O bezpečnosti a veřejné správě v evropských souvislostech
Odkazy
Policejní spolupráce v EUMezinárodní policejní spolupráce je komplexem činností, které v rámci plnění úkolů Policie ČR mají vztah k partnerským orgánům cizích států nebo k mezinárodním organizacím.
Mezinárodní organizace kriminální policie - Interpol je mezivládní mezinárodní organizací zabezpečující policejní spolupráci mezi smluvními státy organizace, kterých je v současné době 184, v kriminálně-policejní oblasti. Československá republika byla zakládajícím členem organizace v roce 1923. V 50. letech Československo své členství zmrazilo a obnovilo jej v roce 1990 formální žádostí přijatou na 59. Valném shromáždění Interpolu konaném v kanadské Ottawě. Následně 62. Valné shromáždění Interpolu přijalo dne 29. 9. 1993 za svého plnohodnotného člena samostatnou Českou republiku.
V souladu se Statutem Interpolu je hlavním úkolem zabezpečování spolupráce členských států při předcházení trestné činnosti a v boji proti ní, a to při plném respektování priorit národního zákonodárství té či oné země a jejích závazků plynoucích z mezinárodních smluv.
Národní ústředna Interpolu Praha jako základní organizační článek Interpolu na národní úrovni poskytuje základní servis v oblasti mezinárodní policejní spolupráce všem zainteresovaným institucím podílejícím se na aplikaci a prosazování práva jak v České republice, tak i v zahraničí. Interpol Praha byl zřízen rozkazem ministra vnitra dne 16. 12. 1992. Dne 1. 12. 1999 se stal součástí Odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia České republiky.
Národní ústředna Interpolu je pověřena plněním úkolů vyplývajících z členství České republiky v mezinárodní organizaci kriminální policie Interpol. Působnost Interpolu Praha vychází ze Statutu organizace Interpol, z obecně závazných právních předpisů, z interních aktů řízení a ze závazků plynoucích z mezinárodních smluv.
Mezi hlavní činnosti Národní ústředny Interpolu patří podle čl. 2 Statutu organizace:
Národní ústředna Interpolu respektuje čl. 3 Statutu organizace Interpol, který zakazuje národním ústřednám konat ve věcech vojenského, politického, náboženského a rasového charakteru.
Národní ústředna napomáhá při počátečních úkonech ve věcech trestních a zabezpečuje informační tok mezi dožadující zahraniční stranou a orgány činnými v trestním řízení v České republice a naopak. Konkrétně Národní ústředna Interpolu zajišťuje prostřednictvím partnerských národních ústředen Interpolu např. pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách, prověrky pobytu a totožnosti osob, prověrky platnosti cestovních dokladů, prověrky DNA, zjišťování údajů o identifikačních znacích motorových vozidel a o jejich majitelích, zjišťování údajů o společnostech, jejich majitelích a o statutárních orgánech.
Ke každodenním činnostem pracovníků Národní ústředny Interpolu patří také vytěžování databází Interpolu a poskytování údajů z nich orgánům činným v trestním řízení České republiky. Jedná se zejména o databáze odcizených motorových vozidel, ztracených a odcizených cestovních a administrativních dokladů a o databázi odcizených uměleckých předmětů. V průběhu druhé poloviny roku 2006 bude přístup do databází v rámci zefektivnění činností umožněn také výkonným složkám policie na regionální úrovni a útvarům s působnosti na celém území České republiky, jako jsou např. Národní protidrogová centrála, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu atd.
Česká republika prostřednictvím Národní ústředny Interpolu informace do databází Interpolu také poskytuje, a to konkrétně do databáze odcizených motorových vozidel a do databáze ztracených a odcizených cestovních dokladů.
Podrobné informace o Mezinárodní organizaci kriminální policie Interpol lze najít na internetových stránkách organizace www.interpol.int.
O založení Europolu bylo rozhodnuto v Maastrichtské smlouvě o EU ze dne 7. února 1992. Svoji činnost zahájil Europol dne 3. ledna 1994 jako protidrogová jednotka Europol (Europol Drugs Unit - EDU). Jeho činnost spočívala pouze v boji proti drogám. Postupně se rozrůstala o další důležité oblasti potírání kriminality. EDU nevyvíjela operativní činnost.
