Odkazy
Odbor archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitraTajný spolupracovník - agent: Podle „Směrnic pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky (A-oper-I-3), vydaných rozkazem ministra vnitra č. 3/78 ze dne 25. 1. 1978, se tajní spolupracovníci kontrarozvědných správ dělili na čtyři základní kategorie - rezident (R), agent (A), držitel propůjčeného bytu (PB) a držitel konspiračního bytu - v tomto smyslu je tedy agent typem tajného spolupracovníka. V praxi však často docházelo k zaměňování pojmů agent a tajný spolupracovník (TS) a k jejich faktickému ztotožnění: je-li tedy někdo označen jako tajný spolupracovník, jednalo se s největší pravděpodobností o agenta a byl k němu veden příslušný druh svazku. Podle výše uvedených směrnic plní agent kontrarozvědky úkoly „při odhalování, rozpracovávání a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti“, tj. zejména „odhaluje a aktivně rozpracovává kádrové rozvědčíky, signály o činnosti nepřátelských rozvědek a jejich agentury, ...proniká do nepřátelských rozvědných centrál a jiných nepřátelských organizací, ...zjišťuje a odhaluje pokusy o proniknutí agentury nepřátelských rozvědek, ...získává poznatky o skrytých nepřátelských projevech a tendencích, odhaluje iniciátory těchto projevů, ...zjišťuje a rozpracovává nepřátelské osoby, ...pomáhá při ochraně československé ekonomiky, ...plní konkrétní úkoly při pátrání po osobách a při zpravodajské prověrce osob“.
Nový archivní zákon (č. 499/2004 Sb.) znamená zásadní průlom ve zpřístupňování archivních materiálů Státní bezpečnosti, a to včetně její svazkové agendy: umožňuje totiž i studium archiválií (vzniklých před 1. lednem 1990 z činnosti StB) bez ohledu na jejich stáří (tzn. rovněž mladší 30 let) a na citlivé osobní údaje v nich obsažené. Na rozdíl od zákona č. 107/2002 Sb., tak je možno studovat také svazky těch kategorií spolupracovníků a tajných spolupracovníků StB, které předchozí právní úpravy z procesu zpřístupňování vylučovaly (důvěrník, kandidát tajné spolupráce), a svazky tzv. kontrarozvědného rozpracování, tj. materiály osob sledovaných. Ovšem s jedinou, dosti významnou, výjimkou: pokud již konkrétní archiválie mladší 30 let byly zpřístupněny podle zákona č. 140/1996 Sb., respektive č. 107/2002 Sb., lze je předložit ke studiu jen podle tohoto zákona, tj. pouze tzv. oprávněným žadatelům a anonymizované. Podle zákona č. 499/2004 Sb. není žadatel blíže specifikován, tzn. může požádat kdokoliv a materiály se zpřístupňují neanonymizované. Badatelům a dalším zájemcům o zpřístupnění archiválií z provenience StB, tedy i svazků, můžeme doporučit, aby své žádosti podávali podle zákona č. 499/2004 Sb. Je to podstatně jednodušší pro obě strany. Podrobnosti najdete na stránce Úřad není labyrint (zpřístupňování svazků a dalších archivních materiálů vedených bývalou StB)
Nejčastější badatelské dotazy z oblasti StB oblíbených zkratek či šifer: TA-111 znamenalo instalování odposlechu v bytě, TA-133 odposlech telefonu, TA-211 kontrolu korespondence, AOK agenturně-operativní kombinaci, KRO kontrarozvědné opatření a ZTÚ zvláštní technický úkon.
Nahlížet do evidenčních pomůcek bývalé StB zákon č. 107/2002 Sb. o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti občanům neumožňuje. Podle § 4 a 5 tohoto zákona je však žadateli možno zpřístupnit svazky vedené StB na jeho osobu a svazky tajných spolupracovníků, jsou-li zachovány. Žádosti lze podat osobně (podatelna Ministerstva vnitra, Přípotoční 300, Praha 10) nebo zaslat písemně (Ministerstvo vnitra, pošt. schr. 1109, 111 21 Praha 1).
XI. správa SNB (krycí označení Správy kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky) fungovala jako samostatný útvar Státní bezpečnosti v letech 1974-88. V roce 1985 XI. správa převzala část agendy zrušené XIV. správy (Správa kontrarozvědky pro boj proti mimořádným a zvláštním formám trestné činnosti), týkající se únosů letadel.
Podle „Směrnic pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky“ (A-oper-I-3), vydaných rozkazem ministra vnitra č. 3/78 ze dne 25. 1. 1978, se pod pojmem držitel propůjčeného bytu rozumí „...tajný spolupracovník zvlášť získaný za účelem propůjčení bytu či místnosti (dále jen PB) k uskutečňování konspirativních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky“ (článek 14).
V článcích 15 a 16 Směrnic je dále uvedeno: „Držitel PB musí poskytovat záruku utajení zájmu kontrarozvědky, proto se prověrka před propůjčením bytu nevztahuje pouze na něho, ale i na jeho rodinu, blízké příbuzném popřípadě i další osoby, jež mají k němu nebo k PB bližší vztah. - Z pověření útvaru kontrarozvědky uzavírá pracovník kontrarozvědky s držitelem PB zvláštní dohodu. V této dohodě se stanoví podmínky využívání PB a povinnosti vyplývající pro obě strany, zejména bezpodmínečná povinnost držitele PB utajit jeho využívání kontrarozvědkou. Musí být zajištěno, aby držitel PB nemohl zjistit totožnost tajných spolupracovníků, kteří přicházejí do PB.“
Podle zákona č. 499/2004 Sb. to možné je. Tyto žádosti lze posílat e-mailem (asu@mvcr.cz) - stačí uvést Vaše jméno, příjmení a kontakt na Vás, samozřejmě i jméno a příjmení hledané osoby, pokud je to možné i její přesné datum narození. Žádosti se přijímají i v badatelnách archivu a samozřejmě též písemně na adrese:
Ministerstvo vnitra ČR
odbor archivní a spisové služby
poštovní přihrádka 21/ASU
170 34 Praha 7 - Letná
telefon: 974 840 210
Pokud již konkrétní archiválie mladší 30 let byly zpřístupněny podle zákona č. 140/1996 Sb., respektive č. 107/2002 Sb., lze je předložit ke studiu jen podle tohoto zákona a na základě písemné žádosti. Formuláře žádostí a další podrobnosti najdete na stránce Úřad není labyrint (zpřístupňování svazků a dalších archivních materiálů vedených bývalou StB).
Kádrové materiály, přesněji personální spisy, bývalých příslušníků StB je možné zpřístupnit podle zákona č. 499/2004 Sb., a to
Co se týče spisů příslušníků VB, zpřístupňují se v plném rozsahu v případě, že dotyčný příslušník dá k nahlížení písemný souhlas, nebo když již zemřel.
„…Jistě už máte zkušenosti, že zpráva o skartování svazku asi osobu, která se zajímá o to, kdo jí ubližoval, moc nepoteší. V mém případě se jednalo o jakousi naději, že se konečně dozvím, proč jsem v roce 1985 nemohl přijet pohřbít svoji matku. Jak si jistě umíte představit, tato záležitost mě bude pronásledovat po zbytek života.
Otec mi zemřel ještě jako mladému klukovi, bylo mi šestnáct. Má máti se o mne starala sama, pracovala v Mladé Frontě, jako rozmítačka, tedy poměrně těžká práce...
Osobně si neuvědomuji, že bych někomu někdy v komunistickém Československu ublížil. Jistě, razantně jsem odmítnul vstoupit do komunistické strany...
Dnes tedy, i když jsem občan obou států, jak USA, tak České Republiky, jsem prakticky bezdomovec, snažil jsem se aspoň tím, že bych věděl, komu jsem tak hrozně překážel, nabýt jakéhosi pocitu, ze vše byl pouze omyl. Mé češství a má láska k Praze ve mne zůstává, ovšem nějaké vyrovnání, nebo pochopení, proč jsem byl nežádoucí živel, asi nikdy nebudu mít.
... je pro mě neuvěřitelné, s jakou ochotou pomáháte mému pátrání po minulosti. Po pravdě řečeno, nepředpokládal jsem, že je možné najít člověka, který je zaměstnán ve státních službách, který by byl ochoten pomoc a ve vašem případě okamžitě a ne s mnohaměsíčním prodlením.
...mohu s naprostou jistotou říct, že na mých toulkách světem jsem narazil pouze na pár jednotlivců, kteří brali svou práci pro vládu s láskou a porozuměním.“
Vážený pane ministře,
výbor Sdružení historiků ČR se na svém zasedání dne 24. března 2005 seznámil s periodikem „Sborník Archivu Ministerstva vnitra“. Tento vědecký sborník, který přes mezeru půlstoletí navazuje na významnou prvorepublikovou ročenku obdobného jména, zaceluje na české odborné scéně mezeru v oblasti nejnovějších vnitrostátních, zejména na poválečný represivní aparát zaměřených dějin.
Archiv Ministerstva vnitra ČR představuje jeden z nejvýznamnějších zdrojů informací pro badatele o poválečné době. Je ovšem obvyklé, že archiváři nepřenechávají výzkumnou iniciativu jen externím badatelům, ale sami se ujímají badatelských a edičních úkolů, které jsou integrální součástí práce klíčových archivů i archivářů.
Historická veřejnost jednoznačně vítá, že se Archiv MV ČR zapojuje do publikační činnosti, je si ovšem vědoma, že teprve pravidelná periodicita může nové ročence vydobýt pevné místo, respektované i v zahraničí. Výbor SH ČR s potěšením konstatuje ohromný kvalitativní krok, který Sborník Archivu Ministerstva vnitra vykonal mezi vydáním prvního a druhého svazku. Sborník je dnes důstojným reprezentantem Archivu MV ČR i Ministerstva vnitra samotného. Bylo by významné, kdyby mohl být doplněn edicemi pramenů jak obecně k tématům poválečných dějin, tak k vývoji organizační struktury bezpečnostního aparátu v období socializmu. Studie přesahující svým rozsahem možnosti Sborníku by bylo vhodné vydávat samostatné monografické řadě. Současně se nabízí možnost užší spolupráce se slovenským Ústavem národní paměti, který si pro publikační činnost vytkl obdobné cíle.
Předpokládáme, že relativně nízké náklady na pravidelné vydávání sborníku by pro Ministerstvo vnitra ČR nepředstavovaly jakkoli významnější finanční zátěž.
Vážený pane ministře, zvažte prosím jak možnosti vědecké a ediční práce Archivu MV ČR z Vaší strany, tak naše návrhy na podporu pravidelného vydávání Sborníku Archivu Ministerstva vnitra i na další rozšíření činnosti o vydávání pramenů a monografií. Velmi bychom uvítali, kdybyste nás mohl seznámit s Vaším názorem na uvedenou problematiku. Děkujeme Vám jménem české historické obce za porozumění.
S přátelským pozdravem
Prof. Jiří Pešek, CSc.
předseda SH ČR
Za výbor Sdružení historiků ČR
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna
