Odkazy
Detektivka - Asociace autorů detektivní literatury a Ministerstva vnitra
 |
"Čisté radosti" Jana Šmída patří k nejoblíbenějším humoristickým románům současné české literatury. Hlavní hrdina této knihy je obchodní cestující Nat Jessel, který putuje po venkovských osadách Arizony a Utahu ve společnosti lvice Eileen a nabízí ke koupi nejrůznější textilie - "příležitost pro každého". Lvice Eileen utekla z cirkusu, a když na ni Nat narazil na opuštěném místě v horách, snažil se jí teprve utéct. Nakonec se však stala jeho věrnou společnicí, s níž táboří u potoků, horských jezer, na lesních mýtinách nebo uprostřed drsné pouště. V divoké přírodě nachází Nat své čisté radosti života a na obchodních cestách s lvicí Eileen na něj zase čekají až neuvěřitelná prekérní dobrodružství, o kterých vypráví s osobitým humorem. A Eileen se mu za ten nádherný svobodný život odvděčila tím, že se stala nejen jedinečnou reklamou pro jeho zboží, ale také Natovi svérázným způsobem pomůže najít tu správnou ženu na celý život.
|
|
V druhém dílu "Čistých radostí" se Nat Jessel ožení a jeho šťastný tulácký život obchodního cestujícího je nenávratnou minulostí. Vydá se sice ještě jednou na obchodní cestu po městech i samotách Utahu, Arizony a Nevady a prožije i nová dobrodružství, ale čisté radosti ho začínají náhle opouštět, i když je úspěšný podnikatel a má vlastní rodinu. Nevyhne se ani dramatickým životním krizím a nakonec se usadí v dalekém kanadském Yellowknife. O tom všem vypráví s humorným nadhledem, kdy už dávno žije ve srubu u Clearwater Creeku v kanadské divočině a jeho kamarádem se místo lvice Eileen stal vlk, nešťastnou náhodou chycený do pasti. Nat vzpomíná, co všechno v Kanadě prožil. Byl zlatokopem, řídil realitní kancelář, prodával automobily, dělal průvodce turistů v divočině… a především v Kanadě vychoval svoji dceru Evelynku, s níž se mu začaly navracet čisté radosti - trochu jiné a skromnější než ty, které poznal v mládí, ale zase trvalejší.
|
 |
 |
Ve třetím dílu "Čistých radostí" vypráví Nat Jessel o svých dalších osudech se skromnou a sympatickou moudrostí, ke které u něho vždycky patřil smysl pro humor. V životě se s ideálním štěstím většinou osudově míjel, ale byl docela spokojený, že se usadil v Kanadě. nečekané události v rodině ho však přinutí, aby se znovu vydal na cesty. Nejprve hledá posádku havarovaného letadla v divočině obývané Indiány a Eskymáky, odkud si přiveze malamuta, a s ním putuje až do Cedar City. Aljašský pes jmenuje Lord a v Utahu i Arizoně je mu pořádně horko stejně jako Natovi při různých dobrodružstvích. nicméně hlavní otázkou pro oba zůstává, zda se vrátit do Kanady, nebo zůstat na americkém Jihozápadě. nat naštěstí brzy pochopí, že o tomhle problému nemůže rozhodnout ani malamut Lord, ale jedině žena, kterou nepřestal upřímně milovat.
|
|
Nová kniha autora Čistých radostí mého života nenechá čtenáře na pochybách, že humor je nezbytný k úspěšnému překonávání všech životních překážek, a to i v případě, že se svým koněm, zdoláváte docela obyčejné překážky terénní. O svém příběhu posledního dragouna v Čechách, který se jako městský člověk musel dost svízelně a komicky naučit jezdit na koni, vypráví Jan Šmíd za sebe i za svou první kobylku Tisu. nejprve se jí bál, protože poznal, že je to nepřehlédnutelně velké zvíře, a také ona byla zpočátku pěkně vyjevená, jaký pytel brambor jí to posadili na hřbet. Postupně se pak sblížili a porozuměli si a prožili spolu krásná dobrodružství, která v dobách automobilismu znějí někdy až neuvěřitelně.
|
 |
 |
Knížka Panna a rentiér nás tentokrát zavádí do Prahy v období po 1. světové válce, na jejímž pozadí se odvíjí příběh nudícího se rentiéra a mladé dívky ze středních pražských vrstev. Oním rentiérem je Tadeáš Pěnička. kdyby mohl chodit po londýnské Burlington Arcade nebo po pařížských bulvárech, byl by bezpochyby "dandy". Chodí však po pražských ulicích, po těch romantických a tajuplných zákoutích plných historie, a tak ho můžeme nazvat nejspíš výstředníkem. ne že by se nějak zvlášť křiklavě oblékal, spíš je výstředníkem myšlenek, člověkem s fantazií, kterou uplatňuje pohříchu i v naprosto reálné skutečnosti. Žije z renty bez vlastního přičinění, ze zděděné renty, ale vystudoval filozofii, neboť jeho rodiče pokládali vzdělání za nutnost společenské vrstvy, ve které žili a ve které, jak pevně doufali, bude žít i jejich jediný syn. Tadeáš Pěnička však zatím vzdělání příliš nepotřeboval, alespoň rozhodně ne k obživě, ale bylo příjemné tu a tam prohodit ve společnosti poznámku o nějakém řeckém filozofovi nebo o egyptských názorech na posmrtný život. Trochu se zhlédl ve francouzských realistech a zachtělo se mu rovněž psát. Byl autorem několika útlých brožurek a upřímně ho překvapilo, když pražský nakladatel svolil k jejich vydání.
Ostatně svět jeho fantazií Tadeáše Pěničku překvapuje neustále: Největší překvapení ho však stejně jako čtenáře očekává nakonec, kdy se dráha jeho života rozuzlí zcela nečekaným způsobem. |
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna
