Odkazy
Prezentace Policie ČROddělení dokumentace ÚDV (jako součást Policie České republiky) vychází při své činnosti z Pokynu ministra vnitra č. 5/2001 ze dne 15. ledna 2001, kterým se stanoví působnost Policie České republiky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Oddělení dokumentace:
Důležitou legislativní oporou činnosti oddělení dokumentace je rovněž (stejně jako pro ÚDV jako celek) zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993. V něm se konstatuje, že KSČ, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989 (např. za ničení evropských hodnot, porušování lidských práv atd.) a režim, který komunistická strana po čtyři desetiletí uplatňovala v Československu, je hodnocen ze své podstaty jako zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný: Komunistický režim upíral svým občanům možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je k vyslovení podmínečného souhlasu s režimními akcemi, porušoval své vlastní zákony i mezinárodní závazky státu a postavil tak vůli KSČ nad zákon, perzekvoval své vlastní občany (popravoval, vraždil, mučil, věznil, zbavoval je majetku, znemožňoval výkon zaměstnání, bránil jim svobodně vycestovat do zahraničí, povolával je do PTP, TNP), poskytoval výhody osobám, které páchaly zločiny, spojoval se s cizí mocí apod. V §§ 3 a 4 je odpor občanů proti tomuto režimu posuzován jako legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a úctyhodný.
Oddělení dokumentace ÚDV se tedy zabývá dokumentováním postupu represivních orgánů komunistického režimu a rolí aparátu KSČ v totalitním systému v období let 1945 - 1989. Dokumentační práce vychází z předpokladu, že zpracovávaná témata jsou spíše obecného charakteru nebo trestně právní postup lze z nejrůznějších důvodů (např. smrtí pachatele trestného činu) vyloučit. Důležitým bodem činnosti oddělení dokumentace je vyhledávání podnětů pro trestní stíhání a konzultační pomoc odboru vyšetřování. Oddělení rovněž poskytuje součinnost ostatním úřadům státní správy. V maximální možné míře se snaží vycházet vstříc dotazům a žádostem od občanů. Nejdůležitější podmínkou pro úspěšnou dokumentaci je bezproblémový přístup k archivním materiálům. Jedině na základě dlouhodobé a pečlivé práce dokumentaristů můžeme proniknout do systému fungování totalitních složek státní moci (Státní bezpečnost, Obranné zpravodajství, aparát MV a KSČ, ČSLA, Lidové milice apod.). ÚDV přitom využívá především následující archivy:
Podle zaměření jednotlivých dokumentačních témat jsou navštěvovány další archivy (okresní).
ÚDV rovněž využívá možností spolupráce s institucemi, které jsou podobně profilovány, jak v ČR (zde např. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Česká křesťanská akademie, ústavy a katedry fakult vysokých škol, sdružení osob bezprostředně poškozených komunistickým režimem - KPVČ, Oni byli první, Svaz PTP ad.), tak v zahraničí (např. ve SRN, v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku). Zástupci ÚDV se účastní seminářů a kolokvií, které se věnují Úřadem zpracovávané problematice.
Dokumentace dění na Inspekci ministerstva vnitra v letech 1968-1969, vnitřní spory mezi přívrženci a odpůrci obrozeneckého procesu ve straně a státu a situace po srpnové okupaci.
Spis je rozdělen na dvě části, z nichž každá se zabývá emigranty z jedné z těchto zemí v Československu po roce 1948 a dále kontrolou zastupitelských úřadů těchto zemí.
V případě jugoslávských státních příslušníků se soustředí na události po sovětsko - jugoslávské roztržce v roce 1948, kdy se J. B. Tito a jeho Jugoslávie změnili ze spojenců SSSR v nesmiřitelné nepřátele a ve státech východního bloku následovaly politické a ekonomické sankce vůči Jugoslávii, hony na „titovce“ a „jugoslávské špiony“. Dokumentuje se odraz tohoto vývoje v Československu (především v dokumentech KSČ a Státní bezpečnosti) a případy konkrétních akcí (proces s jugoslávským konzulem v Bratislavě Š. Kevičem, přetažení šifranta jugoslávského velvyslanectví A. Novaka apod.).
V případě řeckých státních příslušníků, většinou bývalých vojáků komunistické armády ELAS a členů Komunistické strany Řecka, se dokumentuje zájem a péče o tyto emigranty ze strany KSČ a jejich kontrola Státní bezpečností. Mezi nimi se však nacházeli i zajatci z řad řecké vládní armády, kteří se snažili o návrat do vlasti, byli proto pod stálou kontrolou StB, a nakonec většina z nich byla odsouzena v zinscenovaném procesu.
Dokumentace je plánována v rámci projektu zaměřeného na postavení národnostních menšin v Československu v letech 1945-1989 a jejich perzekuce komunistickým režimem.
Akce zaměřená na izolaci zastupitelských úřadů kapitalistických států a Jugoslávie v první polovině 50. let. Jednalo se o snahu naprosto izolovat členy diplomatického sboru států "nepřátelských socialistickému zřízení" od jakéhokoli styku s občany Československa. Akci v letech 1949-1952 byla vedena na k tomu zřízeném referátu 1. odboru Velitelství StB a jemu odpovídajících odborech krajských správ.
Studium materiálů z archivu oddělení KSČ, podle kterých se řídily politické čistky na školách (konkrétně přelom 40. a 50. let). Prověrka vysokých škol v letech 1948-1949.
Z geografického pohledu bylo Československo jediným evropským státem, ve kterém se na konci 2. světové války těžila uranová ruda. Nejprve se na její těžbě podíleli zejména němečtí retribuční vězni, později chovanci táborů nucených prací (TNP) a vězňové nápravně pracovních táborů (NPT). Do TNP (nejen uranových) byli odesíláni lidé bez soudu, pouze na základě rozhodnutí komise, tzv. krajské trojky, na dobu od tří měsíců do dvou let. V NPT byli zejména političtí vězni, kteří byli odsouzeni k vysokým trestům, mnohdy i k doživotí, kriminální a na počátku padesátých let i retribuční vězni. Spis se pokouší zachytit historii osmnácti uranových táborů, které byly vybudovány na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku, věnuje se hlavně mapování období 1948-1961. Na Příbramsku pracovali vězni při těžbě uranu ještě do poloviny osmdesátých let.
Dokumentace zahrnovala nejprve činnost strážního útvaru SNB Jeřáb, později bylo zaměření rozšířeno na celou problematiku táborů (struktura, organizace, útvar SNB Jeřáb a později Vnitřní stráž ministerstva vnitra a šetření jednotlivých případů nezákonností). V současné době probíhá intenzivní dokumentace příbramského prostoru (tábory Vojna a Bytíz), období činnosti Vnitřní správy MV a smrtelných úrazů na pracovištích. Dále je prováděna konfrontace svědectví bývalých vězňů s archivním materiálem (formálně platné předpisy, hlášení o mimořádných událostech apod.).
Na základě shromážděných fakt byla ÚDV již vydána publikace Tomek, P.: Československý uran, Praha 1999.
Dokumentační spis zpracovává události v ČSUP od srpnových událostí 1968, které vyšly ve známost jako akce "Ani gram uranu okupantům", po listopad 1989, kdy byl utlumen zájem StB o toto odvětví průmyslu. Kromě výše uvedené akce je ve spisu zdokumentována stávka ve věznici Bytíz a řada dalších mimořádných událostí souvisejících s těžbou uranu. V době normalizace byla v ČSUP jedna z největších sítí spolupracovníků StB. Cílem spisu je pokus o zdokumentování problematiky pohledu ekonomického, ekologického a v neposlední řadě i lidského selhání.
Plošná dokumentace zabývající se perzekucí soukromě hospodařících zemědělců komunistickým režimem. První část dokumentace se zabývala tzv. administrativními opatřeními, tzn. metodami likvidace sedláků mimosoudními metodami pod rouškou "zákonů" (zákony o plnění jednotného hospodářského plánu, o pomoci zemědělcům, o výkupu mechanizační techniky, o obhospodařování ztrátových podniků, zákony o držbě půdy, pozemkové zákony atd.). Další fáze se bude věnovat dokumentaci velkých procesů se sedláky (aktuálně tzv. Akce Kluky - proces z r. 1953 v severních Čechách). Výhledově, pokud se podaří dohledat patřičné materiály, se uvažuje o zjištění celkového počtu soudně postižených sedláků.
V rámci dokumentačního spisu byly shromážděny základní informace o organizačním uspořádání složek StB vyvíjejících a nasazujících operativní techniku v letech 1948 - 1989 a o náplni práce jednotlivých odborů těchto složek. Dále byla věnována pozornost personálním otázkám, početním stavům příslušníků StB v jednotlivých obdobích, přehledu náčelníků příslušných součástí StB a částečně i řadovým příslušníkům. Pojem operativní technika StB zahrnuje prostorové odposlechy a odposlechy telefonů, prověrku korespondence a odhalování tajnopisů, tajné prohlídky místností a používání krycích průkazů při akcích StB, včetně rozboru předpisů pro jejich používání. Kromě toho byla pozornost věnována i poznatkům o radiokontrarozvědné službě a zaměřování agenturních radiostanic, o výrobě různých druhů operativní techniky, o nákupu elektroniky a embargovaných zařízení na Západě, o spolupráci mezi tajnými službami socialistických zemí při vývoji a výrobě operativní techniky a o výměně zkušeností s jejím používáním i s taktikou západních zpravodajských služeb v této oblasti.
Pod názvem „Nejen stěny měly uši“ byla výstava operativní techniky úspěšně prezentována v Praze (Muzeum Policie ČR, duben-květen 2001), v Plzni (Západočeské muzeum, září 2001), v Ústí nad Labem (Městské muzeum, konec října-listopad 2001), v Bratislavě (České centrum, leden 2002), v Košicích (Slovenské technické muzeum, únor 2002), v Berlíně (Forschung-und Gedenkstätte Normannestrasse, květen-srpen 2002) a v Jihlavě (Okresní úřad, prosinec 2002). Zatím naposledy se výstava uskutečnila v Moskvě (České centrum, březen 2003), ale na letošní rok je plánována do Mnichova (České centrum, listopad 2006) a na rok 2007 do Ambergu (muzeum Amberg, jaro 2007). Celkem si výstavu až dosud prohlédlo na 60 000 návštěvníků.
K výstavě byla zpracována publikace se základním přehledem druhů operativní techniky (Povolný Daniel: Operativní technika v rukou StB, ÚDV 2001). Již v minulosti byly publikovány na toto téma práce ( Schovánek Radek: Organizační vývoj technických složek MV 1948-1989 in Securitas Imperii 1 a 2, ÚDV 1994). V r. 2003 byla ve sborníku Securitas imperii č. 10 publikována studie D. Povolného: Operativní technika a StB, která dále doplňuje výše zmíněnou publikaci.
V rámci dokumentace tématu jsou shromažďovány informace o činnosti ČSLA zhruba v období prosinec 1967 až září 1968, se zaměřením na klíčové okamžiky tohoto období - otázka přípravy vojenského puče v období prosinec 1967 - leden 1968, útěk generála Jana Šejny na Západ, personální změny v armádě, informace o možném zásahu vojsk Varšavské smlouvy, návštěvy vysokých vojenských představitelů v ČSSR na jaře 1968, cvičení ŠUMAVA jako příprava na invazi do Československa, činnost vojsk Varšavské smlouvy v průběhu invaze do ČSSR a reakce ČSLA na okupaci Československa.
Výstava je organizována společností K2001 v Brně. Jejím cílem je zmapovat osudy české a slovenské emigrace zhruba v letech 1900 - 1989. Protože se jedná o dlouhý časový úsek bohatý na události, je výstava rozdělena na několik období. V současné době jsou v Evropě i v zámoří prezentována období 1900 - 1958 a 1968 - 1969, údobí 1948 - 1989 je ve stádiu příprav. ÚDV jako jeden z řady partnerů zpracoval témata z let 1948 - 1989. Konkrétně se jednalo např. o činnost rozvědky, o únosy osob StB ze zahraničí, o systém ostrahy státních hranic včetně přehledu obětí z řad uprchlíků, o činnost StB proti rádiu Svobodná Evropa, o opatření před vycestováním do ciziny (vydávání pasů a víz), o postih příbuzných a přátel emigrantů, o prověrku korespondence v poštovním styku se zahraničím aj.
Ve spolupráci s naším polským partnerem Instytutem Pamięci Narodowej (IPN), který nám zapůjčil výstavu "Pražské jaro. Polsko a Československo v r. 1968" ÚDV úspěšně prezentuje i svůj příspěvek k výstavě - vojenské řešení Pražského jara - rovněž pod názvem "Pražské jaro v r. 1968". V rámci výstavy jsou promítány dosud neznámé záběry ze srpna 1968 a filmy, které natočila Służba Bezpieczeństwa při událostech "Března ´68" v Polsku a při celostátních dožínkových slavnostech 8. 9. 1968 ve Varšavě, během kterých se na protest proti okupaci Československa upálil Ryszard Siwiec.
Aby se s výše uvedenou výstavou mohl seznámit co nejširší okruh zájemců, byla připravena jako putovní. Od 24. 3. 2005 ji bylo možno shlédnout v Praze v Muzeu Policie ČR, v Hradci Králové, v Trutnově, v Chrudimi, v Pardubicích, v Náchodě, v Jičíně a v Bruntálu. V r. 2006 to byla Opava, Svitavy a České Budějovice. Nyní je na řadě Plzeň (16. 3. 2006 - 14. 5. 2006, Západočeské muzeum), Mladá Boleslav (22. 5. 2006 - 30. 6. 2006, Dům kultury) a Jablonec nad Nisou (červenec 2006) a Liberec (srpen 2006). Po jejich skončení by se na přelomu září a října měla výstava IPN vrátit zpět do Polska.
Cílem připravovaného článku je zmapovat vývoj organizace centrály VKR v celém výše uvedeném období, postihnout personální obsazení vedoucích funkcí až na úroveň oddělení a upozornit na složitou problematiku pramenů k historii VKR.
Výstava je organizována společností K2001 v Brně a v r. 2007 by se měla představit pouze v zahraničí. Jak už její název napovídá, jejím obsahem bude existence samizdatových tiskovin v tehdejší ČSSR. ÚDV pro tuto výstavu připravil na dvě desítky panelů, které se týkají zásahů StB proti autorům a distributorům samizdatů, mj. jde o akci SATURN (proti katolickému samizdatu), o akci DELTA (proti dovozu literatury ze zahraničí), o akci ASANACE (vystěhování představitelů opozice do zahraničí) a o popis technických postupů, které byly používány k vypátrání pisatelů protistátních písemností.
Oddělení dokumentace zpracovává archivní materiály a uzavřené případy pro publikační výstupy ÚDV. Značný důraz je přitom kladen na odbornou úroveň textu.
ÚDV doposud vydalo 9 čísel sborníku SECURITAS IMPERII (texty jsou rovněž přístupné na internetové stránce ÚDV):
V roce 1999 zahájil ÚDV novou ediční řadu SEŠITů. Doposud vyšlo:
Edice Svědectví - dosud vyšlo:
Nedílnou součást výstupů tvoří publikace ÚDV v tisku a spolupráce při tvorbě dokumentárních pořadů pro televize a rozhlas.
Velmi úspěšným počinem se v roce 2001 stala výstava operativní techniky StB pod názvem „Nejen stěny měly uši“. Veřejnost ji mohla shlédnout v Praze, v Plzni, v Ústí nad Labem, v Jihlavě, v Bratislavě, v Košicích, v Bukurešti, v Segetu, v Berlíně. Připravuje se její zahájení v Moskvě.
bleskové zpravodajství RSS 
vyhledávání 
home 
zpět 
top 
podatelna