Návrh na vytvoření Europolu byl schválen Radou EU dne 26. července 1995. Současně byla navržena Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu, která byla schválena a vyšla v Úředním věstníku ES pod číslem OJ C 316 dne 27. listopadu 1995.
V roce 1995 ratifikovaly všechny členské státy Úmluvu o Europolu, která vstoupila v platnost dne 1. října 1998. Europol zahájil dne 1. července 1999 svoji činnost v plném rozsahu.
Dne 1. května 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, kterou byla Europolu přisouzena jedna z rozhodujících úloh při realizaci prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
V článku 30 Smlouvy o EU se potvrzuje budoucí operativní role této organizace. Europol má nejen informace evidovat, ale i zpracovávat a využívat k policejním operativním a vyšetřovacím úkonům. Rada EU musí podporovat spolupráci v Europolu tím, že umožní Europolu, aby usnadňoval a podporoval přípravu a prosazoval spolupráci a prováděl konkrétní kroky při vyšetřování vedeném kompetentními orgány členských států, včetně operativních akcí společných týmů, ve kterých budou jako pomocná složka působit i zástupci Europolu; přijme opatření, která umožní, aby Europol mohl požadovat po kompetentních orgánech členských států, aby prováděly a koordinovaly svoje vyšetřování konkrétních případů a vypracovaly konkrétní analýzy, které by byly k dispozici členským státům jako pomoc při vyšetřování případů organizovaného zločinu; bude podporovat kontakty mezi soudními a vyšetřujícími orgány, které se specializují na boj proti organizovanému zločinu; vytvoří výzkumné, dokumentační a statistické sítě týkající se přeshraničního zločinu.
Na Amsterodamskou smlouvu o EU navazují další důležité dokumenty - Vídeňský akční plán, závěry summitu v Tampere či Akční plán Evropské unie boje proti drogám na období 2000 - 2004.
V závěrech dokumentu zvláštní schůzky Evropské rady v Tampere ve dnech 15. - 16. října 1999 je vyjádřeno, že Europolu byly po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost svěřeny i další úlohy a funkce. Dokument obsahoval posílení klíčové role Europolu v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu.
Europolu se po teroristických útocích na USA z 11. září 2001 dostalo zvláštního významu. Bezprostředně po nich dne 21. září 2001 mimořádně zasedla v Bruselu Evropská rada. Výsledkem byl dokument s Akčním plánem boje proti terorismu. Při následném zasedání Evropské rady v Gentu 19. - 21. října 2001 bylo vydáno prohlášení, v němž se uvádí, že v zájmu dosažení cílů uvedeného Akčního plánu je třeba naplnit co nejdříve těsnější součinnost operativních služeb a dalších orgánů s odpovědností za boj proti terorismu - Europolu, Eurojustu, zpravodajských služeb, policejních a soudních orgánů.
Europol uzavřel také strategickou dohodu s USA, jejíž přímým výsledkem bylo otevření styčného úřadu ve Washingtonu dne 30. srpna 2002. Na tuto smlouvu navázala další bilaterální dohoda mezi Europolem a Spojenými státy týkající se plné spolupráce včetně výměny osobních údajů.
Stávající mandát Europolu zahrnuje prevenci a potírání následujících zločineckých aktivit:
ČR začala spolupracovat s Europolem v roce 2002 po vstupu Smlouvy o spolupráci ČR a Europolu v platnost. Tomuto předcházela celá řada kroků, které jsou uvedeny v následujícím přehledu spolu s dalšími významnými daty týkajících se ČR ve vztahu k Europolu.
