O bezpečnosti a veřejné správě v evropských souvislostech
Odkazy
Terminologický slovníkPodobný terminologický slovník primárně zaměřený na oblast azylu a migrace a slovník krizového řízení a obrany státu.
Acquis označuje souhrn veškerého platného práva Společenství, které zavazuje všechny členské státy v rámci Evropské unie. Primární právo Společenství je tvořeno souborem smluv a právních aktů. Jedná se o zřizovací smlouvy, jejichž součástmi jsou i přílohy, protokoly, prohlášení, jakož i smlouvy, které novelizovaly tyto smlouvy. Sekundární právo zahrnuje tyto právní nástroje Společenství (v prvním pilíři):
V oblasti třetího pilíře (polcejní a soudní spolupráce v trestních věcech), která stojí mimo kompetenci Evropských společenství, a tedy zde nelze vydávat výše uvedené sekundární právo se používají následující nástroje, které musí Rada z podnětu členského státu či Komise odsouhlasit jednomyslně:
Bezprostřední použitelnost práva ES znamená, že právo ES kromě institucí Společenství a členských států bezprostředně propůjčuje práva a ukládá povinnosti také občanům Společenství. Daný právní předpis je aplikovatelný již v důsledku své existence, přičemž není zapotřebí recepce takové normy vnitrostátním právním aktem do právního řádu České republiky. Bezprostřední použitelnost nemá právo ES jako celek, nýbrž pouze některé druhy právních nástrojů (viz heslo Acquis communautaire).
Europol (Evropský policejní úřad) je organizace Evropské unie, která byla vytvořena za účelem zefektivnění boje proti nejzávažnějším formám organizované trestné činnosti v rámci Evropské unie. Úkolem Europolu je především zajišťovat rychlou a důvěrnou výměnu operativních informací, operativní i strategickou analýzu, koordinaci vyšetřování, specifické expertízy, školení a kurzy, kontakty na různá specializovaná pracoviště včetně vědeckých pracovišť forenzních oborů, atd. Členy Europolu jsou výhradně země Evropské unie. Europol v rámci své činnosti ovšem spolupracuje s celou řadou dalších zemí a organizací, se kterými uzavřel buď operativní či strategickou smlouvu.
7. září 2002 formálně zahájila skupina Europol svou činnost v rámci odboru mezinárodní policejní spolupráce PP ČR. Od 1. září 2004 se ČR stává právoplatným členem Europolu a vznikla plnohodnotná Národní jednotka v ČR (ENU - Europol National Unit), která je kontaktním místem pro spolupráci s Europolem v Haagu a dalšími členskými státy. ENU je organizačně začleněna do odboru mezinárodní policejní spolupráce (OMPS PP ČR). Jejím úkolem je zejména zprostředkování výměny informací kriminálně-zpravodajského charakteru mezi centrálou Europolu v Haagu a příslušnými věcně a místně kompetentními útvary Policie ČR, Generálního ředitelství cel MF a dalšími bezpečnostními složkami. Dále pak aktivní spolupráce s určenými zástupci zmíněných složek v rámci příspěvků do tzv. AWF (analytic work files).
ENU s Europolem komunikuje prostřednictvím styčného důstojníka PČR u Europolu, který byl v centrále Europolu v nizozemském Haagu dislokován dne 15. září 2002.
1. 1. 1994 vstoupila v platnost Smlouva o Evropském hospodářském prostoru, kterou uzavřely mezi sebou státy ESVO (bez Švýcarska) na straně jedné a ES a její státy na straně druhé. Cílem této smlouvy bylo zahrnout jak státy Společenství, tak i státy představující Evropské sdružení volného obchodu do prostoru bez vzájemných celních bariér.
ESVO bylo založeno z iniciativy Velké Británie poté, co rodící se Evropské hospodářské společenství odmítlo přijmout Británii, podmiňující své členství v něm respektováním řady specifických britských požadavků. Stockholmská smlouva o založení ESVO byla podepsána 20. 11. 1959 a vstoupila v platnost 4. 1. 1960.V současné době je členská struktura ESVO tvořena jen 4 členskými státy: Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
Jedná se o politický vrchol institucionální struktury Evropské unie. Evropská rada, někdy také nazývaná Evropským summitem definuje rámcovým a strategickým způsobem oblasti, na které se v nadcházejících obdobích budou unie stejně jako ministerstva členských států zaměřovat. Jednání Evropská rady se obvykle účastní hlavy výkonné moci jednotlivých členských států EU (předsedové vlády či prezidenti, podle vnitrostátního rozložení kompetencí). Pozor na záměnu s Radou EU či Radou Evropy
V roce 2004 vypracovalo nizozemské předsednictví EU programový dokument Víceletý program "Haagský program; posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii" (Haagský program). Program stanovuje obecné priority a politické cíle v oblasti vnitřní bezpečnosti EU na období následujících pěti let, schválen v říjnu 2004 na zasedání Rady SVV a zasedání Evropské rady 5. listopadu 2004. Cílem Haagského programu, který koncepčně navazuje na všeobecný program v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí z Tampere z října 1999, je zejména zlepšit obecnou schopnost Evropské unie a jejích členských států zaručit základní práva, minimální procesní ochranu a přístup ke spravedlnosti, poskytovat potřebným osobám ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou o uprchlících a jinými mezinárodními smlouvami, regulovat migrační toky a kontrolovat vnější hranice Unie, bojovat proti organizovanému mezinárodnímu zločinu a potlačovat hrozbu terorismu, využívat potenciál Europolu a Eurojustu, dále prohloubit vzájemné uznávání soudních rozhodnutí a osvědčení v občanských i trestních věcech, odstraňovat právní a soudní překážky soudních sporů v občanských a rodinných věcech s přeshraničními dopady.
Na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 byla přijata Charta základních práv EU. Byla zde totiž potřeba upravit práva občanů členských států přímo k EU. Je to rozsáhlý dokument, který není právně závazný, ale jeho politický význam je obrovský. Charta obsahuje tři základní kategorie práv:
Mezinárodní organizace kriminální policie - Interpol je mezinárodní mezivládní organizací, zabezpečující policejní spolupráci v oblasti kriminálně-policejní mezi smluvními státy organizace (celkem 178 členů). Československá republika byla zakládajícím členem organizace v roce 1923; v 50. letech Československo své členství zmrazilo a obnovilo jej v roce 1990 formální žádostí přijatou na 59. Valném shromáždění Interpolu konaném v kanadské Ottawě. Následně 62. Valné shromáždění Interpolu přijalo dne 29. září 1993 samostatnou Českou republiku za svého plnohodnotného člena. V souladu se Statutem Interpolu je hlavním úkolem zabezpečování spolupráce členských států v boji proti trestné činnosti při plném respektování priorit národního zákonodárství té či oné země a jejich závazků plynoucích z mezinárodních smluv. Národní ústředna INTERPOLu Praha (Interpol Praha), jako základní organizační článek Interpolu na národní úrovni, poskytuje základní servis v oblasti mezinárodní policejní spolupráce všem zainteresovaným institucím, podílejícím se na aplikaci a prosazování práva jak v ČR, tak v zahraničí. Interpol Praha byl zřízen rozkazem ministra vnitra dne 16. prosince 1992 a 1. prosince 1999 se stal součástí odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR. Interpol Praha je pověřen plněním úkolů vyplývajících z členství České republiky v mezinárodní organizaci kriminální policie ICPO-Interpol. Působnost Interpolu Praha vychází ze Statutu organizace Interpol, z obecně závazných právních předpisů, z interních normativních aktů řízení a ze závazků plynoucích z mezinárodních smluv.
Soubory aktivit, které Evropské společenství vytvořilo v průběhu let s cílem podpořit kooperaci mezi členskými státy v různých specifických oblastech, které souvisejí s politikami Společenství. Tyto programy jsou většinou iniciovány Evropskou komisí. Fungují jako grantové programy, ze kterých se financují projekty podávané subjekty veřejné i soukromé sféry členských států.
Členské státy musí učinit veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smlouvy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Společenství. Tato povinnost se vztahuje na všechny orgány státu, tedy i na soudy. Z tohoto důvodu tak mají soudy povinnost zajistit, by interpretací národního práva nedošlo k rozporu s textem směrnice a cíly, jichž má směrnice dosáhnout, i přestože směrnice nebyla státem provedena.Směrnice tedy není implementována do národního práva členského státu, ale přesto musí být aplikována v členském státě, a to nepřímo, pomocí interpretace národních soudů.
Program Phare vznikl v roce 1989 po kolapsu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Jeho cílem je napomoci postkomunistickým zemím při rekonstrukci jejich ekonomik. Původně se tento program týkal pouze Polska a Maďarska, ale postupně byl otevřen i pro další země. Po vstupu deseti zemí střední a východní Evropy do EU pokračuje pomoc unie formou tzv. Transition Facility, který je zaměřen na pokračování pomoci (po programu Phare) v oblastech, kde administrativní a institucionální kapacita dosud není dostačující ve srovnání se stávajícími členskými zeměmi. Tento nástroj je plánován pouze pro období let 2004 - 2006.
Občanství Evropské unie bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou. Občanem Unie je každý, kdo je občanem členského státu. Občanství Unie však nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní příslušnost členského státu. Z občanství Unie vyplývají určitá práva a povinnosti stanovená Smlouvou. Občanství unie přináší zvláštní práva:
Jsou ty, které jsou přeneseny na Společenství v určitých oblastech. Znamená to, že Evropská společenství jsou oprávněna jednat jen v rámci uzavřených smluv.
Přednost práva Společenství
V podstatě žádné ze Smluv Společenství není obsažen předpis, který by stanovil, že právo Společenství je národnímu nadřazeno, nebo že je mu naopak podřízeno. Přesto přednost práva Společenství přichází v úvahu jen u těch ustanovení práva Společenství, která mají přímí účinek v členských státech. V žádném případě nejde o nadřazenost celého právního řádu Společenství nad celým právním řádem členského státu. Nadřazenost se projevuje v případě rozporu mezi konkrétní normou práva Společenství a konkrétní normou vnitrostátního práva členského státu, dopadají-li obě na tentýž právní vztah.
Rada EU je je jedním z rozhodujících mocenských orgánů Evropské unie, vydává závazné akty práva Evropského společenství (nařízení, směrnice, rozhodnutí), koordinuje společné politiky Společenství a rozhoduje o společnách akcích nebo o společných postojích EU. Radu tvoří zástupci vlád jednotlivých členských států na úrovni ministrů (odtud i jiné užívané označení Rada ministrů). Pozor na záměnu s Evropskou radou či Radou Evropy.
Rada pro spravedlnost a vnitřní věci je jedním z formátů Rady EU a tematicky pokrývá především agendu vnitřní bezpečnosti. Českými zástupci v této Radě jsou ministři vnitra a spravedlnosti. Schází se zpravidla 2-3x během půlročního předsednictví každého členského státu. V dokumentech se lze setkat s různými zkratkami téhož:
Rada Evropy je mezinárodní mezivládní organizace, která vznikla v roce 1949 a sídlí ve Štrasburku. V současné se době tematicky zaměřuje především na oblast lidských práv, korupce a veřejné správy. Nejde o orgán Evropské unie, taktéž členská základna je odlišná (Rada Evropy ji má širší). Pozor na záměnu s Radou EU či Evropskou radou (viz příslušná hesla)
Dva klíčové prvky všeobecného principu rovných příležitostí jsou zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti(článek 12 Smlouvy o založení Evropského společenství) a stejné odměňování mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (článek 141 Smlouvy o založení Evropského společenství). Měly by být používány ve všech oblastech, zvláště ekonomické, sociální, kulturní a rodinném životě.
lucemburské město, nalézající se na trojmezí států Beneluxu, ve kterém došlo dne 14. června 1985 k podpisu „Schengenské dohody“ a dne 19. června 1990 i „Schengenské prováděcí úmluvy“
Rozumí se jím Schengenská dohoda, Schengenská prováděcí úmluva, Protokoly a úmluvy o přistoupení k Schengenské dohodě a Schengenské prováděcí úmluvě s příslušným Závěrečným aktem a prohlášeními a Rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru a akty k provedení úmluvy, které byly vydány orgány, na něž Výkonný výbor přenesl své rozhodovací pravomoci.
Informační systém, který slouží zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, nežádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další). Do systému přispívají všechny členské státy přímo ze svých národních pátracích databází. K dotazům do systému mají přístup všichni příslušníci bezpečnostních sborů členských států na stejné úrovni, jako do svých národních systémů. Doba od vyhlášení pátraní v jednom státě do okamžiku, kdy je tento pátrací záznam dostupný ve všech státech je maximálně 120 sekund. Systém tak zásadně přispívá k zvýšení efektivity pátrání v schengenském prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích.
SIRENE (zkratka anglické definice: Supplementary Information Request at National Entry - Žádost o doplňující informace k národnímu záznamu - má se na mysli v SIS) je v jednotlivých členských státech schengenského prostoru centrálním komunikačním bodem k pátracím záznamům v Schengenského informačního systému, realizaci těchto záznamů a rychlé výměně kriminálně relevantních informací mezi bezpečnostními a justičními složkami členských států. Národní SIRENE zajišťuje podporu pátrání po osobách a věcech, realizaci extradic a předání osob, výměnu kriminálně relevantních informací, případně další prvky schengenské spolupráce jako např. přeshraniční sledování a pronásledování. V České republice je Národní centrála SIRENE součástí odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR spolu s Národní jednotkou Europolu a Národní ústřednou Interpolu.
Princip subsidiarity má zajistit, aby všechna opatření byla přijímána co nejblíže občanům, tedy na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich realizaci nebo výkon. Jinými slovy, Unie nepřijme opatření (s výjimkou oblastí spadajících do její výlučné pravomoci), pokud je efektivnější učinit toto opatření na národní, regionální nebo lokální úrovni.
Úřad pro výměnu informací o technické pomoci TAIEX (the Technical assistance exchange office) byl zřízen Evropskou komisí a původně měl napomáhat při přejímání a implementaci legislativy jednotného trhu v zemích střední a východní Evropy. Rozhodnutím Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se staly cílovou skupinou všechny kandidátské státy. TAIEX pracuje s veřejnou správou v kandidátských a členských státech. Poskytuje právní texty acquis Společenství, organizuje výukové semináře a návštěvy expertů v zemích, které o to projeví zájem.
V českém vnitrostátním právu odpovídá pojmu „přímý účinek“ pojem „bezprostřední vnitrostátní závaznost“. Znamená, že vnitrostátní subjekt (jednotlivec) se může přímo dovolávat přímo účinné normy, která existuje mimo rámec vnitrostátního práva, a soudní nebo jiný státní orgán je povinen tuto normu na vztahy vůči jednotlivcům bez dalšího aplikovat.
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna