Mimořádné události

Příručky, metodické pomůcky

Ochrana člověka za mimořádných událostí - příručka pro učitele základních a středních škol (Praha 2003)

Obsah

• Úvodní poznámka
• Téma I: Ochrana obyvatelstva
• Téma II: Živelní pohromy
• Téma III: Havárie s únikem nebezpečných látek
• Téma IV: Radiační havárie jaderných energetických zařízení
• Náměty pro praktické cvičení
• Doporučená literatura

Úvodní poznámka

V životě člověka mohou nastat neočekávané mimořádné události, jako jsou živelní pohromy (záplavy a povodně, požáry, vichřice, sesuvy půdy, sněhové laviny, zemětřesení), havárie s únikem nebezpečných látek do životního prostředí (havárie v chemických provozech a skladech, radiační havárie, ropné havárie) a další, které mohou ohrozit životy, zdraví obyvatel a způsobit velké materiální škody. Ke zmírnění následků těchto událostí přispívají zejména legislativní a organizační opatření, která přijímá každý vyspělý stát. Účinně mohou ke zmírnění těchto následků napomoci i samotní občané. Proto je důležité znát možná nebezpečí a chování při vzniku těchto událostí. Umět si poradit, ale i pomoci svým blízkým a sousedům.

Druhé, upravené a doplněné vydání této příručky bylo nutné vydat především proto, že od doby prvního vydání došlo ve výše uvedené problematice v našem státě k podstatným změnám. Od 1.1.2001 nabyla účinnost nová legislativa, zejména zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, a zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Výkon státní správy ve věcech civilní ochrany byl převeden z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra. Vzniklo generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky jako součást Ministerstva vnitra a spolu s hasičskými záchrannými sbory krajů převzalo úlohu koordinátora při plnění úkolů ochrany obyvatelstva na centrální a krajské úrovni. Od 1. listopadu 2001 byl na území České republiky zaveden jediný varovný signál s názvem „Všeobecná výstraha“.

Příručka obsahuje návod, jak žáky připravit na dopad možných následků živelních pohrom a dalších mimořádných událostí, způsobených lidskou činností, které mohou přivodit tělesná zranění nebo duševní poruchy, ztráty na životech nebo majetku. Žákům je třeba neustále zdůrazňovat, že ačkoliv průběh většiny mimořádných událostí nemusí být plně pod kontrolou člověka, tak jejich ničivé následky mohou být minimalizovány účinnými opatřeními a připraveností záchranných složek i občanů. V příručce je již použita terminologie odpovídající novým zákonům.

Příručka zahrnuje 4 samostatná témata. Téma I podává všeobecný přehled o  problematice ochrany obyvatelstva za mimořádných událostí. Téma II se zaměřuje na mimořádné události způsobené přírodními silami. Témata III a IV se soustřeďují na mimořádné události způsobené lidskými činnostmi, nedbalostí nebo technickými poruchami. Na konci každého tématu najdete doplňující informace a testy k ověření znalostí.

Příručka je určena pro učitele základních a středních škol. Na základních školách se žáci s příslušnou problematikou poprvé seznamují, na středních školách si znalosti opakují a prohlubují.

Výuka témat se doporučuje zařadit do předmětů a tematických bloků, které jsou jim blízké svým obsahem. Nejde tedy o samostatný předmět. Časově není výuka témat omezena a závisí jen na Vás, jak, v kterých předmětech a v jakém časovém rozsahu budete tuto tematiku vyučovat.

Po probrání témat se doporučuje po třídách, v rámci ročníku nebo v rámci školy provést praktické cvičení k ověření získaných znalostí a dovedností. O jeho obsahu, způsobu i časovém rozsahu rozhodne ředitel školy. Metodický návod pro uskutečnění tohoto cvičení je také součástí této příručky.

MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR dodalo cestou hasičských záchranných sborů krajů základním a středním školám k výuce výše uvedených témat, kromě této příručky, následující didaktické pomůcky:

• videokazetu se čtyřmi videofilmy (Povodně a ochrana člověka, Havárie s únikem nebezpečných látek, Než přijede záchranka, Ochrana obyvatelstva za mimořádných událostí). Videofilm s názvem ”Ochrana obyvatelstva za mimořádných událostí” shrnuje probranou tématiku a formou otázek a odpovědí ověřuje její zvládnutí. Reaguje již na zavedení jednoho varovného signálu v České republice ”Všeobecná výstraha”. Jako pomůcka k ověření znalostí žáků, na základě položených otázek ve videofilmu, poslouží seznam těchto otázek, který je přiložen u videokazety a je také uveden na konci I. tématu. Tento videofilm je určen především žákům základních škol;
• příručku pro obyvatele „Pro případ ohrožení” a metodickou pomůcku „Sebeochrana obyvatelstva”.

Informace, týkající se problematiky ochrany obyvatelstva za mimořádných událostí, jsou zveřejňovány na internetové stránce Ministerstva vnitra – www.mvcr.cz.

K výuce lze využít učební texty pro základní školy vydané k výše uvedené problematice nakladatelstvím FORTUNA v roce 2002, které mají schvalovací doložku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy:

• Ochrana člověka za mimořádných událostí - Sebeochrana a vzájemná pomoc (pro občanskou a rodinnou výchovu na ZŠ),
• Ochrana člověka za mimořádných událostí - Havárie s únikem nebezpečných látek, Radiační havárie (pro chemii a fyziku na ZŠ),
• Ochrana člověka za mimořádných událostí - Živelní pohromy (pro zeměpis a přírodopis na ZŠ).

Téma č. I: OCHRANA OBYVATELSTVA

Obsah:

1. Cíle výuky
2. Základní pojmy
3. Úvod
4. Druhy a příklady mimořádných událostí
5. Zabezpečení ochrany obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku mimořádné události
6. Základní úkoly ochrany obyvatelstva
7. Další opatření
8. Doplňující informace

Přílohy:

1. Test k ověření znalostí

1. Seznámit žáky s úlohou státu při ochraně životů a zdraví obyvatel, majetkových hodnot a životního prostředí při vzniku mimořádných událostí.
2. Připravit žáky na uvědomování si odpovědnosti za svoji ochranu, na efektivní jednání a vzájemnou pomoc při hrozbě nebo vzniku mimořádných událostí.
3. Vést žáky k citlivému vnímání životního prostředí, a to nejen při vzniku mimořádných událostí.

1. Ochrana obyvatelstva - plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku.
2. Mimořádná událost - škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací.
3. Integrovaný záchranný systém - koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací.
4. Záchranné práce - činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucího k přerušení jejich příčin.
5. Likvidační práce - činnost k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí.
6. Havárie - mimořádná událost vzniklá v souvislosti s provozem technických zařízení a budov, užitím, zpracováním, výrobou, skladováním nebo přepravou nebezpečných látek nebo nakládáním s nebezpečnými odpady.
7. Krizová situace - mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav, stav ohrožení státu nebo stav válečný ( tj. ”krizové stavy”). Jedná se o takové stavy, kdy hrozící nebezpečí nelze odvrátit nebo způsobené následky odstranit běžnou činností správních orgánů a složek integrovaného záchranného systému.

Lidstvo se od svého vzniku muselo v zájmu své existence vypořádávat s různými nepříznivými vlivy, které ovlivňovaly a nadále ve velké míře ovlivňují jednání a konání člověka. Zdroji, které ohrožují lidské životy, hmotné a kulturní statky a životní prostředí, jsou vlivy (hrozby a následné ohrožení) narušující společenské, technologické a přírodní systémy.

Působení negativních vlivů na zmiňované systémy má za následek živelní pohromy, průmyslové havárie a vznik dalších mimořádných událostí. Úsilí člověka podřídit si přírodu i za cenu porušování přírodních zákonů vytváří prostředí podle vlastních představ, kdy jsou prosazovány především hospodářské zájmy bez ohledu na ostatní složky živé i neživé přírody a celkového stavu ekologie krajiny. Vlivem nadměrných požadavků člověka na přírodu a nevhodných zásahů do přírodní rovnováhy dochází k obrovskému zatížení ekosystémů a ke vzniku živelních pohrom.

V posledních desetiletích však lidstvo čím dále, tím více ohrožují i další mimořádné události, na které musí být připraveno reagovat, a v samé podstatě mohou být ničivější než jakákoliv živelní pohroma. S rozvojem průmyslu a celkového rozvoje hospodářství v průmyslových státech, s rozšiřováním chemického průmyslu, rozvoje a vývoje nových chemikálií vzniká i nebezpečí úniku nebezpečných látek do životního prostředí.

Mimořádné události však mohou vzniknout v lokálním rozsahu i při provádění běžné činnosti obyvatelstva, např. při haváriích vozidel na komunikacích, haváriích na železnici, ale také vlivem teroristických akcí.

Z výše uvedeného textu vyplývá, že je potřebné nepodceňovat mimořádné události, důsledně se na ně připravit, protože svou vlastní připraveností můžeme lépe překonat strach a paniku, které při takových událostech vznikají. Aniž si to uvědomujeme, připravený člověk dokáže reálněji posoudit vzniklou situaci, dokáže pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým, sousedům, spolužákům.

Téma je motivačním vstupem do celé problematiky ochrany člověka za mimořádných událostí. Seznamuje žáky se základními pojmy, s druhy a příklady mimořádných událostí, stručně je informuje o úkolech a opatřeních vyplývajících z nové právní úpravy v oblasti ochrany obyvatelstva v České republice a ukazuje na aktivní roli člověka k sebeochraně
a vzájemné pomoci při překonání hrozících nebo nastalých mimořádných událostí.

Aby společnost dokázala úspěšně vzdorovat nástrahám života, které mohou přijít nečekaně a ohrožovat naše zdraví, životy, majetek a životní prostředí, musí mít vytvořeno odpovídající právní prostředí, vytvořený účinný záchranný systém, odborně připravené záchranáře a řídící pracovníky, mít k dispozici moderní a účinnou techniku, vyvíjet účinnou přípravu obyvatelstva k sebeochraně a vzájemné pomoci při vzniku mimořádných událostí.