Koordinačním místem pro činnosti související s členstvím v Evropské unii a přípravou Policie ČR na vstup ČR do schengenského prostoru, plnícím úkoly vyplývající z integrace ČR do EU a úkoly se vztahem k zahraničí dle pokynů vedení policie, je specializované pracoviště odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR, oddělení pro zahraniční styky. Stejné pracoviště také koordinuje vysílání zástupců Policie ČR do struktur Rady Evropské unie (zástupci Policie ČR se pravidelně účastní zasedání 17 pracovních skupin Rady Evropské unie pro oblast spravedlnosti a vnitra), včetně přípravy příslušných podkladů. Věcně se schengenská agenda v rámci Policie ČR dotýká především Národní centrály SIRENE (viz níže)
Oddělení pro zahraniční styky je rovněž centrálním koordinačním místem v rámci Policie České republiky pro přípravu na výkon předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Více k tomuto tématu lze nalézt v samostatném oddíle (viz Odbor mezinárodní policejní spolupráce).
Policie ČR se do zahraničních mírových operací zapojila v září roku 1999. Před tím to neumožňovala právní úprava, na jejímž základě policista nesměl vykonávat svou práci mimo Českou republiku a pod velením cizího státního příslušníka. Zpočátku se jednalo pouze o mise zřizované OSN. Od ledna 2003 se zapojila také do misí, které od OSN převzala Evropská unie.
V současné době příslušníci Policie České republiky působí v rámci mezinárodních sil na různých místech ve světě. Aktuálně probíhají tyto zahraniční mise:
Kromě misí konají službu v zahraničí také tzv. styční důstojníci, policisté přidělení k zastupitelskym úřadům České republiky v zahraničí, odpovídající za spolupráci v policejních záležitostech. V současné době působní styční důstojníci při velvyslanectvích v Bratislavě, Kyjevě, v Moskvě a při Generálním sekretariátu Mezinárodní organizace kriminální policie Interpol. V blízké budoucnosti se počítá s vysláním styčných důstojníků do dalších států.
Národní centrála SIRENE (NC SIRENE) je součástí Odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR spolu s Národní jednotkou Europolu a Národní ústřednou Interpolu. Stejně jako v ostatních členských státech schengenského prostoru je národním ústředním bodem pro výkonnou schengenskou spolupráci a především pro pátrání cestou Schengenského informačního systému (SIS). Je partnerským pracovištěm pro ostatní SIRENE v členských státech EU (a navíc v Norsku, Islandu a do budoucna i ve Švýcarsku).
Název SIRENE je akronym anglických slov Supplementary Information Request at National Entry (Žádost o doplňující informace k národnímu záznamu - má se na mysli v SIS), který jednoznačně vyjadřuje hlavní úkol útvaru - zprostředkovávat doplňující informace k velmi stručným záznamům v Schengenském informačním systému (SIS), což je vlastně evropská pátrací databáze. SIRENE zároveň zodpovídá za kvalitu, zákonnost, odůvodněnost a aktuálnost těchto záznamů vůči zahraničí, verifikuje vybrané záznamy ze zahraničí a koná v případě záchytu hledané (popř. sledované nebo nežádoucí) osoby nebo věci, včetně realizace případného předání. V té souvislosti přímo komunikuje s národními bezpečnostními a justičními složkami a ostatními SIRENE a je třeba zdůraznit, že v této oblasti je jediným ústředním kompetentním orgánem v jednotlivém státě. Zpravidla dále zajišťuje výměnu kriminálně relevantních informací dle čl. 39 a čl. 46 Schengenské prováděcí úmluvy a je ústředním bodem zejména pro přeshraniční sledování dle čl. 40 Schengenské prováděcí úmluvy.
V rámci mezinárodní policejní a justiční spolupráce tak SIRENE spolu se SIS zásadním způsobem v rámci Evropy posilují a rozšiřují:
Existence SIRENE je právně zakotvena v čl. 92 a 108 Schengenské prováděcí úmluvy. Její činnost se řídí touto úmluvou, dalšími normami tzv. schengenského acquis a především Manuálem SIRENE. Uvedené normy jsou součástí práva EU a jako takové jsou závazné i pro ČR.
Národní centrála SIRENE v současnosti zajišťuje z hlediska operativní agendy:
Společně s Národní ústřednou Interpolu Praha je zajištěna nepřetržitá služba, takže 24 hodin 7 dní v týdnu mají policisté, celníci, státní zástupci i soudci (a jejich cestou i občané) možnost se obrátit na toto mezinárodní pracoviště.
NC SIRENE tedy při plnění svých úkolů úzce spolupracuje nejenom s policejními útvary všech úrovní v ČR a policisty v zahraničí, ale i justičními složkami - státními zastupitelstvími včetně mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, soudy, mezinárodním odborem Ministerstva spravedlnosti a jejich partnery v členských státech. Za zvláštní zmínku stojí také spolupráce s Eurojustem, evropskou jednotkou pro justiční spolupráci, která již několikrát přinesla velmi pozitivní výsledky v urgentních kauzách.
Další úkoly NC SIRENE vyplývají z její spoluzodpovědnosti za přípravu na schengenskou spolupráci, což obnáší podíl na přípravě legislativy, přípravě českých manuálů, přípravě evaluace - tj. hodnocení ČR z hlediska připravenosti na odstranění hraničních kontrol, přípravě a účasti na školeních atp. V této souvislosti jedná i s dalšími partnery mimo resort ministerstva vnitra při přípravě naplňování SIS a opatření při realizaci záznamů v tomto systému.
NC SIRENE také reprezentuje ČR na jednáních příslušných pracovních skupin Rady EU a výborů EK (SIS/SIRENE, Manuál SIRENE, evaluační mise) a účastní se jednání dalších orgánů schengenské spolupráce (např. tzv. HOS - Zasedání Heads of SIRENE). Pracovníci NC SIRENE se rovněž účastní seminářů operátorů kanceláří SIRENE.
Náročným úkolem je i samo budování pracoviště - získávání kvalitních pracovníků a jejich vyškolení, příprava vnitřních manuálů, realizace work-flow elektronického systému pro vyřizování případů) a jeho vyladění či, v poslední době již dosti zoufalé, úsilí o získání prostor pro svou činnost.
NC SIRENE bude od toho okamžiku výlučně zajišťovat všechny druhy pátrání a výměnu informací v schengenském prostoru. Ulehčí tak Národní ústředně Interpolu. Mnohonásobně vzroste efektivita mezinárodního pátrání, neboť Schengenský informační systém je dostupný všem bezpečnostním složkám členských států a žádost kteréhokoliv z nich o pátrání se v něm rozšíří během maximálně 120 sekund. Stejně tak dojde k výraznému zrychlení výměny kriminálně relevantních informací vzhledem k přísným pravidlům platným v schengenské spolupráci i speciální zabezpečené komunikační síti SIRENE.
Informační systém, který slouží zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, nežádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další). Do systému přispívají všechny členské státy přímo ze svých národních pátracích databází.
V Schengenského prostoru je v současné době prováděno pátrání po následujících osobách a věcech. Jednotlivé druhy pátrání jsou zakotveny v příslušných ustanoveních Schengenské prováděcí úmluvy (SPÚ):
V budoucnosti v rámci SIS II bude možné pátrat po následujících věcech - registrační značky vozidel, letadla, lodě, přívěsné lodní motory, strojní zařízení, cenné papíry a kontejnery.
Dle Rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy je EZR „soudní rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal hledanou osobu za účelem trestního stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření“ (čl. 1 odst. 1 Rámcového rozhodnutí).
Smyslem EZR je maximálně zjednodušit a zrychlit proceduru předávání hledaných osob mezi členskými státy a kompenzovat tak neomezený pohyb přes vnitřní hranice. Je třeba zdůraznit, že EZR zcela nahrazuje dosavadní multilaterální úmluvy o vydávání.
EZR byl přijat Rámcovým rozhodnutím o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/582/5VV) OJ No.L 190/1-18, které bylo přijato Radou EU dne 13. 6. 2002 a které vstoupilo v platnost 7. 8. 2002. V ČR bylo Rámcového rozhodnutí do právního řádu implementováno novelou trestního řádu zákonem č. 539/2004 Sb. s účinností od 1. 11. 2004 (zák. č. novelizující trestní řád).
Přínos EZR ve srovnání s mezinárodním zatýkacím rozkazem:
Rychlost přijetí Rámcového rozhodnutí bohužel způsobila, že řada jeho nedostatků nebyla odstraněna a praxe se s nimi nyní nepříjemně potýká. Z těchto nedostatků je možno například uvést:
K čemu slouží schengenská spolupráce, SIS, SIRENE?
Jedním ze základů evropské integrace je volný pohyb osob a zboží. K jeho fyzickému zajištění bylo třeba odstranit kontroly na vnitřních hranicích členských států, aby pohyb skutečně nebyl omezován. To si však vyžádalo opatření k zajištění bezpečnosti členských států a které zavedla právě schenenská spolupráce. SIS je jedním z nich - umožňuje pátrání po osobách a věcech v celém schengenském prostoru bez omezení. SIRENE je ústředním místem právě pro SIS a i další výměnu informací tak, aby probíhala efektivně a jazykové a další rozdíly nebyly překážkou.
Co je SIS II?
Jedná se o novou generaci Schengenského informačního systému, která reaguje významný nárůst počtu členských států a bude obsahovat i nové druhy záznamů o hledaných osobách a věcech. Zároveň je systém budován na moderních platformách a poskytne uživatelům větší komfort a nové funkce.
Které země budou mít přístup do SIS?
Všech 25 členských států EU spolu s Norskem, Islandem a Švýcarskem
Jak ovlivní připojení ČR k SIS způsoby policejní práce?
Policie bude moci dotazem do SIS zjistit, zdali osoba nebo věc není hledána v některém z členských států a v případě pozitivní odpovědi obdrží informaci, jak se v takovém případě zachovat. Dále bude mít možnost sama pořizovat záznamy o hledaných osobách a věcech, které budou neprodleně po zadání dostupné všem policistům (četníkům, karabiniérům apod.) v ostatních členských státech.
Jakým způsobem pracuje SIS?
Národní pátrací záznamy, která splňují kritéria pro rozšíření do schengesnkého prostoru jsou on-line přenášeny do centrálního systému SIS a z něj do národních kopií členských států. V těchto národních kopiích pak musí všichni lustrovat, kdykoliv kladou dotaz do své vlastní národní databáze.
Bude mít Policie ČR větší pravomoci?
Dojde k rozšíření možností činnosti policie ve vztahu k zahraničí. Na národní úrovni není zvláštní posilování pravomocí nutné.
Pomůže užívání SIS v boji proti závažné nebo organizované trestné činnosti?
Sdílení informací v celém schengenském prostoru znásobuje efektivitu policie v boji proti zločinnosti. SIS je účinný zejména v takových případech, kdy osoby páchající trestnou činnost se pohybují ve více státech v úmyslu znesnadnit své dopadení, popřípadě využívají k obchodu s věcmi získanými trestnou činnosti území jiných států
Pomůže užívání SIS k omezení nezákonných změn totožnosti?
Ano. Nový rozšířený SIS II bude obsahovat záznamy ohledně dokladů totožnosti, které byly odcizeny, zneužity, ztraceny nebo zbaveny platnosti. Pokud by se osoba prokázala dokladem, ohledně kterého existuje záznam, kontrolující orgán takovou skutečnost dotazem do informačního systému zjistí.
Jaký je rozdíl mezi Interpolem, Europolem a SIRENE?
Hlavním úkolem SIRENE je podpora pátrání po hledaných osobách a věcech cestou SIS dostupného přímo všem bezpečnostním složkám členských států. SIRENE také zajišťuje výměnu kriminálně relevantních informací a další činnosti (přeshraniční sledování apod.) s cílem kompenzovat otevření hranic v schengenském prostoru, na jehož území je činnost SIRENE zaměřena. Interpol zprostředkovává žádosti o pátrání a vyměňuje informace v celosvětovém měřítku, přičemž tato spolupráce je nastavena tak, aby byla proveditelná ve všech členských státech. Europol je zaměřen pouze na nejzávažnější organizovanou trestnou činnost týkající se členských států EU, což ovšem umožňuje sdílení operativních (utajovaných) informací.
SIRENE jsou zřizovány jednotlivými členskými státy, které případně realizují jejich prezentaci na Internetu. Společná prezentace všech členských států se aktuálně připravuje (odkazy na základní předpisy lze nalézt na stránkách Rady EU http://ue.eu.int/ )
- nejrozsáhlejší a v angličtině
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna