Policie

Prezentace Policie ČR

Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování
Činnost - Oficiální stanoviska

Výroční zpráva INCB za rok 2003 (a kritika ČR)

Shrnutí:

Prof. P. Emafo, prezident Mezinárodní rady pro kontrolu narkotik (INCB), nezávislého 13-ti členného expertního orgánu dohlížejícího na plnění mezinárodních protidrogových úmluv, prezentoval zástupcům vídeňských stálých Výroční zprávu INCB za rok 2003. V textu zprávy se objevilo i pokárání ČR, konkrétně za testování syntetických drog na tanečních zábavách („...the Board repeats that such programmes are against the provisions of the international drug control conventions“). Z evropských zemí si pak nejtvrdší kritiku INCB vysloužila SRN za tzv. „šlehárny“/„drug injection rooms“ („the Board urges the Government to take necessary measures to ensure compliance with the international drug control treaties“). Nejzazším nástrojem v rukou INCB je pak uplatnění čl. 14 Jednotné úmluvy o narkotikách z r. 1961, tj. postoupení věci RB OSN za účelem uvalení sankcí (tento postup byl ze strany INCB uplatněn vůči Afghánistánu v červnu r. 2000 a sankce RB budou platit, dokud INCB nesezná, že pominuly důvody pro jejich uvalení).

Obsah informace:

Výroční zpráva INCB za uplynulý rok byla poskytnuta stálým misím ve Vídni koncem ledna t. r., 16.2. proběhla její prezentace zástupcům stálých misí a k jejímu formálnímu zveřejněni dojde až 3. března 2004, tj. po vypršení embarga (platí do 00.01 GMT téhož dne). Prezentaci dne 16.2. vedl odstupující prezident INCB prof. P. Emafo z Nigérie (letos mu končí jak prezidentský mandát, tak funkční období člena INCB, s největší pravděpodobností však bude opět zvolen členem Rady), sekundoval mu sekretář Rady (tj. nejvyšší činovník sekretariátu INCB) H. Schaepe (SRN), který po cca 15 letech strávených v aparátu INCB z vlastního rozhodnutí odchází jinam.

P. Emafo stručně seznámil přítomné s funkcemi Rady, způsobem její práce a strukturou výročních zpráv. Členové INCB jsou voleni na pětileté funkční období striktně „in their personal capacity“ (10 členů na základě nominací vlád, 3 se seznamu kandidátů předloženého Světovou zdravotnickou organizací), tvoří tak nezávislý expertní orgán, který dohlíží na plnění úmluv, nikomu nepodléhá, resp. „podřizuje se pouze duchu mezinárodních protidrogových úmluv a vůli, která do nich byla mezinárodním společenstvím vložena“. Rada zasedá minimálně 2x ročně, přičemž během svých (neveřejných) zasedání posuzuje plnění úmluv smluvními stranami ve všech jejich aspektech. Ze 193 členských zemí OSN jsou momentálně smluvními stranami všech tří mezinárodních protidrogových úmluv celkem 166 zemí, avšak i zbývající státy jsou nuceny dodržovat ustanovení úmluv, což je zajištěno rezolucemi ECOSOC a VS OSN. Průběžný sběr informací a statistických dat, přípravu podkladů atd. zajišťuje sekretariát INCB o cca 30 pracovnících, který je sice formálně součástí vídeňského Úřadu OSN proti drogám a zločinu, v meritomich věcech však odpovídá pouze a výhradně Radě. INCB vede s vládami zemí intenzivní dialog cestou výměny korespondence, výraznější/viditelnější formou práce Rady jsou ovšem její mise do vybraných zemí (v r. 2003 jich proběhlo 20, vč. do ČR) a technické návštěvy. Rozdíl mezi těmito dvěma formami spočívá zj. v tom, že „mise“ má komplexně posoudit národní protidrogovou politiku cílové země a zásadně se jí osobně účastní člen (členové) Rady za doprovodu někoho ze sekretariátu, zatímco „technická návštěva“ si klade za cíl vyjasnit pouze omezený okruh otázek odborné povahy a obvykle je prováděna pouze zástupcem (zástupci) sekretariátu INCB.

Výroční zpráva INCB se již tradičně skládá ze čtyřech částí: vlastní zprávy a třech technických příloh - k narkotikům, resp. přírodním drogám, k psychotropním látkám a k prekurzorům (chemické látky nezbytné pro výrobu drog). Součástí technických zpráv/příloh k výroční zprávě je rovněž obsáhlý statistický materiál. Základní textová část zprávy se pak dělí na tři kapitoly: první je tematická a vybrané téma se každým rokem liší s přihlédnutím k aktuálním otázkám (dle uvážení INCB); druhá je věnována fungování mezinárodního systému kontroly narkotik; třetí analyzuje situaci ve světě z hlediska zneužívání drog.

Nosným tématem první kapitoly Výroční zprávy INCB za r. 2003 jsou „Drogy, zločinnost a násilí: dopady na lokální úrovni“ („Drugs, crime and violence: the microlevel impact“). INCB konstatuje, že příčinná souvislost mezi drogami, zločinností a násilím na úrovni komunit byla bezpečně prokázána (dokladováno na mj. na statistických údajích z Brazílie a Velké Británie). Celý problém je přitom dostatečně komplexní a vyznačuje se třemi aspekty: potřebou získat psychoaktivní látku pro navození žádaného stavu/ukojení organismu; ekonomickou stránkou (kde na to vzít?); marketingovou stránkou (jak rozšířit výrobu a prodej, tj. získat nové trhy?). Zj. mladí lidé se snadno stávají současně oběťmi i pachateli, prohlubující se všudypřítomný stress, s nímž se právě mladá generace obtížně vyrovnává, pak lze označit za příčinu i následkem asociálních jevů spojených s drogami. Drogy za daných okolností velmi rychle penetrují do lokálních komunit, narušují jemné předivo sociálních vztahů a nakonec úplně rozvracejí integritu těchto místních společenství. To má závažné politické následky a vlády by měly rychle reagovat cílenými intervenčními strategiemi.

Ke druhé kapitole P. Emafo specificky upozornil na stále rostoucí problém tzv. internetových lékáren a z něho vyplývající potřebu důsledné kontroly dodávek pro tyto obchody ze strany velkododavatelů: „internetové lékárny“ často volně nabízejí přípravky, které jsou jinde výhradně na lékařský předpis, a nezřídka obchodují s mezinárodně kontrolovanými substancemi bez řádného oprávnění. Rovněž je třeba posílit mezinárodní kontrolu chemických prekurzorů (v dané souvislosti P. Emafo ostře kritizoval Turkmenistán za jeho neúčast v jedné z operací INCB zaměřených na kontrolu prekurzoru pro výrobu heroinu). Prezident INCB kritizoval i neadekvátní personální obsazení sekretariátu INCB v oblasti kontroly prekurzorů, což komplikuje plnění rezoluce Komise OSN pro narkotika (CND) č. 45/12. Samostatnou kapitolou zůstává produkce opia v Afghánistánu: osevní plocha se rozrůstá a tím roste i produkce, dočasná administrativa tomu neumí čelit, v samotném Kábulu lze běžně nakoupit heroin a vše, co je potřebné k jeho výrobě přímo na ulici... Není proto divu, že přes 80 % zásilek heroinu zachycených vloni v západní Evropě je původem z Afghánistánu.

Během prezentace třetí kapitoly výroční zprávy INCB se P. Emafo soustředil především na drogové trendy v Africe: na celém kontinentě roste produkce i zneužívání konopí, růst rozlohy ploch s konopím na úkor ploch užívaných pro pěstování potravinářských plodin jen dále prohlubuje nedostatek potravin na africkém kontinentě. Některé země (explicitně jmenovány Angola, Nigérie, JAR) se staly tranzitními body pro pašování kokainu a heroinu. Z ostatních regionů světa nutno zmínit problém „on-line pharmacies“ v USA, pozitivní trend snižování produkce koky a kokainu v LA (úspěch tzv. programů alternativní produkce), naopak negativní vývoj spotřeby heroinu v Evropě a v Číně, hrozbu přesunu části produkce opia z Afghánistánu do Iráku, mohutný nárůst vlastní produkce i spotřeby stimulantů amfetaminového typu (ATS) v západní Evropě, jihovýchodní Asii, Austrálii i Oceánii, rostoucí spotřebu konopí (vlastního) i kokainu (dovozového) v Austrálii atd.
(Pozn. SM: V případě zájmu o detaily odkazujeme na internetovou stránku www.incb.org, kde bude úplný text Výroční zpráva INCB za r. 2003 vyvěšen od 3.3.2004.)

Návazně zazněla početná vystoupení zemí, z nichž heslovitě vybíráme (v případě reakce P. Emafa uvádíme rovnou i s jeho odpovědí, třebaže odpovědi prezidenta INCB zazněly v jednom bloku až na samý závěr prezentace):

Turecko - je třeba zajistit dostatečné množství opia pro legální použití v medicíně a vědě (pozn. SM: Turecko je největším „legálním“ producentem opia); rostoucí nelegální produkce narušuje rovnováhu, stejně jako omezující opatření, která jsou pak uplatňována i na legální opium; afghánské opium je zdrojem finančních prostředků využívaných ke korupci a financování terorismu; Turecko poskytuje výcvik afghánských a iráckým policistům ve své „protidrogové“ policejní akademii; za personální posílení sekretariátu INCB v oblasti kontroly prekurzorů; proti jakémukoli uvolňování kontroly konopí;

Rusko - formulace § 117 zprávy (role RF v masovém nelegálním obchodu s tabletami flunitrazepamemu českého původu, které byly do RF legálně vyvezeny Švýcarskem, ale následně už nelegálně pašovány do skandinávských zemí, převážně přes Litvu) vrhá špatné světlo na RF, nutná oprava znění zprávy v tomto ohledu; zásadně proti jakékoli formě tzv. substituční léčby zmiňované v § 222 (diskutovala o ní INCB vůbec kdy a v jakém duchu se nesla diskuse – zveřejnit záznam...);
P. Emafo – ruské orgány dlouhodobě s Radou nespolupracovaly (uvedena konkrétní č. j. a data výzev INCB ke spolupráci); jak se právě na tomhle případu názorně ukázalo, psaní zprávy a její rozdání misím předem má svůj praktický význam - „potrefená husa se určitě ozve“; „kdyby RF dodala to, co poslala cestou své SM ve Vídni po distribuci zprávy INCB, resp. v reakci na ní, už před dvěma roky, kdy to po ní Rada požadovala, pak by znění § 117 bylo jiné či by žádný takový paragraf nebyl vůbec třeba“; „Rada nemá důvod cokoli opravovat či napravovat a o svou reputaci má každá smluvní strana pečovat především sama“; k substituční léčbě se INCB vyjadřovala ve svých výročních zprávách opakovaně s tím, že ji považuje za „léčebnou praktiku“ („medical practice“) a Rada nemá z úmluv žádné oprávnění nařizovat nic v oblasti „národních medicínských praktik“; obsah veškerých jednání na půdě INCB je neveřejný a dodatečně s ním může být seznámen pouze nepřítomný člen INCB, zprávy INCB pak vyjadřují Radou dohodnutý závěr jednání, za nímž si Rada jako celek jednotně stojí;
(pozn. SM: a to byl P. Emafo údajně ještě dost diplomatický...)

Mexiko - proti „harm reduction“ jako náhražce za „drug demand reduction“;

Peru - spokojenost s misí INCB v červnu 2003; oddanost Peru boji proti drogám;

Maroko - ocenění publikace „Cannabis Survey 2003“, pro Maroko je to dobrý začátek boje proti konopí, ale rostoucí poptávka po něm v západní Evropě „za sebou táhne“ nabídku;
(pozn. SM: Maroko je momentálně největším africkým producentem konopí jak v absolutním vyjádření, tak i z hlediska tempa růstu produkce)
P. Emafo - to rozhodně Maroko neomlouvá za nedostatečně účinný boj proti konopí;

Kuba - zpráva nedostatečně reflektuje pozitivní výsledky Kuby v boji proti drogám na domácí i mezinárodní scéně;
(pozn SM: ještě před dvěma roky Kuba vehementně tvrdila, že problém drog jí není vlastní, ale je jí se zlým úmyslem implantován ze strany USA)
P. Emafo - „Rada tu není od toho, aby chválila, ale aby kritizovala a poukazovala na problémy“; „ať se Kuba nechá pochválit na jiném fóru, když o to tolik stojí...“;

JAR (současný předseda CND) - ocenění pozornosti věnované Radou Africe, přičemž nejzávažnějším problémem na nahrazování potravinářských plodin konopím a z toho vyplývající nedostatek potravin;

Ekvádor - ocenění výsledku mise INCB vedené přímo jejím prezidentem; naopak kritika nedostatku pokračování vnější asistence ve vztahu k programům alternativní produkce, v důsledku čehož bylo nutné některé programy předčasně ukončit a jiné ani nebyly zahájeny; kam se poděla „shared responsibility?“;
P. Emafo - princip „shared responsibility“ je opravdu třeba při všech příležitostech a opakovaně připomínat;

Kolumbie - ocenění výsledků mise INCB vedené jejím prezidentem; podařilo se vymýtit 32 % plochy plantáží koky; klíčový význam má mezinárodní kontrola prekurzorů; destabilizujícím prvkem je nákup zbraní za peníze utržené prodejem kokainu a s tím související vlna násilí a dokonce terorismu; Kolumbie pokračuje ve svém úsilí v boji proti drogám, ale potřebuje vnějšÍ pomoc a pochopení;

USA - ocenění všech tří „prekurzorových operací“ INCB (Purple, Topaz, Prism); ocenění zprávy o afghánském opiu; na druhé straně podiv (či spíše přímo nespokojenost) nad absencí kritiky ve zprávě INCB na adresu KLDR pokud jde o produkci a nelegální obchod s narkotiky, zvl. heroinem; požadavek na úpravu výkladu statistických údajů v § 323, jež údajně nezohlednil nedávnou změnu metodiky;
(pozn. SM: dle USA došlo ke snížení zneužívání drog mezi mládeží o 11 %, dle INCB tento trend statistika nepotvrdila)
P. Emafo - naopak, Rada změnu metodiky ve statistice USA řádně zohlednila a „vzhledem k důsledné aplikaci principu rovného zacházení s ní - na rozdíl od USA - nenakládá manipulativně“; USA disponují ohledně drog v a z KLDR stejnými údaji, jako INCB (pozn. SM: jde pouze o údaje z několika novinových článků, převážně původem z USA, jejichž věrohodnost se nepodařilo ověřit/prokázat a které poskytly Radě právě Spojené státy), „jestliže však tyto USA stačí k utvoření jasného postoje“ pak INCB to nestačí, neboť zásadně nepublikuje neověřené informace, jelikož by si pak za svými stanovisky nemohla pevně stát“;

Nizozemsko - formulace v § 4 („...relationship between drog abuse and other criminal offences...“) je nesprávná, neboť užívání drog není trestným činem; statistické údaje publikované v § 543 evidentně pocházejí z „Eurobarometru7, který je nepřesný, tyto údaje tudíž nelze považovat za vědecky podložené; požadavek na bližší vysvětlení k nedostatku personálu v sekretariátu INCB na prekurzory;
P. Emafo - čistě početně vzato je ve světě hodně zemí, kde užívání drog naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, ale pro příště se INCB bude raději v tomto ohledu vyjadřovat opatrněji; (k „Eurobarometru“) Rada může čerpat informace z jakýchkoli zdrojů (zde má zcela volné ruce), ale rozhodně využívá pouze takových informací, které se jí podařilo ověřit, resp. které podle jejích dalších souvisejících poznatků odrážejí skutečný stav věcí;
H. Schaepe - (k personálu INCB) původně se nepočítalo s tím, že předloni přijatá rezoluce CND č. 45/12 bude mít okamžité finanční implikace; sekretariát je hodlal promítnout až do návrhu rozpočtu na bienále 2004-2005, VS OSN ovšem zvýšení příslušné položky rozpočtu vloni na podzim zamítlo; „čestnost se v tomto případě nevyplatila“; personál chybí zj. na zajišťování výměny informací, která ovšem současně tvoří klíčovou součást systému, bez níž je nemyslitelné jeho efektivní fungování; formálně „čistým“ řešením by bylo přijetí nové rezoluce CND stejného obsahu s okamžitým sestavením „programme budget implication“; „řešením oklikou“ by pak bylo posílení „INCB database on precursors“ minimálně o 1 P a 1 GSS (nyní má pouze 1 P);

Velká Británie - pochvala za 1. kapitolu zprávy INCB a za pasáže věnované Afghánistánu; zdůraznění potřeby větší koordinace protidrogového úsilí a „long-term commitment“;

Brazílie - ocenění výsledků mise INCB z konce r. 2003, která se uznale vyjádřila o úsilí Brazílie v boji proti drogám, vč. bilaterální spolupráce se sousedními zeměmi; 1. kapitola, zprávy má mimořádný význam zj. pro země LA.

Na rozloučenou P. Emafo poděkoval H. Schaepemu za dlouholetou a především mimořádně kvalitní práci v čele sekretariátu INCB.

Závěry SM:

1/ Prezentace výročních zpráv INCB se tradičně těší mimořádnému zájmu vídeňských stálých misí, přičemž v hojném počtu se jich zúčastňují i velvyslanci/stálí představitelé při OSN ve Vídni. Ani letošní rok nebyl výjimkou, snad jen s tím rozdílem, že P. Emafo byl tentokrát mimořádně dobře připraven, na rozdíl od zástupců některých členských zemí, kteří nevzali v potaz, že INCB není CND, kde jsou si všichni rovni... (a sekretariát je vykonavatelem vůle členských zemí). Obecně nutno přiznat, že INCB si volí do svého čela opravdu silné osobnosti (předchůdce P. Emafa, prof. Ghodse, Íránec s britským pasem trvale žijící v Londýně, byl stejného ražení, byť v mnohých ohledech diplomatičtějšího vyjadřování...). V kontextu právě řečeného vítáme rozhodnutí ústředí během prezentace nevystupovat, neboť ani dodatečně nepochybujeme o tom, že by se nám dostalo pádné, ale především dostatečně fundovaně podložené odpovědi.

2/ V této souvislosti musíme upozornit, že
- zatímco ČR se vloni na jaře (tj. v době návštěvy mise INCB) pohybovala v případě testování syntetických drog (prováděného na tanečních zábavách nevládními organizacemi požívajícími určité vládní finanční podpory) „na hraně“ toho, co snad ještě lze považovat za plnění mezinárodních závazků ve vztahu k protidrogovým úmluvám.
- formálním schválením výzkumného projektu testování drog v Radě vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP) a jeho financováním ze státních zdrojů na podzim loňského roku už byla uvedená hranice překročena.

Je nám známo, že sekretariát RVKPP (s nimž má SM Vídeň jinak dobrý pracovní kontakt) má na věc jiný názor. Aniž bychom se museli ptát INCB na její postoj, můžeme konstatovat, že již pouhým schválením uvedeného projektu došlo k porušení mezinárodních závazků ČR. Je jen otázkou času, kdy INCB získá přesnější informace o tomto projektu a bude ČR kritizovat (dodáváme, že z hlediska drogových úmluv oprávněně a zřejmě ostřeji než ve Výroční zprávě za r. 2003...).

3/ Praxe uplynulých měsíců prokázala, že RVKPP zřejmě nemá dostatečně pevnou vazbu na mezinárodní vývoj v oblasti boje proti drogám, tj. především na půdě OSN (reprezentované v daném případě zj. CND) a v INCB. Orientovat se podle několika málo evropských zemí s liberální drogovou politikou, byť těch nejvyspělejších, z nichž většina navíc patří do EU (Nizozemsko, Švýcarsko, Velká Británie), může být inspirující, na druhou stranu to ale může vést k rozporu se striktním výkladem drogových úmluv. Necháme-li stranou praktické efekty takto postavené protidrogové politiky (které SM Vídeň nepřísluší hodnotit), pak současně nemůžeme přehlížet postoje INCB, která jediná disponuje pravomocí hodnotit, zda ten či onen stát své závazky vůči mezinárodním protidrogovým úmluvám plní či neplní. Připomenout je nutno i to, že nejpádnější argument v rukou INCB, totiž čl. 14 úmluvy z r. 1961 (resp. hrozba jeho uplatnění), zafungoval v době velmi nedávné i na Švýcarsko...

4/ Přetrvávajícím systémovým problémem podle nás je, že v RVKPP (a ostatně i v její předchůdkyni - Meziresortní protidrogové komisi) nebylo MZV formálně zastoupeno. Je to problémem tím spíše, že veškeré vnitrostátní kroky realizované cestou RVKPP jako střechového orgánu by měly být nejen plně kompatibilní zj. s požadavky INCB a závěry XX. zvláštního zasedání VS OSN ke drogám z r. 1998, ale měly by naplňovat i řadu rezolucí CND, ECOSOC a řádných zasedání VS OSN, nemluvě o úkolech na úseku boje proti drogám v souvislosti se vstupem ČR do EU. Přitom právě resort, do jehož kompetence spadají zahraniční vztahy, v RVKPP chybí. V reakci na dřívější dotaz ústředí/odboru OSN proto sdělujeme, že členství MZV, resp. místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí v RVKPP nejen doporučujeme, ale dokonce považujeme za nezbytné. Toto členství jsme ostatně při různých příležitostech sami iniciativně a opakovaně navrhovali už v průběhu uplynulých čtyř let. (Štěpánek)

vedoucí SM: P. Vacek, v. r.