Začátek roku 2001 byl začátkem pozitivních změn v této oblasti i v České republice. Byl ukončen převod výkonu státní správy ve věcech civilní ochrany z působnosti Ministerstva obrany do působnosti Ministerstva vnitra. Nabyly účinnosti tzv. krizové zákony. Těmito zákony byly vymezeny úkoly státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací, práva a povinnosti právnických osob, podnikajících fyzických osob a fyzických osob při mimořádných událostech. Byla schválena koncepce ochrany obyvatelstva a koncepce vzdělávání v oblasti krizového řízení a zahájena její realizace a byly vytvořeny podmínky pro kvalitní fungování integrovaného záchranného systému.

Odpovědnost za integrovaný záchranný systém a ochranu obyvatelstva je svěřena Ministerstvu vnitra. Zákonem č. 238/2000 Sb., byl zřízen Hasičský záchranný sbor České republiky, jehož základním posláním je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech.

Hasičský záchranný sbor České republiky tvoří:
- generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které je součástí Ministerstva vnitra a které plní jeho úkoly v oblasti požární ochrany, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému,
- hasičské záchranné sbory krajů (dále jen „HZS krajů”), které plní úkoly požární ochrany, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému vůči orgánům krajů.

Záchranné a likvidační práce nemůže zvládnout jedna záchranářská organizace. Při těchto pracích je třeba využít síly a prostředky, zkušenosti, odbornost a především kompetence různých orgánů, právnických osob a podnikajících fyzických osob. Veškerou činnost orgánů a organizací je třeba koordinovat. K tomu je vytvořen v České republice integrovaný záchranný systém (IZS).

Integrovaný záchranný systém tvoří základní a ostatní složky IZS. V rámci provádění záchranných a likvidačních prací jsou připraveny poskytnout bezprostřední pomoc obyvatelstvu postiženému mimořádnou událostí a zajistit provedení záchranných a likvidačních prací.

• Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR),
• jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí,
• zdravotnická záchranná služba,
• Policie České republiky.

• vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil,
• ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. obecní [městská] policie, bezpečnostní služby),
• orgány ochrany veřejného zdraví (např. orgány hygieny),
• havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (např. plynárenská, vodní, elektrikářská, Česká pošta, Báňská záchranná služba, Horská služba, Letecká záchranná služba),
• zařízení civilní ochrany,
• neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (např. Český červený kříž, Svaz záchranných brigád kynologů ČR, Svaz civilní obrany ČR, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska).

Ostatní složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání (tj. na předem písemně dohodnutý způsob poskytnutí pomoci).

Stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska integrovaného záchranného systému (OPIS IZS). Na OPIS IZS jsou také svedeny linky tísňového volání 112 a 150. Tato střediska tvoří:

• operační střediska HZS krajů (OS HZS krajů),
• operační a informační středisko MV - generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (OPIS GŘ HZS ČR).

V místě zásahu provádí koordinování záchranných a likvidačních prací složek IZS a vyhlašuje odpovídající stupeň poplachu velitel zásahu, kterým je velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář HZS s právem přednostního velení. Pokud na místě zásahu není ustanoven velitel zásahu, řídí součinnost složek IZS velitel nebo vedoucí zasahujících sil a prostředků IZS, která v místě zásahu provádí převažující (stěžejní) činnost. Velitel zásahu je oprávněn vyžádat si při řešení krizové situace k  ochraně života, zdraví, majetku a životního prostředí potřebné věcné prostředky a ukládat fyzickým osobám jednorázové úkoly, tzv. osobní nebo věcnou pomoc.

Za organizaci a řízení ochrany obyvatelstva při eliminaci mimořádných událostí nesou odpovědnost a plní úkoly v rámci svých kompetencí v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů:

• ministerstva a jiné ústřední správní úřady,
• orgány kraje, za které plní úkoly hasičský záchranný sbor kraje,
• hejtman,
• obecní úřad,
• starosta obce,
• právnické osoby a podnikající fyzické osoby.

Pro zaměstnavatele jsou vymezeny úkoly k ochraně svých zaměstnanců v § 132a Zákoníku práce.

Záchranné a likvidační práce k eliminaci mimořádných událostí se řeší na úrovni územního správního úřadu, na jehož území se mimořádná událost vyskytuje a na jejíž eliminaci síly a prostředky dané úrovně stačí. V případě mimořádné události zasahující více územních celků obcí s rozšířenou působností zabezpečuje koordinaci záchranných a likvidačních prací hejtman kraje, je-li zasaženo několik krajů, pak Ministerstvo vnitra. O koordinaci těchto prací jsou povinni předávat Ministerstvu vnitra zprávy prostřednictvím OPIS IZS.

Podle závažnosti a rozsahu mimořádné události se mohou vyhlásit k jejímu překonání tzv. krizové stavy, jimiž se zvyšují pravomoci územních správních úřadů a vlády. Jedná se o:

1. Stav nebezpečí, který vyhlašuje hejtman kraje (v Praze primátor hlavního města Prahy) pro území kraje nebo jeho část tehdy, když nastalou mimořádnou událost nelze řešit běžně dostupnými silami a prostředky a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů a složek IZS. Obsah pravomocí, které nabývá hejtman nebo starosta obce za stavu nebezpečí, je vymezen zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Tento stav lze vyhlásit na dobu nejvýše 30 dnů. Tuto dobu může hejtman prodloužit jen se souhlasem vlády.
2. Nouzový stav může vláda ČR vyhlásit v případě vzniku mimořádné události, která ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní bezpečnost a pořádek. Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.
3. Stav ohrožení státu může vyhlásit Parlament ČR, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost nebo demokratické základy státu.
4. Válečný stav může vyhlásit Parlament ČR, je-li Česká republika napadena agresorem, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

V souladu s přijetím nových zákonů o správních úřadech a orgánech územní samosprávy byly vytvořeny i nové subjekty, odpovědné ze zákona za přijímání opatření pro řešení a eliminaci rizik a hrozeb vzniku krizových stavů v České republice.

Vláda České republiky zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizové situace. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zřizují krizové štáby jako pracovní orgány k řešení krizových situací. Jejich složení a úkoly určuje ministr nebo vedoucí ústředního správního úřadu. Hejtmani a starostové obcí zřizují krizové štáby jako své pracovní orgány k řešení krizových situací.

Každý vyspělý stát světa vytváří podmínky ke snížení následků mimořádných událostí, které mohou kdykoliv ohrozit životy, zdraví a majetek obyvatelstva. Jedním z prvořadých opatření je včas varovat obyvatelstvo před hrozícím nebezpečím (před povodněmi, před následky havárií s únikem nebezpečných látek do životního prostředí, před nebezpečím velkých požárů, před zemětřesením, před nebezpečím sesuvu půdy, před lavinovým nebezpečím apod.). To proto, aby obyvatelé v ohrožených místech mohli včas přijmout opatření, která by zachránila jejich životy a zdraví a co nejvíce snížila následky těchto mimořádných událostí na jejich majetku. Jedním ze základních úkolů ochrany obyvatelstva je tedy zabezpečit včasné varování obyvatel před potenciálním nebezpečím.

Dnem 1. listopadu 2001 byl na území České republiky zaveden jediný varovný signál „Všeobecná výstraha” pro varování obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku mimořádné události. Jedná se o kolísavý tón sirény po dobu 140 vteřin.

Vyhlašuje se v případě, kdy může dojít nebo došlo k ohrožení životů a zdraví obyvatel v důsledku mimořádných událostí - živelní pohromy (např. povodeň, sněhová kalamita, větrná smršť), havárie s únikem nebezpečných látek do životního prostředí (např. havárie v chemickém závodě, ve skladu chemikálií, havárie v jaderném energetickém zařízení, ropná havárie), či jiné mimořádné události (např. teroristický čin, sabotáž, žhářství).

Sirény mohou být použity podle potřeby místně nebo na území kraje i na území celého státu.

Když uslyšíte kolísavý tón sirény (varovný signál), neprodleně se ukryjte kdekoliv to bude možné (tato zásada neplatí, když se zjevně jedná o povodeň) . Nehledejte těžké betonové kryty ani místa pod úrovní terénu (sklepy). V prvním okamžiku plně postačí k ochraně života zděná budova, kterou lze uzavřít. Nebojte se požádat o poskytnutí úkrytu a o pomoc v objektech a budovách, ať jste kdekoliv na nákupech, na procházce, v zaměstnání, při jednání na úřadech, ve škole, atd. Zvuk sirény nepřikazuje se okamžitě vrátit domů, ale neprodleně se ukrýt co nejblíže místa, kde se nacházíte. Právě tím si dost možná zachráníte život.

Děti, které jsou ve škole, je nutné ponechat ve škole a neposílat je domů nebo se snažit je ze školy vyzvednout. Škola se o zajištění jejich bezpečí na nezbytnou dobu postará a sdělí jim, co mají dělat dál. Jestliže cestujete automobilem a uslyšíte varování, je nejlepší okamžitě automobil zaparkovat a vyhledat úkryt v nejbližší budově.

Jednoznačně - vyhledejte úkryt v nejbližší budově. Tou může být výrobní závod, úřad, kanceláře, obchody, veřejné budovy i soukromé domy. Když lidé budou klepat na vaše dveře, dejte jim příležitost se ukrýt. Pokud uvidíte, že někteří zvuk sirény asi nezaslechli, varujte je, sdělte jim, že hrozí nebezpečí a poskytněte jim případnou pomoc.

Uslyšíte-li zvuk sirény, nikam netelefonujte. Váš pokus o získání telefonických informací jenom zatíží telefonní síť. Je to zbytečné! V dalších odstavcích se dozvíte, že informace získáte jinak, aniž byste narušili řešení vznikající mimořádné události.

Když se ukryjete v budově, musíte zavřít dveře a okna kvůli bezpečnosti osob uvnitř. Siréna může s velkou pravděpodobností signalizovat zrovna únik toxických látek, plynů, radiačních zplodin a jedů. Uzavřením prostoru snížíte pravděpodobnost vniknutí látek do prostoru, ve kterém se nacházíte. Více informací a podrobností, co se stalo a co se doporučuje, jak se zachovat, se dozvíme ze zpráv a informací z Českého rozhlasu, České televize, ale i z obecního rozhlasu. V některých lokalitách již jsou instalovány elektronické sirény, které kromě akustického tónu sirény mohou vysílat i verbální informace.

K poskytování tísňových informací obyvatelstvu na území ČR jsou uzavřeny dohody mezi Ministerstvem vnitra - generálním ředitelstvím HZS ČR a Českou televizí a Českým rozhlasem. Obdobné dohody s hromadnými informačními prostředky jsou uzavírány na krajské úrovni. Proto i informace o tom, co se stalo, proč byla spuštěna siréna a varováno obyvatelstvo a co dělat dále, uslyšíte v pravidelných relacích a zpravodajských vstupech i na vaší regionální rozhlasové stanici. V některých městech a obcích, kde se podařilo vybudovat místní televizní kabelovou síť, se informace vysílají i v její síti, obecním rozhlase nebo pomocí elektronických sirén. Ve většině míst však tyto informace budou vysílány na některém místním vysílači v pásmu VKV. Zajistěte si proto předem přenosný radiopřijímač VKV a náhradní baterie.

Je dobré si předem zjistit, na které frekvenci a na které místní rozhlasové stanici budou vysílány po vzniku mimořádné události informace pro obyvatelstvo.

Na stanicích Českého rozhlasu a České televize se předpokládá informování obyvatelstva o opatřeních v rámci celého území ČR v  případě krizové situace, která vyžaduje koordinaci opatření na ústřední úrovni.

Ověřování provozuschopnosti systému varování a vyrozumění se provádí zpravidla každou první středu v měsíci ve 12  hodin akustickou zkouškou koncových prvků varování zkušebním tónem (nepřerušovaný tón sirény po dobu 140 vteřin). O této skutečnosti se obyvatelé dozví z hromadných informačních prostředků.

Tento signál je vyhlašován přerušovaným tónem sirény po dobu 1 minuty. Vyhlašuje se pro jednotky požární ochrany a není varovným signálem pro obyvatelstvo. U elektronických sirén napodobuje hlas trubky troubící tón ”HO-ŘÍ”, ”HO-ŘÍ” po dobu jedné minuty.

Evakuace - soubor opatření k přemístění osob, hospodářského zvířectva a věcných prostředků z ohroženého prostoru na jiné bezpečné místo. Pokyn k evakuaci může vydat velitel zásahu, zaměstnavatel, obec, kraj. O způsobu provedení evakuace se dozvíte z vysílání Českého rozhlasu, České televize nebo z místního veřejného rozhlasu. Všechno je sice závislé na konkrétní situaci, ale vždy je nutné respektovat nařízený způsob evakuace, aby nedošlo ke zbytečné panice a dopravním problémům.

V takovém případě je potřebné dodržet zásady pro opuštění bytu, vzít si s sebou evakuační zavazadlo a dostavit se do určeného evakuačního střediska.

Při použití vlastních vozidel je třeba dodržovat pokyny orgánů zabezpečujících evakuaci.

Přepravu osob ze zdravotnických a sociálních zařízení, škol apod. řídí personál příslušného zařízení dle evakuačních plánů.

• uhaste otevřený oheň v topidlech,
• vypněte elektrické spotřebiče (mimo ledniček a mrazniček),
• uzavřete přívod vody a plynu,
• ověřte, zda i sousedé vědí, že mají opustit byt,
• nezapomeňte dětem vložit do kapsy oděvu cedulku se jménem a adresou,
• kočky a psy si vezměte s sebou v uzavřených schránkách,
• exotická zvířata, která přežijí delší dobu, nechejte doma, zásobte je před odchodem potravou,
• vezměte evakuační zavazadlo, uzamkněte byt, na dveře dejte oznámení, že jste byt opustili a dostavte se na určené místo.

Ukrytím rozumíme využití úkrytů civilní ochrany a jiných vhodných prostor, které se stavebními a jinými doplňkovými úpravami přizpůsobují k ochraně obyvatelstva. K tomuto účelu se využívají:
a) stálé úkryty,
b) improvizované úkryty.

Stálé úkryty – jsou vybudované ochranné stavby k ukrytí obyvatelstva zejména za válečného stavu. V současném období je na území ČR přes 5000 stálých úkrytů. Využití stálých úkrytů k ochraně obyvatelstva při nevojenských ohroženích je z hlediska jejich nerovnoměrného rozmístění a malého počtu úkrytových míst velmi problematické, a proto se doporučuje k ochraně osob, např. před toxickými účinky nebezpečných látek, využívat přirozené ochranné vlastnosti staveb, tzv. improvizované úkryty.

Improvizované úkryty – jsou suterénní a jiné vhodné prostory obytných domů, provozních a výrobních objektů, které se za stavu ohrožení státu a za válečného stavu přizpůsobují k ochraně před účinky bojových prostředků.

K ukrytí před toxickými účinky nebezpečných chemických látek uniklých při haváriích se využívají přirozené ochranné vlastnosti obytných a jiných budov. Jedná se zpravidla o místnosti a prostory na odvrácené straně zdroje nebezpečí, utěsněné proti pronikání těchto látek a nad úrovní terénu, neboť řada látek je těžší než vzduch. Výběr vhodných prostor a návod na zesilování ochranných vlastností improvizovaných úkrytů je konkrétně popsán v metodické pomůcce: „Sebeochrana obyvatelstva”, kterou taktéž najdete na internetové stránce: www.mvcr.cz/.

Využití přirozených ochranných vlastností budov k ukrytí, improvizovaná ochrana dýchacích cest, očí a povrchu těla, a především včasná evakuace z ohrožených prostorů je považovaná v současnosti za hlavní způsob ochrany obyvatelstva.

Opatření k ukrytí obyvatelstva jsou zpracována v plánech ukrytí v havarijních plánech krajů a ve vnějších havarijních plánech. Tyto plány zpracovávají hasičské záchranné sbory krajů.

Informace o způsobu ukrytí lze získat na příslušném obecním (městském) úřadě nebo u svého zaměstnavatele.

Tímto rozumíme dočasné organizované nasazení vojenských útvarů a vojenských zařízení s potřebným vojenským materiálem a pod velením příslušného velitele. K pomoci dochází v případě, kdy příslušné správní úřady, orgány územní samosprávy, požární ochrany nemohou zajistit záchranné práce vlastními silami.

Vojenské záchranné útvary se používají k plnění humanitárních úkolů ochrany obyvatelstva při mimořádných událostech. Tyto záchranné útvary se používají před nasazením útvarů a zařízení armády ČR k záchranným pracím. Jsou to specializované součásti armády ČR zaměřené svým vybavením na likvidační práce a obnovu postiženého území.

Použití armády k záchranným pracím mohou vyžadovat hejtmani krajů, primátoři a starostové obcí nebo Ministerstvo vnitra. Hrozí-li však nebezpečí z prodlení, mohou vyžadovat použití armády k záchranným pracím velitel zásahu a velitel jednotky požární ochrany u velitele vojenského útvaru nebo náčelníka vojenského zařízení, které je nejblíže místu mimořádné události. Veškeré použití armády k záchranným pracím se uskutečňuje v souladu se zákonem č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.

Ochrana před povodněmi je zabezpečována podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

Ochrana před povodněmi jsou opatření k předcházení a zamezení škod při povodních na životech, majetku obyvatelstva a na životním prostředí. Je prováděná především systematickou prevencí, ovlivňováním průběhu povodní a je zabezpečována zejména podle povodňových plánů.

Ochrana před přirozenými povodněmi je řízena povodňovými orgány, které ve své územní působnosti odpovídají za organizaci povodňové ochrany. Postavení a činnost povodňových orgánů jsou specifikovány ve dvou časových úrovních:

1. mimo povodeň jsou povodňovými orgány:
   • orgány obcí,
   • orgány krajů v přenesené působnosti,
   • Ministerstvo životního prostředí, přičemž zabezpečení přípravy záchranných prací přísluší Ministerstvu vnitra.
2. po dobu povodně jsou povodňovými orgány:
   • povodňové komise obcí,
   • povodňové komise obcí s rozšířenou působností a magistrátů měst,
   • povodňové komise ucelených povodí,
   • Ústřední povodňová komise.

Povodňové komise zřizují povodňové orgány jako své výkonné složky k plnění mimořádných úkolů v době povodně.

• Obecní rada může k plnění úkolů při ochraně před povodněmi, je-li v jejich územních obvodech možnost povodní, zřídit povodňovou komisi obce, jinak tuto činnost zajišťuje obecní rada.
• Ministerstvo životního prostředí po dohodě s Ministerstvem vnitra vymezilo ucelená povodí. Ucelená povodí jsou vymezena povodím hlavních toků řek a územní působností povodňových komisí ucelených povodí. Předsedou povodňové komise uceleného povodí je hejtman kraje, v jehož územní působnosti ucelené povodí nebo jeho převážná část leží.
• Ústřední povodňovou komisi zřizuje vláda, která též schvaluje její statut. Předsedou komise je ministr životního prostředí a místopředsedou ministr vnitra.

Právnické a fyzické osoby jsou povinny odstraňovat překážky, které mohou bránit průtokům velkých vod, umožnit vstup na své pozemky a do objektů k provádění záchranných a zabezpečovacích prací, strpět odstranění staveb nebo jejich částí nebo porostu, poskytnout dopravní a mechanizační prostředky, pohonné hmoty, nářadí a jiné potřebné prostředky a zúčastnit se podle svých možností těchto prací.

