referendu dne 5. června 2005. S ohledem na těsné vazby se Švýcarskem byla zahájena jednání o přistoupení k Schengenu také s Lichtenštejnskem.
Dne 1. května 2004 vstoupilo do EU deset nových členských států. V souladu se Smlouvou o přistoupení k Evropské unii byly tyto státy povinny aplikovat schengenské acquis uvedené v čl. 3 odst. 1 jejího Aktu o podmínkách přistoupení (někdy také nazývané schengenské acquis I. kategorie). Zbývající část schengenského acquis podle článku 3 odst. 2 (schengenské acquis II. kategorie) mohla být prováděna až na základě jednomyslného rozhodnutí Rady EU.
O vstupu nového členského státu do schengenského prostoru, tj. o plném převzetí schengenského acquis a o zrušení kontrol na vnitřních schengenských hranicích, mohla rozhodnout Rada EU teprve poté, co bylo podle platných schengenských postupů pro hodnocení ověřeno, že podmínky nezbytné pro uplatnění všech předmětných částí acquis byly v daném novém členském státě splněny.
Z hlediska termínu rozšíření Schengenu o další státy sehrál důležitou roli Haagský víceletý program pro posílení svobody, bezpečnosti a práva v EU přijatý Evropskou radou v listopadu 2004, který vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření umožňující odstranit co nejdříve kontroly na vnitřních hranicích, pokud budou splněny všechny požadavky na uplatňování schengenského acquis a poté, co v roce 2007 začne fungovat Schengenský informační systém druhé generace (SIS II). Evropská rada dále uvedla, že hodnocení týkající se provádění acquis nesouvisejícího se SIS II by mělo být zahájeno v první polovině roku 2006.
Dne 2. prosince 2004 Rada pro spravedlnost a vnitřní věci pověřila svou pracovní skupinu Hodnocení Schengenu (SCH-EVAL) přípravou zprávy, která jí umožní konstatovat, že předběžné podmínky pro uvedení ustanovení schengenského acquis v platnost budou ve státech, které tato ustanovení neuplatňují nebo je neuplatňují plně, splněny. Pracovní skupina SCH-EVAL tímto získala mandát i pro provedení hodnocení připravenosti nových členských států na plné zapojení do schengenské spolupráce.
Za účelem zajištění hladkého a souvislého schengenského hodnocení nových členských států pracovní skupina SCH-EVAL následně připravila scénář a časový harmonogram prezentací a návštěv, během kterých mělo být plnění schengenských standardů zkoumáno v praxi. Spouštěcím mechanismem se stala prohlášení nových členských států o připravenosti k zahájení schengenského hodnocení.
Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko deklarovaly svou připravenost zahájit hodnotící proces nesouvisející se Schengenským informačním systéme od 1. ledna 2006. Estonsko, Lotyšsko a Litva oznámily připravenost na hodnocení k 1. květnu 2006, shodně učinily také Kypr (s výjimkou hodnocení letišť, námořních přístavů a vízové praxe) a Malta (kromě hodnocení letišť a přístavů - hodnocení v těchto oblastech se uskutečnilo v roce 2007).
Schengenské hodnocení je specifickým hodnotícím procesem, kterým musí projít každý stát usilující o začlenění do schengenského prostoru. Jeho prostřednictvím se prověřuje úroveň připravenosti na plné převzetí schengenského acquis, ale i způsob uplatňování schengenských standardů v praxi, neboť schengenské hodnocení absolvují také státy, které se na schengenské spolupráci již plně podílejí.
V případě nových členských států, které jsou od května 2004 členy EU, bylo schengenské hodnocení bezprecedentním projektem. Ještě nikdy předtím neusilovalo o vstup do Schengenu najednou deset států. Rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy navíc bylo vždy podmiňováno zprovozněním Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), který oproti stávajícímu SIS měl disponovat vylepšenými funkcemi i větší kapacitou.
Harmonogram, který pro schengenské hodnocení nových členských států schválila Rada v květnu 2005, rozdělil přezkum připravenosti na Schengen do několika fází, přičemž předpokládal spuštění SIS II v březnu 2007 tak, aby bylo možné zrušit kontroly na vnitřních hranicích nových členských států v říjnu 2007.
V souladu s tímto harmonogramem bylo v polovině roku 2005 zahájeno hodnocení, a to rozesláním rozsáhlých dotazníků, jejichž otázky pokrývaly celé spektrum schengenské spolupráce. Po postoupení odpovědí na tyto otázky prezentoval každý nový členský stát hlavní struktury a strategie své přípravy na Schengen také v rámci jednání pracovní skupiny SCH-EVAL.
V lednu 2006 bylo zahájeno praktické hodnocení v oblastech, které nejsou závislé na Schengenském informačním systému, tedy v oblasti ochrany dat, policejní spolupráce, hranic (námořních, pozemních a vzdušných) a vízové a konzulární praxe. Tyto hodnotící mise spočívaly v návštěvách zahraničních expertů (zástupců členských států, Evropské komise a Rady) v nových členských státech, kteří posuzovali úroveň připravenosti daného státu na Schengen v praxi a přímo na místě. Získaná zjištění experti posléze sepsali do závěrečných zpráv, které předložili k diskusi a schválení v rámci pracovní skupiny SCH-EVAL. Rada byla o výsledku hodnocení za rok 2006 informována formou souhrnných zpráv, které obsahovaly nejdůležitější zjištění a které předložily první přehled o připravenosti na plnění schengenských standardů ze strany každého jednotlivého nového členského státu. Tyto zprávy schválila Rada pro spravedlnost a vnitřní věci dne 5. prosince 2006.
Na stejném jednání Rada rozhodla o realizaci portugalského projektu SISone4all, který představuje možnost rozšíření stávajícího Schengenského informačního systému (SIS 1+) o nové členské státy bez nutnosti čekat na zprovoznění SIS II. Návrhem tohoto řešení Portugalsko v září 2006 reagovalo na potvrzení neodvratitelného zpoždění plánovaného dokončení SIS II a související nesouhlas nových členských států. Posun termínu zprovoznění SIS II totiž ve svém důsledku znamenal odložení termínu rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy.
Schválení projektu SISone4all tedy znamenalo, že SIS II přestal být podmínkou zrušení kontrol na vnitřních hranicích nových členských států. Souhlas Rady zároveň umožnil schválení upraveného harmonogramu, kterým se schengenské hodnocení nových členských států řídilo po celý rok 2007 a dle kterého mělo být v tomto roce také ukončeno zrušením kontrol na vnitřních hranicích nových schengenských států - v případě pozemních a mořských hranic do konce roku 2007 a na mezinárodních letištích při letech v rámci Schengenu nejpozději do konce března 2008.
Rok 2007 se tedy nesl ve znamení dokončení schengenského hodnocení nových členských států. Od počátku roku byl bedlivě sledován pokrok těchto států při odstraňování nedostatků zjištěných experty v roce 2006, jehož součástí byly rovněž opakované návštěvy v případech, kdy nestačilo ověřit plnění standardů písemnou či fotografickou formou a kdy bylo - např. s ohledem na probíhající stavební práce na hraničních přechodech či letištích - nutné prověřit připravenost na Schengen přímo na místě.
Poslední zkouškou připravenosti na Schengen se stalo hodnocení týkající se Schengenského informačního systému, resp. projektu SISone4all, které proběhlo v druhé polovině září v devíti nových členských státech (Kypr se rozhodl čekat na zprovoznění Schengenského informačního systému druhé generace, a tím posunout termín svého vstupu do Schengenu) a během kterého bylo prověřována praxe využívání SIS spuštěného v nových státech 1. září 2007.
Výsledky schengenského hodnocení 9 nových států za rok 2007, resp. souhrnně za celé období hodnotícího procesu, se zabývali 8. listopadu ministři vnitra zastoupení v Radě EU. Na základě prověření uskutečněného ze strany expertů jednotlivých schengenských států mohli konstatovat připravenost hodnocených států na vstup do Schengenu. Ministři zároveň potvrdili termíny zrušení hraničních kontrol: 21. prosinec 2007 v případě vnitřních pozemních a mořských hranic a 30. března 2008 na mezinárodních letištích při letech uvnitř rozšířeného Schengenu.
Oproti dřívějším předpokladům ministři nemohli rozšíření schengenského prostoru definitivně schválit. Důvodem byla povinná konzultace ze strany Evropského parlamentu, který své pozitivní stanovisko k rozšíření Schengenu schválil 15. listopadu.
Konečné rozhodnutí o rozšíření Schengenu a zrušení kontrol na vnitřních hranicích proto přijala Rada EU ve složení ministrů vnitra na svém zasedání dne 6. prosince 2007.
V souladu s tímto rozhodnutím se 21. prosince 2007 rozšířil počet členských států schengenského prostoru z 15 na 24. Součástí Schengenu se stala rovněž Česká republika, která úderem půlnoci z 20. na 21. prosince 2007 zrušila hraniční kontroly podél celého úseku svých pozemních hranic se sousedními státy.
Od 21. prosince 2007 tedy ČR provádí ochranu státních hranic pouze na mezinárodních letištích. Hraniční kontroly na letištích budou ukončeny až 30. března 2008, a sice v případě letů uvnitř rozšířeného Schengenu. Povinnost projít hraniční kontrolou zůstane i nadále zachována při letech do/z destinací mimo území Schengenu.
Česká republika se na převzetí schengenského acquis připravovala systematicky od roku 1998. Tehdy byla založena mezirezortní Pracovní skupina pro schengenskou spolupráci, která koordinovala přípravu mezi jednotlivými orgány státní správy. V rámci její činnosti byla mj. vypracována strategie přípravy ČR na plné zapojení do schengenské spolupráce, která získala v září 2001 podobu Schengenského akčního plánu ČR (SAP ČR). Tento plán byl od té doby několikrát aktualizován. SAP ČR 2003 poprvé na vládní úrovni deklaroval zájem o vstup do schengenského prostoru k říjnu 2007 i schopnost zajistit plnou kontrolu pozemních hranic až do rozhodnutí o jejím zrušení. Vycházel přitom z přesvědčení, že zrušení kontrol na vnitřních hranicích je principem schengenské spolupráce, a proto by měl být časový odstup v provádění schengenského acquis I. a II. kategorie co nejmenší. Tuto strategii potvrdil také poslední SAP ČR 2005. Hlavní principy strategie ČR v přípravě na Schengen potvrdila vláda v únoru 2007, kdy usnesením č. 169 (pdf 123 kB) schválila strategii vlády (pdf 637 kB) v oblasti zapojování do schengenského prostoru pro rok 2007. Přijetím této strategie vláda reagovala na aktuální vývoj týkající se rozšiřování schengenského prostoru, neboť reflektovala výsledek prvního kola schengenského hodnocení, které se v nových členských státech uskutečnilo v roce 2006 v oblastech schengenské spolupráce nesouvisejících se Schengenským informačním systémem (SIS). Schválením strategie vláda ČR zároveň souhlasila s připojením ČR k SIS prostřednictvím projektu SISone4all, na který zároveň uvolnila finanční prostředky.
Cílovým datem pro zrušení kontrol na pozemních hranicích strategie stanovila 31. prosinec 2007 a nejpozději konec března 2008 pro zrušení kontrol na mezinárodních letištích při letech v rámci Schengenu.
Vstup České republiky do schengenského prostoru představoval jednu z priorit vlády ČR, která byla o postupu příprav na zrušení kontrol na vnitřních hranicích průběžně informována. Již od roku 2001 každoročně projednávala Zprávu o připravenosti České republiky k převzetí schengenského acquis, jejíž poslední verzi schválila dne 18. dubna 2007. Zpráva obsahuje kromě obecného zhodnocení rovněž konkrétní harmonogram úkolů pro zajištění připravenosti na vstup do Schengenu.
V souvislosti se vstupem ČR do EU Pracovní skupina pro schengenskou spolupráci zanikla, bylo proto třeba nově upravit organizaci přebírání schengenského acquis ČR. Vláda ČR svým usnesením ze dne 21. ledna 2004 č. 77 ke Zprávě o připravenosti ČR k převzetí schengenského acquis uložila ministru vnitra zřídit mezirezortní pracovní skupinu, která bude pověřena organizací a prováděním hodnotících kontrolních misí v ČR v souvislosti s dokončením příprav na zapojení ČR do schengenské spolupráce. Jejím základním úkolem bylo provést hodnocení v závěrečných fázích přípravy ČR na schengenskou spolupráci a vytvořit pro tento účel nezbytné organizační předpoklady.
Pracovní skupina Hodnocení Schengenu - Česká republika byla zřízena pokynem ministra vnitra č. 7 ze dne 11. března 2005 a byla hlavním koordinačním orgánem pro ministerstva a jiné správní úřady, které se podílely na přípravě a následném provádění schengenského acquis ve své působnosti. Za účelem co nejúčinnější přípravy na hodnocení plánované pro rok 2006 byly v jejím rámci ustaveny expertní skupiny pro vzdušné hranice, policejní spolupráci, víza a ochranu osobních údajů, které usměrňovaly přípravu ČR na návštěvy zahraničních expertů a i po jejich skončení koordinují přípravu ČR v dané oblasti. Vzhledem k pokračujícím přípravám na zrušení kontrol na vnitřních hranicích byly v druhé polovině roku 2006 vytvořeny dvě nové expertní skupiny: pro informační kampaň a pro odstraňování překážek na státních hranicích.
Již od roku 2005 byla zkoumána připravenost ČR na Schengen v rámci schengenského hodnotícího procesu. Hodnocení, které proběhlo v roce 2006 se zaměřilo na oblasti schengenské spolupráce nesouvisející se Schengenským informačním systémem (SIS). ČR navštívily čtyři týmy zahraničních expertů, které prověřovaly plnění schengenských standardů v oblasti policejní spolupráce (19.-23. únor 2006), ochrany dat (7.-9. březen 2006), vzdušných hranic (19.-22. červen) a vízových a konzulárních záležitostí (na Generálním konzulátu ČR v Petrohradě dne 16. května a na Velvyslanectví ČR v Kyjevě dne 23. června 2006). S ohledem na svou geografickou polohu nebyla ČR hodnocena v oblasti mořských a pozemních hranic.
Svá zjištění experti shrnuli do závěrečných zpráv, na jejichž základě Rada EU ve složení ministrů vnitra 5. prosince 2006 mohla v případě ČR konstatovat mnoho pozitivních zjištění. Zároveň však - stejně jako v případě ostatních nových členských států - vyzvala v souladu se závěry jednotlivých hodnotících zpráv k naplnění doporučení pro správnou aplikaci schengenského acquis a k odstranění zjištěných nedostatků. S ohledem na pokračující stavební úpravy letiště Brno-Tuřany ministři zároveň vyzvali k opakovanému prověření splnění schengenských standardů platných pro mezinárodní letiště. Tato opakovaná návštěva na brněnském letišti se uskutečnila počátkem července 2007 a skončila konstatováním splnění schengenských standardů.
Poslední zkouškou připravenosti na Schengen bylo hodnocení týkající se Schengenského informačního systému, které v případě ČR proběhlo ve dnech 21.-24. září, tj. tři týdny poté, co kontroly v SIS tvoří od 1. září běžnou součást práce policejních, celních a dalších orgánů oprávněných nakládat s údaji v SIS.
Září a říjen 2007 byly de facto posledními měsíci pro ověření splnění schengenských standardů. Dne 8. listopadu byl na programu jednání Rady EU výsledek schengenského hodnocení. S ohledem na zjištění expertů ministři mohli konstatovat ukončení schengenského hodnocení předcházejícího vstupu do Schengenu a potvrdit připravenost na zrušení hraničních kontrol. Zároveň potvrdili zájem na zrušení kontrol v případě vnitřních pozemních a mořských hranic ještě před Vánocemi, tj. 21. prosince 2007. Termín ukončení hraničních kontrol pro lety uvnitř rozšířeného Schengenu zůstal na konci března 2008 a byl pouze upřesněn na 30. březen.
Finální rozhodnutí, na jehož základě se zvýšil počet členských států Schengenu z 15 na 24 přijala Rada EU na svém jednání dne 6. prosince 2007.
21. prosince 2007 se Česká republika spolu s dalšími 8 státy EU (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Malta) stala součástí schengenského prostoru a plně se zapojila do schengenské spolupráce.
Ve stejný den byly ukončeny hraniční kontroly na vnitřních pozemních a mořských hranicích. Kontroly na mezinárodních letištích v případě letů uvnitř rozšířeného Schengenu zůstanou zachovány až do 30. března 2008, poté zůstanou zachovány pouze na letech do/ze zemí mimo Schengen.
Nezbytnou podmínkou pro plné zapojení do schengenské spolupráce a zrušení kontrol na vnitřních hranicích byl přístup k Schengenskému informačnímu systému (SIS), společnému nástroji výměny informací o hledaných osobách a věcech mezi státy Schengenu.
SIS obsahuje pouze vybrané údaje o:
Všechna data obsažená v SIS jsou vkládána jednotlivými státy a řídí se jasně stanovenými pravidly. Pro SIS platí striktní podmínky ochrany osobních údajů, jejichž dodržování je zajištěno důslednými kontrolními mechanismy. Každý má navíc např. právo požadovat informaci o tom, zda a jaké osobní údaje jsou o něm v SIS vedeny a z jakého důvodu byly do SIS některým ze schengenských států vloženy.
Ačkoliv ČR až do 21. prosince 2007 nebyla součástí Schengenu, její orgány získaly již od 1. září 2007 přístup k údajům vloženým do SIS tehdejšími 15 schengenskými státy. Využívání SIS bylo umožněno díky projektu SISone4all vyvinutému Portugalskem za situace, kdy se na podzim 2006 potvrdilo neodvratitelné zpoždění ve vývoji Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), jenž byl do té doby považován za podmínku rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy.
Právním nástrojem, který umožnil spuštění SIS v ČR a dalších 8 nových členských státech čtyři měsíce před předpokládaným vstupem do Schengenu, bylo rozhodnutí Rady EU (pdf 63 kB), které přijala 12. června 2007 a které nabylo účinnosti první zářijový den. Ke stejnému datu byl účinný také právní předpis ČR - zákon č. 170/2007 Sb., který s ohledem na SIS změnil řadu českých zákonů. Novelou prošel zákon o Policii ČR, trestní řád, cizinecký zákon, zákon o azylu, celní zákon, zákon o Celní správě, silniční zákon, zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a zákon o ochraně osobních údajů.
Stejně jako v současných schengenských státech, mají i v ČR přístup k datům SIS pouze vybrané orgány, které SIS potřebují pro výkon svých zákonem stanovených činností.
Nejvíce SIS při své každodenní činnosti využívá Policie ČR. Policie provozuje národní část SIS (N.SIS) i Národní centrálu SIRENE, která poskytuje doplňující informace k záznamům vedeným v SIS a ulehčuje mezinárodní komunikaci. V rámci policie je také nejvíce uživatelů SIS. Dalšími orgány, které získaly možnost lustrovat data v SIS, jsou Celní správa, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a Ministerstvo dopravy, resp. orgány registrující motorová vozidla.
Nepřímo, tj. zprostředkovaně přes policii získaly přístup k údajům v SIS justiční orgány v rámci trestního řízení a zastupitelské úřady ČR během posuzování žádostí o víza.
V schengenském prostoru je zaručeno všem osobám legálně pobývajícím na společném teritoriu právo překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě a kdykoliv, přičemž tyto osoby nejsou při překračování hranic podrobeny hraniční kontrole. Takové překračování hranic je nicméně regulováno např. národními předpisy ve vztahu k ochraně přírody a krajiny či vlastnickým právem, popř. dalšími omezeními obdobného charakteru.
Nezbytným předpokladem pro zajištění volného pohybu osob přes vnitřní hranice je ukončení hraničních kontrol a odstranění překážek na hraničních přechodech.
Vstupem do schengenského prostoru musela tedy i ČR odstranit veškeré překážky bránící plynulému provozu na silničních přechodech na vnitřních hranicích, a to zejména omezení rychlosti, jež se nezakládají výlučně na hlediscích bezpečnosti silničního provozu. Zároveň však musela být ČR připravena zajistit nezbytná zařízení pro provádění kontrol v případě, že bude dočasně znovu zavedena ochrana vnitřních hranic.
Z tohoto důvodu byl zahájen tzv. projekt vnitřní hranice, který spočívá v provedení organizačních a technických opatřeních na hranicích v souvislosti s ukončením hraničních kontrol. Tento projekt má několik fází, mezi které patří např. provedení kategorizace hraničních přechodů z hlediska současného provozu a dalšího využití, zpracování studie úprav na komunikacích protínajících státních hranice či vytvoření typových plánů pro dočasné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích. Realizace všech opatření probíhá v několika fázích:
Během této etapy odpovědné subjekty připravily podklady pro změny na všech hraničních přechodech a zajistily na hraničních přechodech např. odstranění nevyužívaných závor, změnu dopravního značení na místech, kde to bezpečnost silničního provozu a aktuální situace dovolila. Zároveň byla zahájena stavební řízení dle studie Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a Ředitelství silnic a dálnic, která budou fyzicky realizována v roce 2008.
Tuto etapu by měla ze stavebně-technického hlediska charakterizovat zejména opatření na hraničních přechodech na dálnicích, rychlostních silnicích a silnicích I. třídy spojená s úpravou průjezdných pruhů na hraničních přechodech, případným zajištěním možnosti otáčení automobilů, odstranění některých velkých dopravních zařízení, odstranění zastřešení dle individuální situace na příslušném hraničním přechodu apod.
V této etapě by mělo dojít k provedení stavebně-technických úprav na všech zbývajících hraničních přechodech (zejména na silnicích II. a III. třídy).
Pro všechny etapy platí, že Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo financí stanoví po dohodě postup pro nakládání s nemovitým majetkem na hraničních přechodech ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Majetek, který bude označen jako potřebný pro další činnost na hraničních přechodech, bude převeden z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do příslušnosti hospodaření té organizační složky státu, která jej bude dále užívat pro plnění svých úkolů. Pouze majetek, který bude označen jako nepotřebný pro tuto specifickou činnost, zůstane v příslušnosti hospodaření Úřadu, který s ním naloží podle příslušných ustanovení zákona o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, tj. v případě nezájmu ze strany státu, nebo výjimky vlády podle § 21 odst. 2 cit. zákona, bude moci realizovat i převod majetku na nestátní subjekty.
Vstup ČR do schengenského prostoru je spojený s řadou změn dotýkajících se obyvatel ČR i cizích státních příslušníků pobývajících či přijíždějících na území ČR. Zajištění informovanosti laické a odborné veřejnosti o změnách, právech a povinnostech vyplývajících z plného provádění schengenského acquis je proto nezbytnou součástí dokončujících příprav ČR na vstup do Schengenu.
Z tohoto důvodu byla v 2. polovině roku 2007 provedena informační kampaň, která byla oficiálně zahájena 17. července 2007 na společné tiskové konferenci premiéra a ministra vnitra a která je realizována Ministerstvem vnitra ve spolupráci s dalšími orgány státní správy.
Cílem schengenské informační kampaně bylo zvýšit povědomí o Schengenu, poskytnout informace o vstupu ČR do schengenského prostoru a informovat o změnách vyplývajících ze zrušení kontrol na vnitřních hranicích. Kampaň proto byla informačního charakteru a usilovala o rozšíření informací o Schengenu a přípravu všech cílových skupin na konkrétní nadcházející změny. Hlavním záměrem kampaně bylo věrohodně popsat novou situaci a vysvětlit změny po ukončení provádění kontrol na hraničních přechodech na budoucích vnitřních hranicích.
Informační kampaň zprostředkovávala informace především prostřednictvím:
Hlavním internetovým zdrojem informací o vstupu ČR do Schengenu je speciální sekce k Schengenu na vládním portálu informujícím o evropských záležitostech Euroskop: www.euroskop.cz/schengen, která je pravidelně aktualizována a doplňována o nové informace.
První část mediální informační kampaně proběhla v období od 21. srpna do 16. září a byla zaměřena na informace související se spuštěním Schengenského informačního systému od 1. září. Kampaň probíhala prostřednictvím internetových bannerů a inzerátů v tištěných médií a byla doprovázena speciálními informačními letáky.
Druhá část kampaně spuštěná v říjnu se zaměřila na cizince, které upozorňovala na změny související se vstupem a pobytem na území ČR, resp. schengenského prostoru. Cizinci se mohli o změnách dozvědět prostřednictvím tištěné inzerce ve vybraných cizojazyčných periodikách a dále prostřednictvím cizojazyčných letáků.
Hlavní část kampaně zaměřené na širokou veřejnost ČR probíhala od druhé poloviny listopadu a vyvrcholila v prosinci. Kromě inzerce na internetu a v tištěných médiích využívala rovněž inzertních ploch v prostředcích MHD a ve vlacích, bigboardů a billboardů či venkovních novinových kiosků. Součástí kampaně byl rovněž rozhlasový a radiový spot. Pro širokou veřejnost jsou určeny také dva tištěné materiály: informační leták „Cestujeme po Evropě“ a brožura „Česká republika vstupuje do Schengenu“.
Schengen - lucemburské městečko, ve kterém byly v letech 1985 a 1990 podepsány dohody zakládající schengenskou spolupráci: Dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, resp. Úmluva k provedení Schengenské dohody. Termín „Schengen“ se postupně zažil jako zkrácené označení schengenského prostoru.
schengenský prostor - území států, na jejichž společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly. Bezpečnost společně chráněného území je zajištěna harmonizovanými pravidly pro ochranu vnější hranice, úzkou spoluprací v příslušných oblastech a Schengenským informačním systémem.
schengenské acquis - soubor právních předpisů tvořících základ schengenské spolupráce. Kromě Schengenské dohody, Schengenské prováděcí úmluvy a protokolů a úmluv o přistoupení k úmluvám ze strany nových států se jedná o rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru (zanikl na základě schengenského protokolu) a všechny následné legislativní akty EU/ES, u kterých je v preambuli uvedeno, že rozvádějí schengenské acquis.
Schengenský protokol - Protokol o začlenění schengenského acquis do rámce EU, který tvoří součást Amsterodamské smlouvy. Na jeho základě se schengenská spolupráce přesunula z původní mezivládní úrovně na úroveň EU, čímž se stala mj. závaznou pro všechny nové členské státy EU a podléhající legislativním pravidlům EU/ES.
schengenská spolupráce - souhrnné označení pro spolupráci členských států definovanou schengenským acquis. Pokrývá oblast ochrany hranic, policejní a justiční spolupráce, ochrany osobních údajů a vízové a konzulární praxe.
schengenský stát - stát tvořící součást schengenského prostoru, tj. stát, který zrušil provádění kontrol na vnitřních hranicích a který se plně podílí na schengenské spolupráci. V současné době 15 států (staré členské státy EU - kromě Velké Británie a Irska - spolu s Norskem a Islandem).
vnitřní hranice - společné pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic; letiště členských států pro vnitřní lety; námořní, říční a jezerní přístavy členských států pro pravidelná trajektová spojení. Lze je překračovat na jakémkoli místě a neprovádí se na nich žádné kontroly.
vnější hranice - hranice mezi členskými státy a těmi, kteří se na schengenské spolupráci nepodílí (tzv.třetí státy), stejně tak jako jejich letiště a námořní přístavy. Lze je překračovat pouze na hraničních přechodech a všichni občané třetích států procházejí důkladnou kontrolou.
(z novinek institutu - 14.8.2006)
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna