Ministerstvo

Historie Ministerstva vnitra

Období první republiky

Jedním z prvních zákonů po 28. říjnu 1918, tedy po vzniku samostatné Československé republiky, byl zřízen „Úřad pro správu vnitřní“. Brzy byl ale přejmenován na ministerstvo vnitra. Tento úřad převzal v plném rozsahu agendu bývalého c. k. ministerstva vnitra. Jeho působnost byla velice široká, neboť se zabýval nejen záležitostmi státní správy, otázkou bezpečnosti, ale i další problematikou, která nebyla včleněna do jiných resortů (např. volební legislativou, obecním zřízením, záležitostmi státních hranic, organizací politické správy a úřadů, agendou správního a trestního řízení, problematikou polepšoven a donucovacích pracoven). Kromě toho ministerstvo vnitra řešilo problematiku četnictva, otázky státního občanství a pasů, přistěhovalectví a vystěhovalectví, odškodňování obyvatel poškozených válkou, otázky sčítání populace a statistiku. Rovněž se zabývalo problematikou pojišťoven a spořitelen, záležitostmi národnostními a jazykovými, automobilismem, vzduchoplavectvím atd.

Základní organizační schéma ministerstva, které se utvářelo v letech 1919 a 1920, v podstatě vycházelo ze vzoru bývalého místodržitelství a přetrvalo až do roku 1945, respektive 1948. V zásadě se sestávalo z prezidia, jednotlivých odborů, oddělení a pomocných úřadů. Jediná podstatná reorganizace proběhla v roce 1928. Ministerstvu od té doby podléhaly čtyři zemské úřady (potažmo 239 úřadů okresních), změnil se počet odborů a oddělení, do organizační struktury byl začleněn i generální velitel četnictva. Je zajímavé, že do jeho kompetence spadaly nejen záležitosti četnictva a policie, nýbrž i problematika tehdejšího hasičstva. Mimo oddělení ministerstva působil Archiv MV, knihovna a správa pomocných úřadů.

K dalším zásadním změnám, kromě běžného přesouvání agend a kompetencí mezi jednotlivými odbory, již nedošlo.

Prvním ministrem vnitra byl v letech 1918-1920 agrární politik, Antonín Švehla (do své smrti v roce 1933 také předseda Agrární strany).

Léta 1939 - 1945

Mnichovská dohoda a poté nacistická okupace v březnu 1939 i události pozdějších let významně ovlivnily organizaci a působnost ministerstva vnitra. Odtržení pohraničních území v roce 1938, okupace Čech a Moravy, zřízení protektorátu, vznik Slovenského štátu a převzetí některých funkcí bezpečnostního aparátu říšskoněmeckými policejními orgány v roce 1939 znamenaly zásahy do politické a bezpečnostní správy tak závažné, že to nemohlo kompetence a organizační strukturu ministerstva vnitra neovlivnit.

Již 16. března 1939 bylo ministerstvo vnitra podřízeno úřadu říšského protektora a dostalo zcela odlišný charakter. Jeho novou organizaci upravoval oběžník prezidia ministerstva vnitra z 25. května 1939. Působnost prezidia se v podstatě neměnila, podstatné změny však nastaly v počtu a náplni činnosti jednotlivých odborů a oddělení. Stejně jako v předchozím období působily v rámci ministerstva i nadále pomocné úřady a odborná zařízení, jako Archiv ministerstva vnitra, spravující i Ruský historický zahraniční archiv, knihovna a Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (někdejší Vojenský zeměpisný ústav, který přešel do správy ministerstva vnitra v dubnu 1939).

V průběhu roku 1940 přešla do působnosti ministerstva vnitra ještě tiskárna ministerstva národní obrany, od června 1940 jako tiskárna ministerstva vnitra. Úřady a zařízení ministerstva vnitra měly až do roku 1939 sídlo v osmi pražských budovách. Teprve v roce 1940 se přestěhovaly do nové reprezentativní budovy na Letenské pláni.

K nejpodstatnějším změnám došlo v únoru 1942, kdy proběhla tzv. Heydrichova reorganizace. Vnitro se rozčlenilo na dvanáct sekcí a bezpečnostní složky na dvě organické součásti - pro protektorátní uniformovanou policii a pro protektorátní neuniformovanou policii. První složka zahrnovala četnictvo, uniformovanou vládní policii, uniformovanou obecní policii a požární policii. V druhé složce byla zařazena vládní kriminální policie a obecní kriminální policie. V této podobě zůstalo MV až do května roku 1945.

Poválečné doba

V rámci nové tzv. prozatímní vlády, sestavené na základě jednání prezidenta Beneše a vedení Komunistické strany Československa ještě před koncem druhé světové války, byl do funkce ministra vnitra jmenován Václav Nosek. Došlo k výrazné politizaci ministerstva vnitra. Ke 30. červnu 1945 byla zrušena stávající policie i četnictvo a byl zřízen jednotný Sbor národní bezpečnosti, v jehož rámci fungovaly všechny do té doby běžné služby (pořádková, dopravní, kriminální apod.) a také zcela nově vytvořené útvary, např. Pohotovostní pluk 1 NB.

V roce 1950 bylo ministerstvo rozděleno na dva úřady - Ministerstvo národní bezpečnosti, kterému podléhal především Sbor národní bezpečnosti, včetně nově vytvořených státobezpečnostních a zpravodajských složek a Ministerstvo vnitra. Již roku 1953 byla obě ministerstva znovu sloučena.

Dalším důležitým momentem v historii této instituce byl rok 1968, kdy byla Ústavním zákonem č. 143 zřízena československá federace. V návaznosti vzniklo Federální ministerstvo vnitra a dvě ministerstva republiková - MV České republiky a MV Slovenské republiky, přičemž Federální MV mělo v působnosti především Státní bezpečnost. Pokud jde o správní agendy, jednalo se o problematiku evidence pasů a víz, evidenci občanských průkazů, centrální registr obyvatel apod.

Dne 31. prosince 1992 zaniklo v souvislosti s rozpadem federace i Federální ministerstvo vnitra. Na našem území jeho působnost v plném rozsahu převzalo Ministerstvo vnitra České republiky.