Veřejná správa

Prezentace Ministerstva vnitra

Zápis ze semináře k problematice stížností

1. Zahájení:

Seminář zahájila Ing. Marie Kostruhová, ředitelka odboru dozoru a kontroly veřejné správy (dále jen "ODK") Ministerstva vnitra.

Po přivítání všech přítomných osvětlila, že základním důvodem, proč se Ministerstvo vnitra rozhodlo upořádat takto úzce monotematický seminář, je již téměř roční aplikační zkušenost s postupem podle změněné právní úpravy. Připomněla, že diskuse k problematice stížností měla být otevřena již na koordinační poradě ke kontrole v červnu, ale vzhledem k obsáhlému programu se tak nestalo.

Současně Ing. Kostruhová připomněla základní cíl semináře - zahájit širokou, otevřenou diskusi k této problematice.

2. Zhodnocení aktuálního právního stavu problematiky stížností

V úvodu svého vystoupení připomněl zásadní změnu právní úpravy vyřizování stížností, ke které došlo k 1. lednu 2006 zrušením vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. a nabytím účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nyní ve znění zákona č. 413/2005 Sb. Současně připomněl problematičnost vzniku a tím i aplikační praxe této vyhlášky.

Dále připomněl usnesení vlády č. 1002/2005, kterým bylo schváleno nařízení vlády č. 370/2005 Sb. rušící zmíněnou vyhlášku a kterým byla ministerstva a ostatní ústřední správní úřady pověřeny, aby provedly analýzu vyřizování stížností ve své gesci s tím, že výsledky budou poskytovat průběžně ministru vnitra - tento proces probíhá po celý rok 2006 a výsledky budou vyhodnocovány až do července 2007. Cílem pak je posoudit, zda současná právní úprava je dostatečná, případně zda bude nutná právní úprava.

V další části byl zmíněn vznik současné právní úpravy - poslanecká iniciativa, která dala vznik § 175 SŘ - a připomenuta řada dalších dílčích úprav problematiky vyřizování stížností, např. zákony o ÚSC. Současně byl uveden přehled momentů § 175 SŘ, zejména:

• Odst. 1 - dotčené osoby mohou podávat stížnosti proti nevhodnému chování úředních osob a proti postupu správního orgánu, kde není žádný jiný prostředek ochrany (stížností se lze obracet jen proti těm postupům správních orgánů, kde vady postupu nelze řešit v rámci odvolání, přezkumného řízení nebo v rámci jiného opravného prostředku).
• Odst. 2 - dotčenou osobou je každá, jejíž právo či povinnost (i jejíž oprávněný zájem) může být činností správního orgánu dotčeno.
• odst. 4 a 5 - byl vydán závěr Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 26, v němž je obsaženo, co se rozumí pojmem vyřízení stížnosti, vyrozumění, skutková zjištění, opatření přijatá k nápravě a během 60-ti denní lhůty.
• vyřizování stížnosti správním orgánem, který vede řízení. Řízením je míněno nejen řízení podle § 9 SŘ, který definuje správní řízení, ale i jakýkoliv postup při výkonu působnosti v oblasti státní správy. Jde o formulační vadu tohoto ustanovení. Z tohoto principu nelze dovozovat automaticky podjatost správního orgánu, který vyřizuje stížnost proti své činnosti.
• V odst. 5 § 175 SŘ je obsaženo dovětí, že o opatřeních přijatých k nápravě na základě stížnosti, se stěžovatel vyrozumívá jen tehdy, pokud o to požádá. Lze doporučit na základě principu dobré správy zasílání vyrozumění i bez výslovné žádosti stěžovatele.
• K odst. 7 § 175 SŘ, který obsahuje možnost stěžovatele obrátit se na nadřízený správní orgán - v závěru Poradního sboru č. 33 je obsažen výklad.

3. Stížnosti (podání) vyřizované odborem dozoru a kontroly veřejné správy (ODK)

V úvodu zmínil základní změny, které ovlivňují počet a strukturu podání, adresovaných odboru dozoru a kontroly veřejné správy:

1. Aktuální informace:
   • zákon č. 234/2006 Sb. - změna zákona o obcích, krajích a hl. m. Praze - oblast dozoru a kontroly - účinnost od 1. července 2006,
   • Usnesení vlády ze dne 18. října 2006 č. 1181 o "Postupu ústředních orgánů státní správy, krajských úřadů a magistrátů hl. m. Prahy a územně členěných měst při realizaci systému dozoru a kontroly územních samosprávných celků".
2. Podání občanů, kterými vyjadřují svou nespokojenost s procesy ve veřejné správě, řešené ODK - v této části seznámil účastníky semináře s údaji o počtu a struktuře přijatých podání. V těch případech, kde bylo možné provést srovnání, byla data roku 2006 porovnána na předchozí období:

Za I. - III. čtvrtletí 2006 bylo přijato:

• stížnosti dle § 175 SŘ - 63,
• podněty ke kontrole výkonu samostatné působnosti obcí, krajů a hl. m. Prahy (§ 42 SŘ + zákony o územních samosprávných celcích) - 37,
• podněty k dozoru nad správními akty (obecně závazné vyhlášky, usnesení, rozhodnutí a jiná opatření) obcí, krajů a hl. m. Prahy v samostatné působnosti (§ 42 SŘ + zákony o ÚSC) - 449,
• stížnosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (§ 16a) - 18,
• podání dle § 37 SŘ (ODK jako odvolací orgán proti rozhodnutím KÚ v samostatné působnosti) - 18,
• celkem 585.

Počet těchto podání občanů za III. Q. 2006: 279

• Podíl stížností spadajících pod režim § 175 SŘ na celkovém počtu těchto podání: za rok 2006 bylo přijato celkem 585 podání, z toho v režimu § 175 SŘ bylo 63, příslušnost ODK: 14.
• Ze 63 stížností v režimu § 175 SŘ bylo 48 postoupeno jinému správnímu orgánu, 14 řešeno ODK a 1 stížnost postoupena příslušnému odboru MV.
• Z vnějších podnětů k dozoru za rok 2006, kterých bylo 449, jich bylo shledáno 404 nedůvodných a 45 důvodných nebo částečně důvodných.
• Z přijatých 37 podnětů ke kontrole bylo vyhodnoceno 24 jako nedůvodné a 13 bylo shledáno důvodnými nebo částečně důvodnými. Bylo provedeno 5 kontrol.
• Instituce, proti níž stížnost (podání) směřuje - za roky 2005 a 2006: V roce 2005 z celkového počtu podání 612 jich nejvíce směřovalo proti obcím (přes 400), proti krajům cca 100 podání, minimum tvořila podání směřující proti Policii a ministerstvům a podání ostatní.
• V roce 2006 z odhadovaného počtu podání 780, je patrný pouze malý pokles ostatních podání, jinak je poměr stejný, jako v roce předchozím.
• Vývoj celkového počtu stížností (podnětů) - údaje za roky 2004, 2005, 2006.
  - v roce 2004 bylo přijato 550 stížností (podnětů),
  - v roce 2005 už 612,
  - odhadovaný počet v roce 2006 činí 780.

Uvedená data byla průběžně komentována, zejména dopad změn zrušení vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., uplatňování SŘ a novela zákonů o ÚSC.

Závěr: Jak bylo uvedeno na jednotlivých grafických prezentacích, počet podnětů stále roste. Vzhledem k absenci jasné definice stížnosti však roste počet podání, která jsou kvalifikována jinak a tím pádem jsou i řešena v jiném režimu. Důsledkem toho je mimo jiné, že nejsou naplněna očekávání, která stěžovateli zaručuje § 175 SŘ.

Ve svém vystoupení se zabýval otázkou vyřizování podnětů směřujících na výkon dozoru a kontroly samostatné působnosti.

Poukázal na různé druhy podání, které se vyskytují ve veřejné správě, tj. stížnosti - § 175 SŘ, podněty - § 42 SŘ, kvalifikovaná podání - § 37 SŘ, stížnosti dle zákonů o ÚSC, žádosti o informace a ostatní podání. Následně seznámil přítomné s orgány dozoru a kontrolními orgány, kterými jsou Ministerstvo vnitra, věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady, krajské úřady, magistráty územně členěných statutárních měst a Magistrát hlavního města Prahy.

Dozor a kontrola dle zákonů o ÚSC jsou součástí tzv. správního dozoru. Kontrola je fází zjišťovací, dozor fází následnou, přičemž specifikem dozoru a kontroly dle zákonů o ÚSC je to, že kontrola nemusí nutně předcházet výkonu dozoru a dozor nemusí vždy následovat po provedení kontroly.

Důvodem specifik vztahů dozoru a kontroly je vymezení předmětu dozoru, respektive předmětu kontroly. Předmětem dozoru dle zákonů o ÚSC jsou obecně závazné vyhlášky, nařízení, usnesení, rozhodnutí a jiná opatření v samostatné a přenesené působnosti.

Předmět kontroly dle zákonů o ÚSC je z části totožný s předmětem dozoru, tj. obecně závazné vyhlášky, nařízení a jiná opatření v samostatné a přenesené působnosti, dále však také činnosti (úkony) dle SŘ a zákona o správě daní a poplatků a další povinnosti, stanovené zvláštními zákony, případně jinými právními předpisy.

Ve vztahu ke SŘ je dozor i kontrola postupem správních orgánů při výkonu veřejné správy ve smyslu § 1 SŘ. SŘ se užije všude tam, kde není zákony o ÚSC stanoven jiný postup, případně není vyloučena aplikace SŘ. Vždy se aplikují ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů.

Zvláštností výkonu dozoru a kontroly Ministerstvem vnitra je, že předmětem dozoru a kontroly je samostatná působnost ÚSC. Uplatňuje se zásada minimalizace zásahů do samosprávy podle čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR a důraz se klade na metodickou pomoc a metodické usměrňování ÚSC, zejména u obcí. Prevence má přednost před represí a zjištěné nedostatky jsou odstraňovány pokud možno konsensuálně, bez snížení efektivity dozorového procesu.

V závěru svého vystoupení Mgr. Šemora krátce popsal proces a jednotlivé fáze vyřizování podnětů k dozoru a ke kontrole:

Postup vyřizování podnětů k dozoru: Obdržení podnětu - vyhodnocení podnětu a informování podatele (lhůta 30 dnů) - výzva ke zjednání nápravy (lhůta 60 dnů) - správní řízení o pozastavení účinnosti/výkonu (lhůta 60 dnů) - návrh na zrušení dozorovaného aktu (lhůta 30 dnů) - příslušný soud.

Postup vyřizování podnětů ke kontrole: Obdržení podnětu - vyhodnocení podnětu a informování podatele (lhůta 30 dnů) - příprava kontroly (bez zbytečných průtahů) - provedení a vyhodnocení kontroly (bez zbytečných průtahů) - výkon dozoru/monitoring zjednání nápravy.

Závěr: Ve veřejné správě existuje celá řada podání, která je vždy třeba náležitě vyhodnotit a vyřizovat ve specifickém právním režimu. Identifikace druhu podání a následná subsumpce pod příslušný režim činí v praxi problémy samotným správním orgánům, které by měly disponovat dostatečně kvalifikovaným aparátem, aby tuto identifikaci zvládly. Pro občany, jakožto adresáty veřejnoprávního působení, je potom tento systém v mnoha případech zcela nejasný.

4. Zkušenosti s vyřizováním stížností na Ministerstvu práce a sociálních věcí

Ing. Rais ve svém vystoupení poukázal na roztříštěnost současné úpravy vyřizování stížností. Existují tyto právní úpravy - spec. úprava (zákon o soudech a soudcích, stížnosti osob ve služebním poměru,…), stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, stížnost podle § 175 SŘ. Zbývající podání, která jsou obsahem stížností, ale nevejdou se pod § 175 SŘ jsou oproti původním předpokladům velmi častá. Postupy jejich vyřizování jsou upraveny v interních předpisech úřadů. Např. stěžovatel podá stížnost u 2 různých úřadů téhož (druhu) stupně veřejné správy, a tyto budou vyřizovány různými postupy. Veřejná správa by vůči klientům měla postupovat v obdobných případech maximálně jednotně.

Dále poukázal na některé sporné body a slabá místa SŘ při vyřizování stížností.

• § 175, § 178 SŘ - vazba na § 154 SŘ, kde se stanoví, že se v určitých případech postupuje obdobně, přiměřeně se užijí další ustanovení zákona (SŘ) - "obdobně" je silnější než "přiměřeně"; při důsledné aplikaci obdobného použití § 37 bychom měli podavatele stížnosti vyzývat, aby ve lhůtě do … doplnil datum svého narození, obdobně doručování veřejnou vyhláškou podle § 25 (v praxi vyřizování stížností obojí nepoužitelné),
• podjatost - obecně se přiznává účastníku možnost namítnout podjatost, protože však v případě stížnosti nejde o klasické řízení a stěžovatel zpravidla neví, kdo jeho stížnost vyřizuje, dozví se o možné podjatosti až po obdržení vyřízení stížnosti, případně se vůbec nedozví, kdo stížnost vyřizoval, a nemůže institut podjatosti uplatnit,
• nevidí rozdíl mezi pojmem "vyrozumět o vyřízení stížnosti" (odst. 5 § 175 SŘ) a pojmem "vyrozuměn o výsledku šetření" (odst. 6 § 175 SŘ); oba odstavce jsou dle něho v rozporu
• podle vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. platilo, že nemůže vyřizovat stížnost ten, proti komu směřuje. V praxi stížnosti na chování (jednání) úředníků vyřizoval jejich nadřízený. Stížnosti na odborný postup úřadu vyřizoval zpravidla nadřízený (odvolací) orgán,
• podle současné úpravy se stížnost podává u toho orgánu, který "vede řízení" - odst. 4 § 175 SŘ. Výklady jsou takové, že i v případě, kdy žádné řízení neprobíhá, měl by stížnost vyřizovat ten, proti komu směřuje. S tímto výkladem nesouhlasí. Např. jde o stížnost na chování vedoucího pracovníka orgánu veřejné správy, neměl by sám prošetřovat správnost svého chování. Pokud se jedná o stížnost na odborný postup správního orgánu (ne na průběh řízení), např. odbor obecního úřadu, není v rámci úřadu žádný odborně fundovaný jiný útvar, který by mohl napadený postup posoudit, takže posoudí ten odbor, proti kterému stížnost směřuje a pouze formálně vyřízení podepíše tajemník úřadu. Slovo řízení v odst. 4 § 175 SŘ navíc zužuje předmět stížnosti oproti odst. 1 § 175 SŘ. Nelze souhlasit s výkladem, že "co se lze podřadit pod § 1 SŘ, je řízením" a "lze podřadit i pod řízení vymezené odst. 4 § 175 SŘ". Veškeré konání orgánu veřejné správy podle správního řádu není řízením (nevejde se pod pojem "řízení"). Navíc pojem řízení je definován až v části druhé zákona, která je celá nazvána "správní řízení",
• k podjatosti dle § 14 odst. 5 SŘ- z řízení je automaticky vyloučena úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni. Nelogicky - provádí-li šetření stížnosti která směřuje proti ní (v téže věci na stejném stupni) pak vyloučena není,
• odst. 4 § 175 SŘ - pokud podání u orgánu, který "vede řízení", bylo myšleno jako autoremedura, když správní orgán nevyhoví, měl by postoupit podání nadřízenému orgánu. Takový postup však možný není, protože postoupení stížnosti nadřízenému orgánu je vázáno na projev vůle stěžovatele - viz odst. 7 § 175 SŘ. Domnívá se, že postupem podle výkladu odst. 4 je porušován § 6 SŘ (princip rychlosti a ekonomič-nosti a nezatěžování),
• v některých výkladech se hovoří o možnosti zakládání opakované stížnosti s tím, že "je právo pouze na jeden přezkum"; pro praxi však vidí potřebu stěžovateli jasně uvést ustanovení příslušného právního předpisu, na jehož základě je tento výklad dáván.

K jednotlivým výše uvedeným bodům uvedl Ing. Rais řadu konkretizací, případně poznatků získaných u organizací "podřízených" Ministerstvu práce a sociálních věcí nebo u kolegů, zabývajících se problematikou stížností na jiných resortech. U požadavku stěžovatele na zachování anonymity upozornil, že nelze plně zabezpečit a garantovat. Pokud následně stížností dotčená osoba podá oznámení na neznámého pachatele podle trestního řádu (pomluva, …), je povinnost policii ČR na vyžádání podle § 8 odst. 1 trestního řádu originál podání poskytnout.

V závěru pak v souvislosti s analýzou vyřizování stížností doplnil, že se přesvědčil, že jelikož pojem "stížnost" není přesně definován, je často různě vykládán a toto ve spojení s možností různých výkladů i odst. 4 § 175 SŘ může vést k nejednotnosti ve vykazování stížností.

Závěr - jednoznačně se ukazuje nutnost samostatné právní úpravy zvláštním zákonem, a to nejen stížností, ale i dalších podání (oznámení a především těch podání, která jsou "stížnostmi" podanými nedotčenou osobou).

Po skončení vystoupení Ing. Raise se rozběhla krátká diskuse na téma podjatosti.

5. Zkušenosti s vyřizováním stížností na krajském úřadě

Své vystoupení rozčlenila do pěti okruhů, a to:

1. Vyřizované podle § 175 SŘ:
   - proti postupu správního orgánu,
   - na nevhodné chování úředních osob.
2. Vyřizované podle vlastní vnitřní normy (směrnice) - vlastní postup
   - obce - § 102 odst. 2 písm. n) zákona o obcích,
   - kraje - § 59 odst. 1 písm. h) zákona o krajích.

Definice stížnosti chybí - je nutno ji vyhodnotit jako takovou z podnětů a oznámení.

• Výkon řádné správy - § 2 - 8 SŘ, podněty a oznámení občanů - upozornila na stanovisko ombudsmana:
  
  "Nejen obsahem, ale i označením svého podání dává pisatel najevo, jaký význam svému podání přikládá. Pro postup úřadu v okamžiku přijetí podání není podstatné pouze to, k čemu věcně směřuje, ale i způsob zacházení s podáním, jaký stěžovatel očekává (z pohledu procedury zejména procesní postavení a možnosti stěžovatele, resp. procesní povinnosti úřadu)".
• Ve vnitřní normě přijaté podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, má KÚ zakotveno, že vždy vyrozumívá o výsledku šetření stížnosti, tedy i když o to pisatel nepožádá. Z praxe vyplynulo, že stěžovatelé vyrozumění očekávají automaticky a ve stížnostech zpravidla neuvádějí, že žádají o vyrozumění o výsledku šetření a přijatých opatřeních.

Z pohledu občana činí největší problémy pochopit, že stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Léty zažitá praxe, kdy se stížnost podávala u nadřízeného orgánu, není dosud překonána. Stejně tak občané nejsou obeznámeni s 60-ti denní lhůtou pro vyřízení stížnosti - stále je zažita lhůta 30 dnů. Krajský úřad má v tomto směru zvýšené množství telefonických dotazů i osobních jednání.

1. postoupení pro nepříslušnost dle § 12 SŘ:
   - vyskytují se případy, kdy není zcela naplněn postup podle § 12 SŘ a podání se nepostupují usnesením,
   - procedura, kdy je třeba vyžádat si souhlas nadřízeného orgánu, pokud už jednou věc byla postoupena a je ji třeba postoupit dál pro nepříslušnost, je neefektivní a zdlouhavá,
2. zvláštní režim vyřizování podle obecně závazných právních předpisů (např. oblast zdravotnictví), které nestanoví žádné lhůty,
3. podněty - podání jsou vyhodnocována ve spolupráci s příslušnými odbory; pokud je podání vyhodnoceno jako podnět, řeší se v souladu s právní úpravou SŘ, či speciální právní úpravou.

Podle názoru KÚ chybí definice stížnosti - právní úprava v SŘ řeší pouze stížnosti ve vztahu ke SŘ a správnímu řízení, nezahrnuje stížnosti z celé oblasti veřejné správy (stížnost na ředitele PO, poměry v PO, hospodaření v PO, znečištění ŽP, např. zvýšeným provozem vozidel nebo provozem kamenolomu, stav vozovky, zimní údržba vozovek).

1. nedostatečná právní úprava - jiné lhůty,
2. neexistence vlastní vnitřní normy u menších obcí, tzn. Pravidel pro přijímání a vyřizování petic a stížností (§ 102 odst. 2 písm. n/ zákona o obcích),
3. neřešení stížností,
4. nedostatečná komunikace.

• K 30. 9. 2006 bylo KÚ řešeno 87 stížností na postup správního orgánu - obce. Při posuzování stížnosti vychází kraj především z působnosti kraje, nikoli obce. Z pohledu kraje se jedná o přenesenou působnost. Z pohledu obce nikoli (např. stížnost proti postupu KPPP, to je SP obce). Část z nich kraj postupuje obcím, ostatní prošetřuje z hlediska možného uplatnění jiných prostředků ochrany podle SŘ. Pokud zjistí, že jsou dány důvody pro uplatnění jiných prostředků ochrany (nečinnost, přezkum), postupuje podle SŘ, jinak odpoví sdělením o výsledku šetření stížnosti.
• Důvodných a částečně důvodných stížností na postup správního orgánu obce je 9 a ani v jenom případě nebylo třeba přijímat opatření. Ve dvou případech byla stížnost vyhodnocena jako podnět a byl uplatněn postup podle SŘ.
• K 30. 9. 2006 bylo řešeno 8 žádostí o přešetření způsobu vyřízení stížností dle § 175 odst. 7 SŘ.
  Tyto stížnosti kraj neeviduje v centrální evidenci a nesleduje centrálně jejich oprávněnost.
• Nejvíce stížností na obce směřuje do působnosti stavebního zákona, přestupkového zákona a do oblasti sociální.

K 30. 9. 2005 bylo do centrální evidence zapsáno 258 podání, označených jako stížnosti, k 30. 9. 2006 bylo zapsáno 221 podání označených jako stížnosti, což je pokles o 14%.

Závěr: Ze zkušeností kraje s vyřizováním stížností vyplývá, že tento institut je stále více občany využíván jako prostředek k řešení pro ně problémových situací a stále častěji se obracejí se svými stížnostmi a podáními na orgány kraje. Dle názoru kraje současná právní úprava SŘ a zákona o krajích (o obcích) umožňuje řádné vyřizování všech podání bez větších problémů. Samostatná právní úprava vyřizování stížností ve SŘ má své opodstatnění a nelze ji vyjímat mimo proces správního řízení. Z pohledu občana je však problematika vyřizování stížností nepřehledná a není dostatečné právní povědomí o všech postupech, které orgány veřejné správy využívají.

Z tohoto pohledu se jeví jako potřebné přijmout obecnou procesní právní normu k vyřizování stížností a dalších podání.

V závěru vystoupení Bc. Punčochářová informovala o Zprávě o vyřizování petic a stížností Olomouckým krajem a Krajským úřadem Olomouckého kraje za rok 2005, která obsahovala údaje o vyřizování petic a přehled o způsobu vyřízení stížností a jejich rozdělení podle oblasti působnosti a podle toho, zda se jednalo o stížnosti oprávněné, částečně oprávněné či neoprávněné. Průměrná lhůta pro vyřizování stížnosti v roce 2005 činila 21 dní. Dále byly uvedeny údaje z porovnání údajů o vyřizování stížností za období roku 2001 - 2005.

6. Zkušenosti s vyřizováním stížností na Magistrátu hl. m. Prahy

V úvodu požádal, aby vystoupení bylo vnímáno jako příspěvek počínající diskuse k problematice vyřizování stížností.

Po vyhodnocení poznatků z vyřizování stížností v nové právní úpravě nespatřuje problém v kombinaci pravidel schválených Radou hlavního města Prahy s postupy dle SŘ. Především v oblastech evidence a základních postupů při vyřizování se jeví toto spojení jako možné a výhodné.

Obdobně jako v Olomouci má MHMP zavedenu centrální evidenci, a to nejen stížností, ale všech obdobných podání adresovaných orgánům hl.m. Prahy. Ta je na intranetu přístupná všem zaměstnancům MHMP. Cílem takového postupu je nejen snaha o přesnost v evidenci, jež napomáhá i kontrole včasnosti vyřízení, ale i možnost zabránění duplicitám, neboť řada totožných podání nebo podání s případnou malou úpravou je rozesílána různým útvarům MHMP.

V letošním roce eviduje MHMP více jak 700 stížností a obdobných podání. Řada z nich vychází z přežívajícího názoru, že MHMP je nadřízeným orgánem městských částí. Ze stížností však jen 6,5 % bylo řešeno podle SŘ.

Podle současných poznatků JUDr. Mařík jednoznačně doporučuje jednotou právní úpravu problematiky stížností. Pro takové řešení hovoří i skutečnost, že nyní je na území hl. m. Prahy postupováno defacto podle 58 různých pravidel pro vyřizování stížností přijatých jednotlivými městskými částmi a hl.m. Prahou v rámci zákonného zmocnění. Přitom rozdíly těchto pravidel jsou leckdy značné, a to i v zásadních věcech jako jsou např. lhůty, způsob vyrozumění stěžovatele o obdržení stížnosti, postupy při vyřizování atd.

Složitost problematiky vyřizování stížností podle názoru JUDr. Maříka potvrzuje i to, že přestože se na semináři sešli odborníci, zazněla řada odlišných názorů a právních výkladů. Co potom občané, jak ti si mohou vytvořit jednoduše komplexní ucelený přehled o vyřizování stížností? Proto nepřekvapuje, že v Praze roste počet případů, kdy se občané nechávají při vyřizování stížností zastupovat advokátem.

V závěru svého vystoupení se JUDr. Mařík obrátil na Ministerstvo vnitra a požádal, aby využilo všech prostředků, kterými by mohlo předejít rozmáhání se přijímání odlišných úprav v jednotlivých speciálních zákonech, jako příklad uvedl zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Vhodné by bylo i urychlení prací na vyhodnocení současného stavu a přípravě nového zákona řešícího problematiku stížností.

7. Diskuse

Vzhledem k obsahu podnětů, které zazněly v předchozích vystoupeních, JUDr. Hálová shrnula svými poznámkami naznačené problémy.

Souhlasila, že při diskusi o podáních adresovaných správním orgánům se nelze vyhnout ani podáním posouzeným vzhledem k jejich obsahu jako podněty k dozoru a kontrole nad výkonem samostatné, resp. přenesené působnosti obcí a krajů. Přesto si myslí, že otázce dozoru a kontroly by bylo vhodnější věnovat samostatný seminář.

Ke zmiňované obtížnosti zařazení některých podání podle jejich obsahu (tj. zda jde o podnět ke kontrole nebo o stížnost) JUDr. Hálová konstatovala, že nevidí důvod, proč nenakládat s podáním jako se stížností a současně jako s podnětem ke kontrole. Tomuto přístupu nic nebrání.

Anonymita podání vylučuje posuzovat je jako stížnost, neboť zákon stanoví, že stěžovateli musí být odpovězeno, což v případě anonymní stížnosti nelze. Přesto by nemělo takové podání zapadnout, naopak může být využito správním orgánem jako zdroj informací, a proto by s ním mělo být nakládáno obdobně jako se stížností, zejména z hlediska jeho zaevidování a záznamu o vyřízení.

K nejčastěji diskutovaným problémům, které zazněly na dnešním semináři, uvedla, že je bylo možné předvídat ještě před účinností SŘ, resp. před zrušením vyhlášky č. 150/1958 Ú. l.

K diskutované otázce použití § 175 SŘ uvedla, že se vytváří konsenzus, podle něhož by § 175 SŘ měl být uplatňován na postupy upravené SŘ. Přesto má pochybnosti o správnosti restriktivního výkladu § 175 odst. 4 SŘ, jak jej prezentoval Ing. Rais, tj. omezení působnosti úpravy stížností pouze na správní řízení. V souvislosti s tímto pojetím upozornila, na co se § 175 SŘ nevztahuje (a na co již dříve upozornil ve svém článku Mgr. Mikš), tj. na nevrchnostenskou veřejnou správu - poskytování veřejných služeb - např. stížnost rodiče na učitele, pacienta na lékaře apod.). Při pojetí, že právní úprava stížností podle § 175 SŘ se vztahuje pouze na postupy podle SŘ, se pak ale tato úprava nevztahuje ani na některé vrchnostenské postupy veřejné správy prováděné mocensky, zejména na bezprostřední zásahy, kterým z povahy věci nepředchází žádný zákonem předepsaný postup. U těchto zásahů přitom občan jiný bezprostřední prostředek ochrany než stížnost nemá (pak už jen podstatně zdlouhavější možnost podání správní žaloby).

Jak tedy v případech, kdy právní úprava chybí postupovat ? Zaznělo, že obce mají svá interní pravidla, resp. mají podle zákona o obcích možnost je mít. JUDr. Hálová ale vyjádřila obavu, že většina zejména malých obcí je nemá. V případech, na které se nevztahuje zákonná úprava, je pak nutné postupovat podle obecných právních principů uvedených jednak v § 2 - 8 SŘ, ale i dalších obecně používaných a obsažených např. v soudní judikatuře. Aplikace těchto obecných právních principů však předpokládá určitou odbornou úroveň úředníků, kteří stížnosti vyřizují.

Dále se JUDr. Hálová vrátila k problému, že podle § 175 SŘ vyřizuje stížnost správní orgán, proti kterému směřuje. Upozornila, že ustanovení § 175 odst. 4 SŘ hovoří o podání stížnosti ke správním orgánu. Za správní orgán je považována organizační jednotka veřejné správy, která jedná navenek vůči adresátům. Tyto orgány, pokud jím není přímo fyzická osoba, např. starosta, bývají však vnitřně členěny. Směřuje-li proto stížnost proti konkrétnímu úředníkovi nebo útvaru správního orgánu, lze zajistit její vyřízení jiným úředníkem či útvarem, byť téhož správního orgánu, a tím se vyhnout možné námitce podjatosti. V celé řadě správních orgánu existují samostatné útvary stížností a v takovém případě může stížnost vyřídit nezávislý útvar, byť přitom do určité míry (získání informací a podkladů o věci), spolupracuje s odborem, proti kterému stížnost směřovala.

Závěrem se JUDr. Hálova zamyslela nad tím jak postupovat v oblasti stížností dál:

Samostatná právní úprava stížností je za současného stavu věci patrně nezbytná. Nepovažovala by však za šťastné ponechat úpravu stížností ve SŘ, a to ani v případě, že by tvořila další samostatnou část tohoto zákona, a nikoli jako součást společných ustanovení zákona, jako je tomu nyní. Vhodnějším řešením by byla samostatná zákonná úprava, kterou by, v návaznosti na zmíněnou analýzu, mělo Ministerstvo vnitra začít již nyní připravovat. Pokud se tak nestane, je zde riziko snah podřizovat všechny stížnosti, a to i nekoncepčně, pod právní úpravu obsaženou v § 175 SŘ, dále riziko přijímání dílčích úprav pro jednotlivé oblasti veřejné správy, což v konečném důsledku ztíží přijetí obecné úpravy stížností, a v neposlední řadě i riziko nekoordinované a nekoncepční iniciativy (např. poslanecké) při návrhu právní úpravy.

Mgr. Hana Tepříková - Ministerstvo pro místní rozvoj

Reagovala na příspěvek Bc. Punčochářové zmiňující se mj. o názoru ombudsmana na vyřizování stížnosti.

Nelze zcela souhlasit s tímto přístupem, tj. posuzování podání podle jeho označení. Takový postup by byl v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 SŘ. Pokud by se totiž postupovalo přísně podle označení podání občanem, mohlo by dojít k újmě na jeho právech, protože např. odvolání by bylo vyřizováno jako stížnost.

JUDr. Miloš Valášek - kancelář ombudsmana

Přiznal, že nezná detailně stanovisko zmiňované Bc. Punčochářovou. Mohlo dojít k vytržení z kontextu a tím i k ne zcela přesné interpretaci. Zřejmě bylo akcentováno to, že obrátí-li se na správní orgány stěžovatel se stížností, spojuje s tím i určitá konkrétní očekávání, která je vhodné brát v úvahu při vyřizování stížnosti.

V další části vyjádřil souhlas s tím, že je slabinou § 175, že se nevztahuje na celou řadu oblastí, které jsou předmětem stížností.
Např.:
- nakládání s majetkem na obcích,
- oblast zdravotnictví,
- sociální péče.

Dalším problémem je roztříštěnost. Často jsou zpracována pravidla a ač jsou zpracována, postupuje se formálně, nejsou úplná, přesná a často se postupuje podle zvykového práva, zejména na malých obcích.

Slabinou je rovněž roztříštěnost právní úpravy SŘ.

Je potřeba zpracovat komplexní zastřešující právní úpravu vyřizování stížností formou zákona. Vyslovil obavu, aby se nevycházelo z principu zbytkového, aby se pak neřešil problém vztahu obecného a zvláštního předpisu. O složitosti současného stavu svědčí to, že jsme se dnes ani neshodli na tom, co se všechno podle stávající úpravy dá řešit.

Protože zástupce Krajského úřadu Jihomoravského kraje, nás nemohl se zkušenostmi s vyřizováním stížností seznámit osobně, zaslal nám text svého vystoupení v tištěné podobě. Celý text přikládáme.

Jihomoravský kraj - Zkušenosti s vyřizováním stížností.

Osnova:

1. právní úprava stížností
2. rozbor § 175 SŘ
3. pravidla obcí a krajů
4. poznatky z praxe
5. závěr

Právní úprava stížností

Právní prostředí, týkající se vyřizování stížností v České republice se od 1.1.2006 zásadním způsobem změnilo.

S účinností od 11.10.1958 začala dlouhá éra vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Tato vyhláška byla téměř padesát let jediným uceleným právním předpisem v našem právním řádu, který se týkal problematiky stížností (přesto, že tento předpis měl spornou platnost a účinnost).

Vyhláška č. 150/1958 Ú.l. byla nařízením vlády ČR č. 370/2005 Sb. k 31.12.2005 zrušena bez adekvátní náhrady.

Co máme v právním řádu od 1.1.2006 v oblasti stížností? Pouze krátké a nedostateční ustanovení § 175 SŘ. A dále ustanovení § 102 odst. 2 písm. n) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a obdobné ustanovení § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, která radám obcí a krajů dávají pravomoc stanovit si vlastní pravidla pro přijímání a vyřizování stížností. Text vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., byl tedy nahrazen jediným paragrafem SŘ, kde zcela chybí podrobná pravidla pro proces vyřizování stížností.

Správní řád, § 175

Od právního předpisu, který se zabývá problematikou stížností, by se dalo očekávat, že bude definovat co je to "stížnost". SŘ tento pojem nedefinuje, namísto toho taxativně vymezuje pouze dva případy, za kterých lze v režimu SŘ stížnost podat.

První případ - nevhodné chování úředních osob. Pokud jde o praxi - zpravidla proti sobě stojí dvě tvrzení a stížnost je neprokazatelná.

(Příklad: stěžovatel tvrdil, že se k němu dvě úřednice chovaly nevhodně, tyto však ještě za přispění třetího úředníka, který byl přítomen v kanceláři, svorně tvrdily, že se chovaly řádně - stížnost neprokazatelná). Ve většině případů budou tyto stížnosti neprokazatelné. I kdyby se nakonec nějakým způsobem prokázalo nevhodné chování úřední osoby, co se stane? Příslušný správní orgán je povinen přijmout opatření k nápravě, ale jaká? SŘ o sankcích za nevhodné chování nehovoří.

Druhý případ - stížnost na postup správního orgánu. Ale pouze, pokud neposkytuje SŘ jiný prostředek ochrany. O jaký postup se však jedná? Nezákonný? Nesprávný? Neetický? Na většinu situací SŘ pamatuje jinými prostředky ochrany a stížností, které je možno řešit dle § 175 SŘ, je poměrně málo.

(V praxi se setkáváme se spoustou stížností na které se § 175 SŘ nevztahuje - např. stížnosti rodičů na učitele, pacientů na lékaře, řidičů na policii, sousedů na hluk, občanů na černou skládku apod. Větší část vyřizovaných stížností tvoří ty, o kterých SŘ nehovoří).

V pátém odstavci SŘ se hovoří o tom, že: "Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti."

V porovnání s vyhláškou č. 150/1958 Ú.l. - vyhláška stanovila základní lhůtu k vyřízení 10 dnů pro jednoduché stížnosti, 30 dnů pro ostatní. Pouze ve "výjimečných případech a se souhlasem vedoucího organizace" bylo možno třicetidenní lhůtu překročit.

Dle našich zkušeností je šedesátidenní lhůta tak dlouhá, že po dvou měsících už je pro stěžovatele zpravidla pozdě. O jejím dalším prodloužení nemluvě.

Druhá věta šestého odstavce § 175 SŘ zní: "O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu, stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal" - tato formulace není příliš vhodná. Jestliže tedy stěžovatel zapomene požádat, že chce znát s jakým výsledkem byla jeho stížnost vyřízena a jaká opatření byla přijata, nemusí se to vůbec dozvědět.

V praxi - bez ohledu na výše uvedené znění - stěžovatele o výsledku šetření stížnosti vyrozumíváme.
Právní úprava podle § 175 SŘ se nám tedy jeví jako nedostatečná a nejasná.

Pravidla obcí a krajů

V současné době v ustanovení § 102 odst. 2 písm. n) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a obdobně v ustanovení § 59 odst. 1 písm.. h) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, je uvedeno:
"Radě obce (kraje) je vyhrazeno: stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností." Rady obcí a krajů by tedy měly vydávat pravidla pro přijímání a vyřizování stížností, která by neměla odporovat jiným právním předpisům, ale v ostatním může být jejich úprava zcela libovolná.

Praxe:

Všechny kraje mají pravidla - bohužel méně, či více odlišná. Všechny obce pravidla nemají (zejména ty malé) a pokud mají, jsou rovněž odlišná.

Může dojít k tomu, že obdobná stížnost občana z jednoho konce republiky je projednána ve zcela jiném režimu vyřizování stížností než obdobná stížnost občana na jejím druhém konci. Mnozí občané se vyřízení stížnosti nedočkají vůbec - Setkali jsme se s řadou případů, kdy si stěžovatel stěžoval na obec či její orgány, nereagující na jeho stížnosti.

Jihomoravský kraj postupuje s účinností od 1.1.2006 dle nových "Pravidel pro přijímání a vyřizování stížností", která podchycují právní změny.

V Pravidlech je obsažen celý proces vyřizování stížností. Uvádíme několik základních bodů:

• způsob evidence stížností (centrální evidence stížností v elektronické podobě),
• podávání a přijímání stížností,
• způsob prošetřování stížností a vyřizování, včetně postoupení příslušným orgánům,
• lhůty k vyřízení (potvrzení přijmu - do 7 dnů od doručení stížnosti, vyřízení - 30 dnů, lhůtu 30 dnů lze překročit v odůvodněných případech jen se souhlasem ředitele KÚ JMK),
• nakládání s opakovanými stížnostmi, anonymními atd,
• způsob stanovení nápravných opatření a jejich kontrola

Od 1.1.2006 přijal KrÚ JMK - 363 stížností, z toho 53 stížností dle 16a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přibližně 30 stížností dle § 175 SŘ a 280 stížností ostatních (setkáváme se i s tím, že si občané podají stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím a současně si ve stejné věci podají stížnost i dle § 175 SŘ).

Spousta občanů nemá v oblasti stížností jasno, domnívají se, že se řeší stížnosti pouze dle § 175 SŘ).

Závěr: Současná právní úprava opomíjí většinu typů stížností a redukuje je na pouhé dvě kategorie dle SŘ. Neobsahuje náznak jednotného způsobu přijímání, prošetřování a vyřizování stížností všemi orgány veřejné správy.

Bylo by vhodné, aby existoval ucelený, samostatný zákonný předpis, který by problematiku stížností upravoval. Domníváme se tedy, že je nutno vytvořit jednotnou, komplexní právní úpravu stížností v České republice.

Dotazy k semináři k problematice stížností:

Na jednotlivé dotazy odpověděl Mgr. Ivan Tobek z odboru legislativy a koordinace předpisů Ministerstva vnitra.

1. Konkrétní dotaz z praxe: stížnost na předsedu komise k projednávání přestupků, předseda je starosta obce. Kdo bude stížnost vyřizovat? Je možná aplikace podjatosti? Delegace? Co napsat do zprávy o přešetření vyřízení stížnosti, když občan nebude spokojen s tím, že stížnost vyřizoval sám starosta, proti kterému stížnost směřuje?

Podle § 175 SŘ vyřizuje stížnost orgán, který vede řízení, tj. přestupková komise. Přestupková komise má minimálně 3 členy, tzn. je dána možnost rozhodnout o podjatosti předsedy, a proto je-li usnášeníschopná (min. 2 členové), je komise schopna stížnost vyřídit.

Pokud bude namítnuta podjatost celého orgánu, obdobně se aplikuje § 14 SŘ, tzn. není kdo by námitku podjatosti vyřídil, postupuje se námitka podjatosti - stížnost nadřízenému orgánu. Ten přiměřeně postupuje podle § 131 odst. 4 SŘ.

V případě starosty vyvstává otázka, kdo je vedoucím obecního úřadu starosta nebo tajemník. Starosta nemá nadřízeného a proto postoupení nadřízenému orgánu realizuje starosta.

Je třeba rovněž vyjít z toho, že správní řád nezná generální podjatost.

Doplnil Mgr. Šemora: Důležitým kriteriem bude to, zda jde o přenesenou nebo samostatnou působnost. V případě přenesené působnosti je nesporné, že o stížnosti může v případě podjatosti vedoucího správního orgánu rozhodnout nadřízený orgán. V případě samostatné působnosti nemůže za starostu rozhodnout nikdo jiný. Obdobně by se aplikoval § 14 odst. 6 SŘ, tzn. že ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování věci se nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky. V souvislosti s výkonem samostatné působnosti je třeba upozornit na to, že pokud se jedná o výkon veřejné správy v samostatné působnosti, na který se vztahuje na základě svého § 1 odst. 1 správní řád, pak správní řád zná nadřízený správní orgán i pro orgány územního samosprávního celku postupující v samostatné působnosti (např. § 178 odst. 2 správního řádu) a podle § 131 odst. 4 správního řádu je možná delegace z důvodu podjatosti všech úředních osob i v případě, že se jedná o postup prováděný v samostatné působnosti. Teze o neexistenci nadřízeného správního orgánu v oblastech samostatné působnosti v případě postupů prováděných podle správního řádu tedy neplatí.

2. Vztah § 175 SŘ a zákona o obcích. Možnost vložit do pravidel schválených radou obce ustanovení § 175 SŘ?

Stížnosti, které budou spadat do režimu § 175 je třeba řešit podle toho ustanovení, u ostatních lze uplatnit postup podle pravidel schválených radou. Na druhou stranu nic nebrání tomu, aby se při řešení stížnosti podle pravidel nevyužila některá ustanovení nebo principy § 175 SŘ

3. Proces vyřízení stížností dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a vztah ke SŘ.

V zákoně o svobodném přístupu k informacím je stížnost upravena jako zvláštní druh opravného prostředku. Ministerstvo vnitra mělo k takovému řešení zásadní připomínky, ale ne vždy se podaří prosadit všechno, co by bylo potřeba, a připomínky nebyly akceptovány. Ministerstvo vnitra tyto tendence nepodporuje.

4. Pokud KÚ shledá, že není kompetentní k vyřízení podání, věc postoupí usnesením dle § 12 SŘ jen v případě, že podání spadá pod § 175 SŘ (tedy postoupí MěÚ, OÚ) nebo usnesení vyhotoví i v jiných případech ?
   - např. stížnost byla vlastně podnětem pro kontrolu či dozor,
   - podání má vyřídit Hygiena apod. (obtěžování hlukem, prachem,…).

Je zapotřebí stížnost postoupit podle § 12 SŘ. Vychází se z toho že i na vyřizování stížností se vztahuje část čtvrtá SŘ, a proto se postupuje obdobně (tzn. postoupení podle § 12 SŘ). Totéž platí v případě, že se jedná o jiný typ podání. Jde-li o podání, které směruje přímo do správního řízení, použije se § 12 přímo, u jiného typu podání se k aplikaci ustanovení § 12 SŘ dostaneme prostřednictvím části čtvrté SŘ. Postoupení podle § 12 správního řádu však nelze využít v případě, že se bude jednat o stížnost, kterou nelze podle § 175 správního řádu vyřídit. Stejně tak v případě podnětu k zahájení řízení z moci úřední bude správní orgán tento podnět postupovat nikoliv podle § 12 správního řádu, ale podle § 42 správního řádu.

5. Proč nebylo možné situaci řešit i pro stěžovatele přehledně tak, jak situaci řešili na Slovensku?
   Stěžovatelé si stěžují na Ministerstvo vnitra, že prodloužilo dobu na vyřizování stížností ze 30 dnů na 60 dnů.
   Stěžovatelé se dotazují, proč je Ministerstvo vnitra nutí zjišťovat si pravidla pro vyřizování stížností na pro ně nedostupných webových stránkách, mnozí z nich jsou počítačově negramotní.
   Proč systém není pro stěžovatele legislativně transparentní tak, jak to zajistili na Slovensku?

Návrh zákona o stížnostech byl zpracován, bohužel se jej nepodařilo přijmout. Ministerstvo vnitra nyní zastává stanovisko, že zde je SŘ (jedná se o obecnou úpravu), jsou zde dílčí úpravy (např. v právní úpravě inspekcí) a probíhá analýza vyřizování stížností. Na základě ní bude rozhodnuto, jaké řešení bude přijato. V době, kdy se řešila otázka zrušení vyhlášky č. 150/1958 Ú.l. respektovalo se doporučení legislativní rady vlády, že je třeba vyhlášku zrušit, s tím, že se uvidí do budoucna, zda se přistoupí k legislativnímu řešení.

Pokud jde o nucení občanů zjišťovat si různé právní úpravy, Mgr. Tobek upozornil, že si není vědom toho, zda se stěžovatelé ve vyhlášce běžně orientovali, byla to spíše otázka zvykového práva (správní řád je běžně dostupný ve Sbírce zákonů). Je to i záležitost správního orgánu, který má povinnost stěžovatel poučit, jaká jsou jeho práva, případně vysvětlit, proč postupoval, tak jak postupoval. To není ten hlavní důvod, proč by měla být přijímána jednotná úprava.

6. Setkal se ODK s tím, že by některá obec přijala vlastní pravidla pro vyřizování stížností v rozporu s úpravou podle § 175 SŘ?

Ing. Pösl
Nesetkal, pokud je Vám takový případ znám, prosíme o informování.

7. Podle informace z Krajského živnostenského úřadu Jihomoravského kraje jsou od února t. r. podle pokynu odboru kontroly KÚ JMK povinny jednotlivé odbory krajského úřadu evidovat veškerá podání občanů, vyjadřujících nespokojenost v různých věcech (např. podání ve věcech porušení zákona o regulaci reklamy, či dalších zvláštních právních předpisů) jako stížnost a tuto vyřizovat v souladu s interními "Pravidly pro přijímání a vyřizování stížností". Domníváme se, že tento postup není v souladu s postupem pro vyřizování stížností podle § 175 SŘ, neboť podněty občanů, upozorňující např. na případy porušování zvláštních právních předpisů (např. porušování živnostenského zákona, apod.) a směřující např. k provedení živnostenské kontroly u konkrétního podnikatele, je nutno považovat nejvýše za podněty ve smyslu § 42 SŘ, tj. nejde o stížnost ve smyslu § 175 citovaného zákona, takže tyto podněty by neměly být jako stížnosti ani evidovány, natož vyřizovány. Předpokládáme, že Ministerstvo vnitra uplatňuje v této souvislosti jednotnou metodiku, na tomto konkrétním příkladu se nicméně zdá, že v praxi některých krajských úřadů nemusí být vždy akceptována. Děkuji. JUDr. V. Urban, odbor živností, Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Protože zástupci Krajského úřadu Jihomoravského kraje nebyli přítomni, byl dotaz zaslán odboru kontroly KÚ.
Do zápisu je vložena úplná odpověď na dotaz JUDr. V. Urbana.

Pokud jde o metodiku Ministerstva vnitra ČR, tato není právně závazná, jedná se o metodickou pomůcku. Dle § 59 odst. 1, písm. h) zákona. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, má rada kraje vyhrazeno stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností. Platná pravidla Jihomoravského kraje (dále jen JMK) byla schválena Radou JMK dne 22.12.2005 s účinností od 1.1.2006 a reflektují mj. i novou úpravu stanovenou zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Tato úprava je však velmi úzká a vztahuje se pouze na nevhodné chování úředních osob a na postup správního orgánu. Stížnosti dle § 175 správního řádu tak tvoří pouze část z objemu stížností, které orgány JMK každoročně obdrží. Z tohoto důvodu je úprava v Pravidlech koncipována komplexněji, aby bylo možné řešit i stížnosti občanů, na které ustanovení § 175 správního řádu nedopadá, ale k jejichž řešení je krajský úřad kompetentní. Jsou to např. stížnosti občanů na poskytování zdravotní péče směřující vůči lékařům, nebo stížnosti na školské pracovníky, dopravce apod. Do této kategorie patří i stížnosti na porušování zákona o regulaci reklamy nebo živnostenského zákona. Tvrzení o nutnosti evidence veškerých podání občanů vyjadřujících nespokojenost v různých věcech je zavádějící, neboť podání občanů se posuzují vždy podle jeho obsahu a platná Pravidla zřetelně vymezují, která podání nelze vyřizovat v režimu stížností (např. opravné prostředky nebo ochrana před nečinností). Pravidla pro přijímání a vyřizování stížností schválená Radou JMK jsou k dispozici na webových stránkách Jihomoravského kraje.

8. Podle § 12 se usnesení vydává v každém případě. Nepostupuji-li podle § 175, proč bych vydával usnesení o postoupení podle SŘ.

O postup podle § 12 SŘ se bude jednat jen tehdy, vyřizuje-li se podání podle SŘ. Mgr. Šemora: Je třeba si uvědomit, že úprava podle § 175 - vyřizování stížností, má pouze funkci subsidiární. Iniciuje se pouze tam, kde to zákon stanoví - neexistuje jiný prostředek ochrany podle SŘ. Tzn., že před stížností mají přednost ustanovení o podnětu podle § 42, o kvalifikovaném podání podle § 37, atd. Z toho plyne, že správní orgán, který není věcně příslušný, není ani oprávněn a schopen posoudit, zda jde o stížnost nebo jiný druh podání. Proto s ním nakládá jako s obecným podáním, které může mít charakter podnětu ke kontrole, stížností, apod.

Ing. Kostruhová, ředitelka odboru.

Pokud není další dotaz, ukončíme seminář. Dnes jsme vlastně jen zahájili diskusi nad problematikou vyřizování stížností

9. Závěr

   Na základě poznatků a zkušeností, které byly presentovány na dnešním diskusním setkání, lze shrnout:

   • - současná právní úprava redukuje vyřizování stížností jen na omezené typy stížností (např. u MHMP jen 6 % veškerých stížností),
   • - silně se projevuje absence jasné definice stížnosti, s tím souvisejí obtíže při hodnocení podání podle obsahu,
   • - chybí jednotná úprava postupu pro příjem, evidenci, vyřizování stížností, atd.
   • - objevují se první snahy o zvláštní úpravu vyřizování stížností, což zvyšuje riziko roztříštěnosti (rozmělnění) právní úpravy - viz zákon č. 106/1999 Sb.,
   • - roste nespokojenost stěžovatelů s postupováním stížností orgánům, proti kterým stížnost směřuje,
   • - jako řešení zazněl ve všech vystoupeních obecně požadavek na nezbytnost úpravy uceleným právním předpisem, která odstraní komplikované uplatňování různých režimů SŘ a nezbytnost dovozování některých institutů vyřizování stížností z jiných částí SŘ (opakovaná stížnost, anonymní stížnost apod.).