Stupně povodňové aktivity – rozumí se jimi míra povodňového nebezpečí. Vyhlašují se v případech, kdy je dosaženo směrodatných (vytýčených) limitů vodních stavů nebo průtoku v hlásných profilech na vodních tocích, popřípadě stanovených mezních nebo kritických hodnot jiného jevu, uvedených v povodňových plánech.

První stupeň (stav bdělosti) nastává při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Na vodních dílech nastává při dosažení mezních hodnot nebo zjištění mimořádných okolností, jež by mohly vést ke vzniku zvláštní povodně.

Druhý stupeň (stav pohotovosti) vyhlašuje příslušný povodňový orgán v případě, že nebezpečí přirozené povodně přerůstá v povodeň. Na vodních dílech překročení mezních hodnot a skutečností z hlediska jeho bezpečnosti. Aktivizují se povodňové orgány, uvádí se do pohotovosti prostředky na zabezpečovací práce.

Třetí stupeň (stav ohrožení) vyhlašuje příslušný povodňový orgán při vzniku větších škod, ohrožení životů a majetku nebo při jejich bezprostředním ohrožení v záplavovém území. Na vodních dílech při dosažení kritických hodnot současně se zahájením nouzových opatření. Provádí se zabezpečovací a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.

Problematika využívání jaderné energie a ionizujícího záření a radiační ochrany je zakotvena v zákoně č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů. Příslušným orgánem pro tuto oblast je Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

Tato problematika je upravena v zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Příslušnými orgány ve vykonávání státní správy veterinární péče jsou:

• Ministerstvo zemědělství,
• Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,
• obce,
• orgány veterinární správy (Státní veterinární správa, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv).

Ministr zemědělství zřizuje Ústřední nákazovou komisi jako svůj trvalý poradní orgán.

Plán a organizaci zimní údržby silnic řeší zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a vyhláška MDS č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.

Ministerstvo dopravy a spojů zřizuje jako svůj poradní orgán Hlavní operační štáb zimní údržby silnic a dálnic za účelem operativního řešení mimořádných situací. Před zimním obdobím prověří na svém zasedání plán zimní údržby, organizaci a vzájemné spojení v tomto systému. O zpracování plánu zimní údržby pro místní komunikace rozhodují obce podle velikosti obce a dopravního významu místních komunikací.

Významnou úlohu v tomto směru sehrávají na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví orgány hygieny. Hlavní hygienik ČR a krajští hygienici jsou oprávněni v rámci své územní působnosti řídit, popřípadě i provádět opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí, ke zdravotnické ochraně státních hranic a stanovit mimořádná opatření proti epidemiím, včetně opatření při oběhu potravin.

Nedílnou součástí ochrany obyvatelstva před mimořádnými událostmi je i rostlinolékařská péče, která je souhrnem právních, technických, organizačních a odborných opatření za účelem uchování zdraví rostlin. Tato problematika je řešena na základě zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů. Orgány rostlinolékařské péče jsou:

• Ministerstvo zemědělství,
• rostlinolékařská správa,
• obce.

Jestliže se ocitnete v jakékoliv mimořádné situaci, kdy jsou ohroženy životy, zdraví, majetek obyvatelstva nebo i životní prostředí, je třeba neprodleně přivolat odbornou pomoc. K tomuto účelu jsou vyčleněny bezplatné telefonní linky tísňového volání:

• 150 Hasičský záchranný sbor ČR
• 155 Zdravotnická záchranná služba
• 158 Policie České republiky

Na území obce (města) můžeme také telefonovat na číslo 156 Městská policie.

Usnesením vlády ČR č. 391/2000 byl schválen návrh způsobu zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání 112 v České republice. V provoz je od roku 2003.

Při mimořádných událostech není daleko ke zmatku. Vyznat se v kritických situacích a zachovat rozvahu a klid často dělá problém dospělým, natož pak dětem. Je třeba si zapamatovat, že při tísňovém volání musí být hovor co nejstručnější a co nejvýstižnější. Proto je nutno sdělit:

• co se stalo,
• kde se to stalo,
• své jméno a číslo telefonu, odkud voláte, a vyčkat na zpětný telefonát, kterým si operační pracovník ověří pravdivost nahlášené zprávy.

Oprávněnou otázkou často bývá, jak se zachovat v nepřehledné situaci a kam volat nejdříve?

Každá vteřina zaváhání může znamenat mnoho pro vyřešení těžkostí. V takovém případě volejte vždy na číslo 150, tj. operační středisko Hasičského záchranného sboru ČR, neboť v rámci integrovaného záchranného systému toto operační středisko provádí koordinaci společného zásahu při mimořádné události. Navíc většina operačních středisek základních složek IZS je již propojena a důležité informace si navzájem předávají.

S podezřelou zásilkou netřepejte ani nevyprazdňujte její obsah. Uložte obálku nebo balíček do igelitového pytle nebo jiného vhodného kontejneru. Poté opusťte místnost, umyjte se vodou a mýdlem a událost ohlaste na tísňovou linku 158 (Policie ČR) nebo 150 (Hasičský záchranný sbor ČR). Policie ČR nebo Hasičský záchranný sbor ČR zásilku od nás převezme a odveze jí k ověření obsahu.

Než zavoláte na tísňovou linku, seriózně zvažte skutečnosti, které mohou vést k názoru, že se jedná o podezřelou zásilku. Takovými mohou být například neočekávaná zásilka od neznámého odesilatele s podezřelým rukopisem či výhružným textem na zásilce, zapáchající zásilka nebo zásilka, při jejímž otevření zjistíme, že obsahuje prášek nebo jakýkoli podezřelý předmět.

Anonymní oznámení o uložení bomby, třaskaviny nebo nebezpečné látky je většinou směrováno tam, kde se nachází mnoho lidí. Je to logické, většina případů takovéhoto počínání je zaměřena na vyvolání strachu. Víme však, že tomu tak vždy nebývá. Je třeba počítat s tím, že anonymní výhružka může být uskutečněna. Aniž bychom uvažovali o tom, zda jde např. o psychopata nebo o legraci, musíme takovouto událost brát vážně.

V prvé řadě událost okamžitě oznámíme na tísňovou linku 158 (Policie ČR) nebo 150 (Hasičský záchranný sbor ČR), kteří prověří, zda anonymní oznámení je skutečné nebo falešné.

Pokud bylo anonymní oznámení o uložení bomby nebo třaskaviny v budově, ve které se nacházíme, opusťte budovu a následujte ostatní evakuované do předem vyhrazených prostor nebo se vzdalte co nejdále od tohoto místa. V žádném případě se nezdržujeme v blízkosti možného ohrožení i přesto, že naše zvědavost, co se bude v příštích minutách dít, nás nutí zůstat v blízkosti tohoto nebezpečného místa. Při odchodu z budovy vezměte s sebou osobní doklady a dodržujte pokyny bezpečnostních složek.

Každý občan, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba získá potřebné informace o charakteru možného ohrožení, o připravených opatřeních k ochraně obyvatelstva na příslušném obecním úřadě. Obdobné informace získá každý zaměstnanec od svého zaměstnavatele v místě dislokace pracoviště.

Aktuální informace, poznatky v oblasti ochrany obyvatelstva a opatření k sebeochraně a vzájemné pomoci je možno získat na internetové stránce: www.mvcr.cz.

Evakuační zavazadlo se připravuje pro případ opuštění bytu v důsledku vzniku mimořádné události nebo nařízené evakuace.

Jako evakuační zavazadlo poslouží každé běžné cestovní zavazadlo, např. batoh, cestovní taška nebo kufr. Zavazadlo je vhodné opatřit visačkou se jménem a adresou.

• základní trvanlivé potraviny, nejlépe v konzervách, dobře zabalený chléb,
• nádoba s pitnou vodu a vodou pro osobní použití,
• jídelní miska, příbor, polní láhev, otvírač na konzervy, nůž, šití, zavírací špendlíky apod.,
• toaletní a hygienické potřeby,
• osobní doklady, peníze, pojistné smlouvy a jiná cenná dokumentace, kniha, hračky pro děti, drobné společenské hry,
• náhradní prádlo, obuv, pláštěnka,
• léky,
• přenosné rádio s rezervními bateriemi, svítilna,
• spací pytel nebo přikrývka.

Pokud nemáme k dispozici prostředky individuální ochrany a musíme si chránit dýchací cesty a povrch těla, použijeme prostředky improvizované ochrany.

• K ochraně dýchacích cest použijeme navlhčenou roušku (zhotovenou z kapesníků, ručníků, utěrek apod.) přiložením na nos a ústa.
• Hlavu chraňte čepicí, kloboukem, šálou či kuklou tak, aby vlasy byly úplně zakryty a zvolená pokrývka hlavy chránila též čelo, uši a krk.
• Oči chraňte brýlemi - lyžařskými či motoristickými.
• Povrch těla chraňte kombinézou, kalhotami, pláštěm nebo pláštěnkou do deště.
• Nohy chraňte vysokými botami nebo holínkami, ruce chraňte gumovými nebo koženými rukavicemi.

Při návratu ze zamořeného prostoru do obývacích prostorů odložte před vchodem veškerý svrchní oděv do igelitového pytle a zavažte jej. Pokud je to možné, pečlivě se osprchujte, otřete do sucha a oblečte se do suchého oděvu.

Příloha č. 1: Test k ověření znalostí

(Otázky jsou napsány tak, jak jsou položeny žákům ve videofilmu ”Ochrana obyvatelstva za mimořádných událostí”.)

• generální štáb Armády České republiky,
• Hasičský záchranný sbor České republiky,
• Český červený kříž,
• Česká národní banka,
• Horská služba,
• Zdravotnická záchranná služba,
• Česká pošta,
• Policie České republiky,
• Akademie věd České republiky,
• jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí.

1. jste svědky požáru
2. vidíte osoby, které vykrádají automobil...
3. naleznete cyklistu, který nehybně leží na silnici

1. rychle se ukryjeme do budovy, zavřeme okna a dveře a zapneme rádio či televizi, abychom se dozvěděli vše potřebné,
2. okamžitě opustíme budovu a směřujeme do nejbližšího lesa či krytu civilní ochrany, kde vyčkáme příchodu záchranářů,
3. rychle se přesuneme do bytu, k čemuž můžeme zastavovat i civilní vozidla pomocí velkého červeného nápisu POMOC. Řidiči jsou podle vyhlášky povinni zastavit a odvézt nás na místo určení. V bytě pak vytočíme číslo 150 a čekáme na další pokyny.

1. požární poplach,
2. všeobecná výstraha,
3. konec prázdnin.

1. okamžitě opustíme třídu a skrytě při zdi utíkáme domů, abychom varovali rodiče a sousedy,
2. okamžitě se někde schováme, může to být i pod lavicí, ve sklepě školy nebo i na půdě; spolužáky, kteří jsou pomalejší, odvádíme třeba i násilím s sebou,
3. signál je určen ke svolání jednotek požární ochrany a pokud se nás požár bezprostředně netýká, zachováme klid a pokračujeme v činnosti.

1. brýlemi proti slunci s vysokým UV filtrem a přiložením ruky,
2. lyžařskými brýlemi a navlhčeným ručníkem či kapesníkem,
3. šátkem přes oči v utěsněné prázdné místnosti.

• kreditní karty
• porcelánový jídelní servis
• přenosná televize
• cenné obrazy
• tlaková obinadla
• rezervní baterie
• kartáček na zuby a pasta
• psací stroj
• čisticí prostředky na obuv
• bačkory
• varná konvice
• dioptrické brýle
• plastová láhev s pitnou vodou
• toaletní papír

1. krizový štáb,
2. Český rozhlas,
3. prezident republiky.

Téma č. II: ŽIVELNÍ POHROMY

Obsah:

1. Cíle výuky
2. Pojem ”Živelní pohroma”
3. Úvod
4. Požáry
5. Povodně a zátopy
6. Sesuvy půdy
7. Atmosférické poruchy
8. Zemětřesení

Přílohy:

1. Největší živelní pohromy a počet jejich obětí
2. Požáry v České republice
3. Makroseizmická stupnice
4. Beaufortova stupnice pro vyjadřování síly větru

1. Seznámit žáky s pojmem živelní pohroma, jejími účinky a druhy.
2. Uvědomit si nebezpečí vyplývající z prvotních i druhotných následků živelních pohrom, předat poznatky jak se chránit.

Živelní pohroma je mimořádná událost vzniklá v důsledku škodlivého působení přírodních sil. Přináší škody na majetku, přírodě, poškozuje zdraví a mnohdy má za následek smrt lidí. Vzniká rychlým nebo pozvolným přírodním procesem mimořádných rozměrů, který je způsoben ději probíhajícími uvnitř i vně Země, vlivem rozdílů teplot nebo jiných faktorů. Živelní pohromy postihují pevninu, vodstvo i atmosféru (příklady nejničivějších živelních pohrom jsou uvedeny v příloze č. 1).

Pohromy nedělají rozdíly mezi národy a lidmi, mladými a starými, nelze s nimi vyjednávat, ony neposlouchají, nečekají a jednoduše přicházejí.

To bylo motto mezinárodní konference za snížení následků přírodních pohrom v Jokohamě v roce 1994.

Zajistit informovanost veřejnosti s cílem zvýšit její uvědomění, její vzdělání i praktickou připravenost, prevenci k řešení mimořádných událostí, to je jeden z mnoha závěrů světového společenství k zmírnění následků pohrom.

Skoro každý týden se můžeme setkat v novinách, televizi nebo rozhlase se zprávou o nějaké živelní pohromě.

Přírodní živly ohrožují obyvatele naší planety od samého počátku civilizace. Někde více, jinde méně. Stoprocentně bezpeční nejsme nikdy a nikde. Naše republika patří naštěstí k těm, kterým nehrozí výbuchy sopek, a pro něž je zemětřesení nepatrným nebezpečím. Musí se však chránit proti povodním, sesuvům půdy i proti následkům atmosférických poruch. Při cestách do zahraničí nás mohou zastihnout i takové mimořádné události, které u nás nejsou známé.

Živelní pohromy dokážou nadělat obrovské škody a dosáhnout katastrofických rozměrů. Jejich rozsah nezávisí jen na intenzitě vzniklé situace, ale i na koncentraci lidí, průmyslu, dopravy, rizikových technologií na postiženém území, a samozřejmě na stupni připravenosti obyvatel likvidovat jejich následky a zabránit sekundárním škodlivým jevům.

Statistikové vypočetli, že na celé Zemi přijde každý stotisící člověk o život v důsledku živelní pohromy. Podle jiného výpočtu je roční průměr obětí živelních pohrom za posledních 100 let 16 000 lidí. Někomu se to zdá mnoho, někomu málo. Málo třeba tomu, kdo toto číslo srovnává s oběťmi rozvoje automobilismu. Udává se totiž, že automobilismus si vyžádá ročně průměrně 250 000 lidských obětí.

Živelní pohromy zpravidla udeří najednou a většinou neočekávaně. Zpustoší určité území, zničí obydlí, majetek, komunikace, zdroje obživy. Živelní pohroma může způsobit řetěz dalších mimořádných událostí. Hladomor, nákazy, nekontrolovatelný pohyb obyvatel, uvolnění nebezpečných látek, požáry, výpadky energetických a zásobovacích sítí (elektřina, voda, plyn, teplo a další).

Proto je důležité získat o živelních pohromách, co nejvíce informací a znalostí.

1. Pohybem hmot (zemětřesení, sesuvy půdy).
2. Fyzikálními a chemickými procesy, uvolňujícími v hlubinách Země energii a přivádějícími ji na její povrch (zemětřesení, sopečná činnost).
3. Zvýšením vodní hladiny (povodně, mořské zátopy, tsunami).
4. Mimořádně silným větrem (orkány, větrné bouře, cyklóny).
5. Atmosférickými poruchami (bouře).
6. Kosmickými vlivy - škodlivé druhy záření, dopad meteoritu na zemský povrch.

• vznikající pod zemským povrchem (zemětřesení, sopečné výbuchy),
• vznikající na zemském povrchu (sesuvy, povodně, tsunami, záplavy, požáry, dlouhotrvající sucha, sněhové kalamity, náledí, mrazy, dlouhotrvající vlhko),
• vznikající nad zemským povrchem (cyklóny, tornáda, bouře, dopady meteoritů).

• zemětřesení - požáry, výbuchy plynu, protržení přehradních hrází, zřícení budov, poškození energetických sítí,
• sesuvech půdy - protržení přehradních hrází, zavalení silnic a železnic, poruchy potrubí produktovodů a elektrického vedení,
• sopečných výbuších - otrávení pastvin, vyhubení dobytka, hladomor, požáry, nebezpečné zplodiny,
• povodních - otrávení zdrojů pitné vody, nakažlivé nemoci,
• bouřkách - požáry, výpadky elektrického proudu.

Při plánování ochrany proti živelním pohromám se snažíme co nejvíce omezit dopady jejich druhotných účinků. Dobrou organizací je možno značně zmírnit jejich následky.

Ochrana před všemi druhy živelních pohrom může být buď aktivní (stavba hrází proti povodním, zpevňování svahů), nebo pasivní (evakuace, ukrytí). Například u zemětřesení je hlavní ochranou zabezpečení stavebních konstrukcí a jejich zařízení proti pohybu. U sopečných výbuchů včasná evakuace z ohrožených území. U sesuvů půdy máme různé druhy ochrany: registraci sesuvných území, zpevňování svahů, odstřelování lavin apod. Před povodněmi se chráníme stavbou hrází, retenčních nádrží, úpravou koryt.

Význam dané problematiky spočívá v uvědomění si toho, jak si lze poradit a dělat přesně to, co je v dané situaci nejúčinnější. Rozhoduje znalost a schopnost se rychle a správně rozhodnout při mimořádné události. Nejdůležitější je neztratit hlavu. Pamatovat si, co je třeba v které situaci dělat a jak se chovat. Zvláště proto, že živelní pohromy přicházejí většinou nečekaně.

Pokud nebudeme připraveni, nebudeme vědět, jak se v jednotlivých situacích zachovat. Naše chování nebude nacvičeno tak, abychom byli schopni pohotově a v prvních chvílích dokonce podvědomě správně reagovat.

Požár, který je možno charakterizovat jako nežádoucí, neovládané a zpravidla již neovladatelné hoření, představuje jeden z ničivých živlů. Na rozdíl od vichřice, povodně, zemětřesení, kterým nelze zabránit, vzniká požár v řadě případů z důvodu nedbalosti, neopatrnosti nebo úmyslu člověka. Požár je často druhotným účinkem některých dalších mimořádných událostí, nehod, havárií či technických poruch.

Požáry způsobují ročně mnohamilionové škody a často ničí zdraví a lidské životy. Statistické informace o požárech v České republice v letech 1996-2001 jsou uvedeny v příloze č. 2.

Příčiny požárů se stále opakují. Jsou to např. neopatrnost kuřáků, zakládání ohně a vypalování porostů, neopatrnost při používání otevřeného ohně, nedbalost při používání elektrických a jiných tepelných spotřebičů, nesprávná obsluha topidel všeho druhu, nevšímavost k závadám na různých zařízeních, např. na komínech, kouřovodech, bleskosvodech apod. Požáry vzniklé působením přírodních živlů, jako např. bleskem, samovznícením při vysokých letních teplotách (lesní požáry, skládky) apod. jsou v České republice méně časté než v Americe, Africe nebo jižní Evropě, kde způsobují rozsáhlé škody.

Předcházení požárů se týká nás všech. Mezi základní povinnosti fyzických osob na úseku požární ochrany patří např. :

• povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení,
• plnit příkazy a dodržovat zákazy týkající se požární ochrany na označených místech,
• dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností.

Měli bychom znát typické příčiny požárů, vyvarovat se neopatrnosti, která by k jejich vzniku vedla. Dále musíme vědět o uspořádání a vybavení domácnosti a školy z hlediska požární ochrany, např. kde jsou jednoduché hasicí prostředky (vědra na vodu, přenosné hasicí přístroje), hydranty, hlavní uzávěry plynu, vypínače elektrického proudu, ale hlavně únikové cesty z místa  ohroženého požárem. Je třeba si pamatovat, že většina zplodin požáru je toxická a spolu s vývinem tepla způsobuje při požárech nejvíce úmrtí.

• vědomě bezdůvodně přivolat jednotku požární ochrany nebo zneužít linku tísňového volání,
• provádět práce, které mohou vést ke vzniku požárů, pokud nemáme odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací,
• poškozovat, zneužívat nebo jiným způsobem znemožňovat použití hasicích přístrojů nebo jiných věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
• provádět vypalování porostů.

Každá fyzická osoba je povinna v souvislosti se zdoláváním požáru (to neplatí tehdy, pokud jí v tom brání důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké):

• provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob,
• uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření,
• ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení (na linku tísňového volání - 150),
• poskytnout osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce.

• najděte fakta o požárech ve vašem okolí (obci, městě, okrese) za určité období a sestavte tabulku četností jejich příčin, rozdělte příčiny vzniků požárů na požáry způsobené člověkem a přírodními živly nebo technickými příčinami,
• seznamte se s požárními poplachovými směrnicemi a požárním evakuačním plánem ve škole, popř. v domě, ve kterém bydlíte,
• pro případ požáru ve vaší škole se pokuste konkretizovat obecný postup,
• diskutujte o možnosti vzniku požáru ve vašem okolí.

Povodeň je zvýšení hladiny vody, která se následně rozlije po zemském povrchu. Sezónní zvyšování vnitrozemských vod, vzedmutí vod během bouřek nebo přetečení odvodňovacích či kanalizačních systémů ve městech způsobené hustým deštěm může vést k povodním, jestliže půda, vegetace, atmosféra nebo člověkem vyrobená zařízení nemohou pojmout či absorbovat přebytek vody.

Povodně ohrožují skoro tři čtvrtiny zemského povrchu. Podle statistiky UNESCO zahynulo na světě během říčních povodní jen v letech 1947-1967 asi 200 000 lidí.

Povodně dělíme na dva základní typy. Souš je zaplavována buď řekami nebo mořem. Známe tedy povodně říční a mořské.

Povodně dále dělíme na přívalové, jednoduché, složité a sezónní.

Přívalové povodně vzniknou po krátkých dešťových přívalech. Jsou typické pro pouštní a polopouštní oblasti. Mohou však vznikat všude tam, kde je nedostatečné vsakování vody do půdy, třeba i ve městech s upravenou kanalizací.

Jednoduché povodně mají jedno maximum. Způsobují je krátké vydatné deště s několika sty milimetrů srážek za několik dní.

Složité povodně s několika maximy mohou trvat několik dní i týdnů. Vznikají, jsou-li srážky rozloženy na delší dobu a mění-li se jejich intenzita.

Sezónní povodně patří k životu řek a jsou spojeny s pravidelnými změnami meteorologických podmínek, táním sněhu, ucpáním řečiště ledovými krami, monzunovými dešti apod. Známé jsou sezónní povodně např. na Nilu, v povodí Gangy a Brahmaputry.

V našich podmínkách vznikají povodně táním sněhu, dlouhotrvajícími dešti nebo při rozmrzání vodních toků. Povodně mohou vzniknout i v důsledku havárie vodohospodářských děl. Rozeznáváme tři takzvané „zvláštní povodně”, které mohou nastat při stavbě a provozu vodních děl:

• narušením vzdouvacího tělesa (hráze vodního díla),
• poruchou hradicí konstrukce bezpečnostních a výpustných zařízení vodních děl (při neřízeném odtoku vody z nádrže),
• nouzovým řešením kritických situací z hlediska bezpečnosti vodního díla (mimořádné vypouštění vody z nádrže).

• 1939, Severní Čína
  Asi 500 000 lidí přišlo o život při povodni podél severních řek. Dalších několik milionů lidí mohlo přijít o život v důsledku hladomoru následujícího po povodni.
• 1951, Itálie - řeka Pád
  Nadměrné deště spojené s přívalem vod podél pobřeží způsobily zatopení údolí kolem řeky Pád. Zahynulo 100 osob a 30 000 kusů dobytka.
• 1988 Bangladéš
  Monzunové povodně pokryly asi tři čtvrtiny území Bangladéše, bylo postiženo 21 milionů lidí, utopilo se 1 600 lidí, vznikly značné škody a následný hladomor a epidemie.
• Povodně v České republice v roce 1997, způsobené přívalovými dešti, zaplavily velkou část Moravy a východních Čech. Překvapily svoji ničivou silou občany celé naší vlasti. Následky byly katastrofální, 50 lidských životů a miliardové materiální škody. Rok poté se opakovala podobná situace na Rychnovsku.

Ochranu dělíme na preventivní opatření, bezprostřední ochranu před živlem a opatření po povodni. Prevence je plánovaná činnost, do níž spadá zpracování povodňových plánů, stanovování zátopových území a jejich vyklízení, příprava účastníků povodňové ochrany. Mezi dlouhodobé akce spadá i plánování výstavby budov nebo jiných objektů s ohledem na možnost vzniku povodně, využití půdy, zalesňování svahů, tvorba retenčních kanálů a nádrží.

Snažíme se upravit řeku a její okolí tak, aby hrozba vzniku záplav byla co nejmenší. Stavba hrází je nejstarší a stále důležitou ochranou. V ochranných hrázích mohou být uzavíratelné propusti, kterými se po povodni vpouští voda zpět do koryta. Jindy se jimi dají podle plánu vypouštět vody nesoucí jíl. Hráze jsou stavěny z materiálu, který je k dispozici a zpevňují se cihlami, kameny nebo betonem. Při bezprostředním nebezpečí se často používají pytle s pískem.

V době povodní zahrnuje bezprostřední ochrana činnost předpovědní povodňové služby a hlásné povodňové služby, varování při nebezpečí povodně, zřízení činnosti hlídkové služby, povodňové zabezpečení a záchranné práce.

Ani opatření po povodni nelze podceňovat. Jde o obnovení povodní narušených funkcí, odstranění povodňových škod, zjištění příčin negativně ovlivňujících průběh povodní.

Nastanou-li deště a výrazně se zvýší hladiny řek, vznikne nebezpečí záplav. O tomto nebezpečí budete varováni zvukem sirény a následně informováni. V případě, že neobdržíte z místního rozhlasu, z rozhlasových vozů a při větších povodních i z rozhlasu a televize informace, vždy musíte být připraveni opustit ohrožené území. V případě, že dostanete pokyn k evakuaci, urychleně se dostavte, vybaveni evakuačním zavazadlem, do určeného místa. Rodinný automobil využijte pro evakuaci nebo jej odvezte na bezpečné, vyvýšené místo.

Předměty, které by mohla voda strhnout a odnést, upevněte! Pomocí pytlů s pískem zajistěte dveře a okna. Cenné věci z přízemí a sklepů, pitnou vodu, zásoby jídla, popřípadě i plynový vařič, přeneste do vyšších pater domu. Pro zmírnění ekologických následků povodně zkontrolujte, zda jsou před účinky zaplavení zabezpečeny chemikálie, jedy a žíraviny tak, aby nedošlo ke kontaminaci vody.

Po kritickém zvýšení hladiny řek povodňové orgány obcí a krajů zahájí záchranné práce. V prvé řadě zabezpečí evakuaci obyvatelstva z ohrožených prostorů. Sledujte proto vysílání místního rozhlasu a řiďte se vydanými pokyny. Informace můžete získat i z rozhlasu a televize. Pokud bude nařízena evakuace, nechejte na venkovních dveřích oznámení, že dům byl již opuštěn. Vezměte s sebou evakuační zavazadlo a dostavte se na určené místo ve vašem bydlišti, odkud budete dopraveni na bezpečné místo.

Před opuštěním obydlí vypněte elektrický proud, uzavřete hlavní uzávěr vody a plynu a uvolněte cestu domácímu zvířectvu. Uvědomte sousedy o evakuaci. Malým dětem vložte do kapsy kartičku s jejich jménem a adresou. Pokud je to možné, využijte k evakuaci vlastní dopravní prostředek nebo použijte prostředky, které zabezpečí váš správní úřad.

Jednejte s rozvahou, informujte ostatní, pomáhejte sousedům, starým a nemocným lidem, nechoďte do níže položených míst, která může zaplavit voda, neprojíždějte již zaplavená místa na kole ani automobilem. Dodržujte pokyny vašich správních úřadů, sledujte informace ve sdělovacích prostředcích.

Situaci lze zvládnout většinou svépomocí, ale nebezpečí se nevyplácí podceňovat. Záchrana života při povodních je rozhodující. Nebezpečí však číhá i poté, co hladiny řek poklesnou a budete se moci vrátit do svých domovů. Hrozí totiž zborcení narušených budov, sesuvy půdy, epidemie i další nebezpečí.

Po skončení evakuace je vždy nutné nechat odborně zkontrolovat stav budovy a stupeň jejího narušení, rozvod elektrické energie a plynu a stav elektrospotřebičů, také kanalizaci, rozvod vody a kvalitu pitné vody ve studních.

Na zatopených územích je třeba podle pokynů hygienika okamžitě zlikvidovat zejména uhynulé zvířectvo a veškeré potraviny zasažené vodou. Dokud nejsou prověřeny místní zdroje pitné vody a zajištěna jejich nezávadnost, je nutné odebírat vodu z náhradních zdrojů, například z cisteren, či využít vody balené.

V obcích budou zřizována místa humanitární pomoci, kde získáte základní potraviny, pitnou vodu, ale i další pomoc při odstraňování následků povodně.

Ihned po návratu do svého obydlí doporučujeme zjistit rozsah škod a kontaktovat pojišťovnu.

Pamatujte, že pokud neklesne hladina podzemní vody, je odčerpávání zatopených prostor nejen zbytečné, ale může i vážně poškodit izolaci a statiku budovy.

Protržení tělesa vodní nádrže nebo nenadálá přívalová vlna vzniklá vlivem intenzivních a trvalých dešťů.

Při výskytu této situace obvykle vzniká přívalová vlna, která zejména v blízkosti této nádrže ohrožuje obyvatelstvo a postupně i obyvatelstvo vzdálenějších lokalit. Osoby nacházející se v bezprostřední blízkosti vodní nádrže musí v takovémto případě okamžitě opustit ohrožené místo a vystoupit na místo, o kterém se předpokládá, že nebude zatopeno vodou.

O těchto místech byste měli předem vědět. Prvořadým úkolem je zachránit život svůj a životy blízkých, resp. životy sousedů a životy osob nemocných. V ohrožených lokalitách se obyvatelé připravují k okamžité evakuaci z ohrožených prostorů.

• vyberte příklad povodně, např. uvedené v základní informaci. Prozkoumejte oblast, kde k povodni došlo. Obkreslete a vyznačte na mapě vodní systém, který způsobil povodeň a barevně vyznačte území, které bylo postiženo (hledejte v dostupných materiálech). Stanovte přírodní nebo umělé bariéry proti povodním, pravděpodobné dopady na ekonomiku a formulujte otázky, které byste položili místním úřadům ve smyslu, „jak by se vypořádaly s povodní”,
• ve větších skupinách prostudujte vybrané oblasti, kde by mohlo dojít k povodni. Popište charakteristiky regionu (reliéf, větší řeky, vegetaci, půdu, využití země), použijte diagramů, fotografií, výstřižků z novin, turistických map apod. Udělejte závěr o možnosti vzniku povodní v této oblasti,
• kdyby váš dům měl být zatopen, jaká ochranná opatření byste přijali? Vytvořte seznam ochranných opatření a diskutujte o něm (vezměte v úvahu následující položky):

K sesuvům půdy dojde, když se poruší stabilita svahu, a to v důsledku přírodních procesů nebo v důsledku lidské činnosti. Síly držící pohromadě vrchní pokryv zemského povrchu a zabezpečující jeho vazby s podložím začnou být v tom okamžiku slabší než gravitace. Celá masa se dá do pohybu se svahu a bere s sebou vše. Sklon svahu náchylného k sesuvu půdy bývá zpravidla větší než 22 stupňů.

K nestabilitě svahů přispívá i zvýšení obsahu vody v půdě, suti nebo horninách. Voda vyplňuje spáry a mění pevnou vazbu mezi zrny, z nichž se skládá zemina i skalní masiv. Voda na plochách tvořících rozhraní vrstev může působit jako mazadlo a usnadňovat klouzání. Soudržnost hornin je porušována zmrznutím a zvětráváním. Nestabilitu svahu mohou způsobit i změny porostu nebo odstranění vegetace.

Příkladem nestabilního svahu je Letenská stráň v Praze. Letná je tvořena lavicemi pískovců a břidlic. Vrstvy jsou skloněny k Vltavě pod úhlem 30-40 stupňů, což samo o sobě způsobuje, že svah je nestabilní. Stabilita byla navíc porušena stavbou silnice. Dešťové srážky v roce 1941 způsobily, že se stráň uvolnila, zavalila silnici sutí 3-4 m mocnou. O život sice nikdo nepřišel, ale doprava byla dlouho přerušena. Ještě dnes jsou na letenské stráni při pohledu z protějšího břehu Vltavy vidět jizvy po sesuvu.

Největší sesuv půdy v blízkosti České republiky byl sesuv na území bývalého Československa v Handlové na Slovensku v letech 1960 a 1961. Do pohybu se ve tvaru jazykového splazu 300 m širokého, 1 800 m dlouhého a 18 až 25 m mocného dalo 14,5 milionů m³ zeminy. Svahová suť nasycená vodou z podzimních dešťů se pohybovala rychlostí 6 m za den a bořila domy, přerušila silnici, zpřetrhala telefonní a elektrické vedení, poškodila vodovodní potrubí. Prováděnou evakuaci komplikovala skutečnost, že sesuv půdy začal na Vánoce. Vzhledem k přijatým opatřením však nedošlo k obětem na životech a sesuv půdy se nakonec zastavil.

Pomalé sesuvy půdy - rychlost několik desítek cm za rok, ohýbají se stromy, nezpůsobují náhlé škody, ale mohou se změnit v rychlejší.

Středně rychlé sesuvy půdy - rychlost v metrech za hodinu nebo za den (patří k nim většina typických sesuvů).

Rychlé sesuvy půdy - teprve u nich hovoříme o katastrofě a obětech, rychlost je v desítkách km za hodinu, není dostatek času na únik nebo evakuaci. Patří mezi ně přívalové proudy (bahnité, kamenité) a laviny (sněhové nebo sněhokamenité).

10. září 1881 v Elmu (Švýcarsko) se daly do pohybu bloky břidlic po neodborném založení lomu. Proud byl 1,5 km dlouhý, až 500 m široký, 5-50 m mocný. Rychlost pohybu byla 180 km.h^-1. Byly zničeny 2 osady, zahynulo 115 lidí.

10. října 1966 v Aberfanu (Wales) se začaly propadat haldy, které vyrostly v okolí tohoto hornického města, ale bohužel tomu nikdo nevěnoval pozornost. Tragédie se stala v 9.00 hodin ráno, kdy se rychlostí 16-32 km.h^-1 valila na město hmota haldy. Po cestě zničila 2 farmy a pak zasáhla město. Okraj města byl zasypán do výšky 60 m, ve škole zahynulo 116 dětí a 5 učitelů. Celkem zahynulo 121 osob.

31. května 1970 v Peru pod Huascaránem se po zemětřesení zřítila sněhokamenitá lavina rychlostí 400 km.h^-1, zavalila 2 města a usmrtila 21 000 lidí včetně naší horolezecké expedice. Bylo zničeno území o rozloze 22,5 km² a bylo přikryto nánosem suti o výšce 5-10 m.

V České republice prozatím nebyly zaznamenány katastrofální sesuvy půdy, ale členitost našeho území nás nutí takové procesy podrobně sledovat. V České republice bylo dosud zaznamenáno skoro 5 000 sesuvů půdy, hlavně v severních Čechách, Českém středohoří, Doupovských horách a v severočeských hnědouhelných pásmech. Tyto sesuvy zasáhly oblasti o rozloze přes 30 000 hektarů. Na Moravě jsou nebezpečné oblasti v horách (Jeseníky, Beskydy).

Nejúčinnější ochranou je prevence (zachycení a odvedení povrchové vody, vyčerpání vody ze studní na ohroženém území, umělá úprava terénu, tj. kotvení svahů, stavba pilotů, opěrných stěn, výsadba vhodné zeleně).

Velké sněhové laviny jsou živelní pohromou a mohou mít i desítky obětí. I v našich horách hrozí každoročně toto nebezpečí a čas od času zahyne ve sněhové lavině několik lidí.

Lavina vzniká jako ostatní sesuvy. Soudržnost sněhu překročí určitou mez a gravitace vyvolá pohyb sněhové masy po svahu.

Kritický úhel pro vznik sněhových lavin je 22-25⁰, ale mohou vzniknout i na mírnějších svazích. Lavinovité jsou zejména hladké travnaté svahy. Keře a velké kameny vzniku lavin omezují nebo brání. V lese vznikají laviny zřídka.

Rychlost lavin u mokrého sněhu je 25-36 km.h^-1, u uleželého sněhu 50-70 km.h^-1 a prachového sněhu 120-360 km.h^-1.

Příčinou vzniku laviny může být i činnost člověka - přechod přes kritickou oblast (tj. oblast, ve které je již narušena soudržnost sněhových vrstev, popř. i soudržnost celého sněhového pokryvu s podložím), sněhová koule, nebo pád stromu, hluk.

Nejdůležitější je prevence. Provádí ji zejména Horská služba vytyčováním lavinových svahů a jejich zakreslováním do zimních turistických map, denním hlášením na horské chaty o zákazech vstupu do určitých míst.

Vyhýbání se nebezpečným místům, respektování pokynů Horské služby je nejlepší ochranou.

• přemýšlejte, zda jste někde viděli pozůstatky po sesuvu půdy,
• pokuste se vyhledat ve vašem okolí nebo v tiskovinách místa, kde došlo ke svahovému pohybu a zpracujte o tom stručnou dokumentaci,
• pokuste se vyhledat ve vašem okolí nebo v časopisech místa, která jsou ohrožena sesuvy půdy a jsou v nich provedena některá preventivní opatření,
• prostudujte zimní turistické mapy některých pohoří, např. Krkonoš, Jeseníků, a vyhledejte tzv. lavinové svahy,
• diskutujte o způsobu informování lidí o nebezpečí lavin (děti, cizinci, ostatní, kteří podceňují nebezpečí),
• co víte o Horské službě, jejím poslání. Slyšeli jste o lavinových psech? Sežeňte o tom dostupné materiály a seznamte ostatní.

Do pojmu prudké a bouřlivé počasí zahrnujeme hurikány a tornáda. Avšak i jiné prvky počasí nás mohou ohrozit. Např. sucho, přílišné deště, extrémní chlad a vedro.

Prudké bouřky jsou často doprovázeny rychlými větry. Bouřky mohou zničit stromy a budovy a vyřadit elektrické a telefonní linky.

Prudké zimní bouře, spojené s větrem, letícím a padajícím sněhem a nízkými teplotami, mohou být také nebezpečné, zejména v horách a v dopravě.

Nárazy větru mohou způsobit značné škody. Ničí domy, shazují mosty, ohrožují lidi, způsobují polomy v lesích.

Na začátku minulého století navrhl námořní admirál Beaufort stupnici pro vyjadřování síly větru, kterou používáme dodnes (viz. příloha č. 4).

Rychlost větru se udává v m.s^-1 nebo km.h^-1. Vítr začíná dělat škody od rychlosti 20 m.s^-1. Středoevropský rekord v rychlosti nárazů větru drží stanice na Skalnatém plese (Slovensko), a to 78,6 m.s^-1. Člověk se udrží na nohou do rychlosti 36 m.s^-1. Při rychlosti 44 m.s^-1 může být člověk vyzdvižen a nesen větrem.

Sleduj zprávy v rozhlase a televizi. Opusť ta venkovní místa, na kterých hrozí pády větších předmětů ze střech apod. Zavři okenice nebo zatluč (zajisti) okna. Nejlepší ukrytí je ve sklepích pod úrovní terénu či v krytech.

• najděte fakta o působení silných větrů (tornád, hurikánů) v časopisech. Vytvořte časovou linii případu a napište krátký příběh pro školní rozhlas,
• sestavte seznam některých objektů, ke kterým může být přitahován blesk. Diskutujte o některém ze způsobů, jak můžete chránit sami sebe při bouřce, jestliže jste zastiženi venku,
• sestavte seznam nejméně 5 nebezpečí, která mohou vzniknout po prudké bouři a větru. Diskutujte o důsledcích těchto nebezpečí,
• zkoumejte nebezpečí vzniku podchlazení a omrzlin,
• vymyslete, co byste dělali v situacích kdy:
  • jste na člunu na jezeře a blíží se bouřka,
  • jste s „vozíčkářem” na procházce a začíná pršet a blýskat se,
  • jste v autě ve vánici,
• - zkoumejte předpověď počasí (z tisku, TV) a klasifikujte vítr podle Beaufortovy stupnice. Při zkoumání zpráv z různých částí světa stanovte (podle typu vegetace, půdy, staveb, vodstva apod.), k čemu při určité síle větru může dojít.

Zemětřesení je jev, který má fyzikální původ. Je produktem procesů v zemské kůře a ve svrchním plášti, které se odehrávají v současné geologické epoše v jistých oblastech a jsou pokračováním dějů minulých. Vzniká náhlým uvolněním mechanické energie v zemském nitru. Jako zlomový proces se začíná rozvíjet v bodě, který nazýváme hypocentrum. Svislý průmět hypocentra na zemský povrch se nazývá epicentrum. Ohnisko či ohnisková oblast je oblast, ve které v průběhu zemětřesení dochází k nevratným deformacím. Vně ohniska se zemětřesení projevuje převážně seizmickými vlnami, tj. kmity, které se šíří zemským tělesem. Na zemském povrchu jsou pozorovány krátkodobé rychlé pohyby, které trvají několik sekund až desítky sekund. V případě velmi silných zemětřesení se šíří seizmické vlny obvodovými partiemi zemského tělesa i několik hodin.

Příčinou 90 % zemětřesení je uvolnění nakumulovaných tektonických napětí v zemské kůře a ve svrchním plášti až do hloubky 750 km, která vznikají v důsledku stále probíhajících endogenních procesů v zemském tělese. Tato zemětřesení se vyskytují ve třech pásmech, která jsou na rozhraní desek, jež tvoří litosféru Země. Asi 7 % zemětřesení je spojeno se sopečnou činností a 3 % se zřícením skalních masivů (tzv. řítivá zemětřesení). Člověk vytváří umělá zemětřesení pomocí výbuchů a vibracemi těžkých hmot. Veškeré zásahy člověka do zemské kůry jsou dnes tak velké, že působí kumulaci a uvolnění tektonických napětí i v místech, která leží mimo rozhraní zemských desek. Jedná se o důlní činnost, vodní díla, vytahování a vtlačování tekutin pod tlakem do zemského nitra, dlouhodobé vibrace a silné exploze.

Škody, vznikající při zemětřesení, závisí na energii uvolněné při zemětřesení a na hloubce ohniska. Intenzita zemětřesení se posuzuje podle účinků zemětřesení a označuje se stupni podle makroseizmické stupnice (viz příloha č. 3).

• pocit nestability, citliví lidé se probouzejí i při malých otřesech, u nemocných osob jsou časté pocity srdeční slabosti, které mohou končit smrtí,
• opadávání omítky, pád nestabilních komínů a zdí, porušování dlažby, vznik puklin v zemi, mračna prachu, stojící auta mohou i poskočit,
• rozhoupání volně zavěšených předmětů, jejich posouvání a převracení, otvírání dveří, větší otřesy převracejí skříně, nábytek se kácí, borcení stropů, zřícení schodiště, borcení stěn a pád celých budov,
• jen u větších zemětřesení se objevují praskliny a pukliny v půdě, vystřikují gejzíry písku, pohybují se balvany, sesouvají se strmější svahy, vylévá se voda z řek, při největších zemětřeseních je možné pozorovat vlnění povrchu.

Zemětřesení vyvolává řadu sekundárních jevů, jejichž účinky jsou někdy horší než účinky samotného zemětřesení. Dochází k porušení vodovodního a plynového potrubí, nastávají požáry a výbuchy plynu. Sesouvají se svahy, mohou se přehradit vodní toky a vzniknout záplavy apod. Hodně záleží na organizaci záchranných prací a na okamžitém nasazení všech prostředků.

• 18. dubna 1906, San Francisco

  V roce 1906 mělo San Francisco 400 000 obyvatel. Město bylo směsí starší a novější zástavby, protože bylo stavěno naprosto neplánovitě. Otřes nastal brzy ráno. Pohnul se zlom San Andreas (Svatý Ondřej) v délce 430 km a největší horizontální posun byl až 6 m. Zahynulo kolem 700 lidí. Po zemětřesení vypukl obrovský požár, který trval řadu dní a způsobil nejméně 10x tolik škod než samotný otřes.

• 31. května 1970, Peru

  Odpoledne vzniklo silné zemětřesení v Peruánsko-chilském příkopu (M=7,6, M je magnitudo, které je mnohdy nesprávně označované jako Richterova stupnice). Asi v hloubce 50 km pod dnem podmořského příkopu došlo k posunu pacifické desky vůči desce, na níž leží Jižní Amerika. Při této katastrofě bylo poničeno území o rozloze 100 000 km². Otřesy zanechaly 60 000 mrtvých, 50 000 raněných a milion lidí bez přístřeší. Lavina v horském masívu Huascarán způsobila smrt 18 000 lidí, včetně československé horolezecké expedice.

• 6. května 1976, severovýchodní Itálie

  Ve 20. století nejsilnější zemětřesení v Evropě. Epicentrum bylo 100 km severozápadně od Terstu (M=6,5). Otřesy zničily 35 měst, usmrtily 935 a zranily 2 280 osob. Záchranné práce byly v plném proudu, lidé bydleli ve stanech, když 15. září přišly nové otřesy (M=6,0). Toto (tzv. friulské) zemětřesení pocítili i občané bývalého Československa.

• 3. září 1978, Bádensko-Würtenbersko

  I toto zemětřesení o síle M=5,25 až 5,5 pocítili občané České republiky. Oběti na životech nebyly hlášeny, raněných byly desítky. Materiální škody byly značné hlavně v epicentrální oblasti.

• 18. října 1989, Loma Prieta

  Zemětřesení vzniklo na svatoondřejském zlomu a mělo epicentrum u hory Loma Prieta v pohoří Santa Crus. Hloubka ohniska byla 18,2 km a magnitudo M=7,1. Postihlo hustě zalidněnou oblast. Katastrofální zemětřesení v oblasti San Francisca bylo na základě statistických údajů očekáváno již od poloviny 70. let. Proto byl na začátku 80. let v této oblasti vybudován prognostický polygon (síť stanic), který byl určen k tomu, aby monitoroval podrobnosti konečného stádia přípravy zemětřesení, které bylo v tomto území předpovězeno na rok 1993. Lze tedy říci, že zemětřesení u Loma Prieta bylo předpovězeno dlouhodobě, ne však krátkodobě. Teprve následné zhodnocení ukázalo jevy, které signalizovaly jeho přípravu, ale nebyly správně vyhodnoceny a oceněny. Zrychlení pohybu půdy při tomto zemětřesení (měřeno na více než 120 místech v okolí epicentra) i makroseizmické intenzity značně závisely na lokální geologické stavbě. Nejsilnější změřené pohyby půdy měly zrychlení vyšší než 0,6 g a projevily se zejména v oblasti zálivu, v němž se nachází San Francisco (čtvrť Marina).

• 17. ledna 1994, Northridge

  Zemětřesení v jižní části Kalifornie mělo hloubku ohniska 19 km, magnitudo 6,6 a trvalo 15 až 20 sekund. Vyžádalo si 54 obětí a došlo ke zranění více než 7 000 osob. Celkové náklady na odstranění jeho následků přesáhly 30 miliard dolarů. V prvních pěti dnech po otřesu se vyskytlo více než 1 500  dotřesů s magnitudy většími než 3. Dotřesová aktivita trvala řadu měsíců. Největší účinky byly oklasifikovány hodnotami intenzity IX a X stupňů makroseizmické stupnice. Velké škody se vyskytly v údolí San Fernando a v oblasti Los Angeles. Na několika místech došlo k sesuvům půdy a ke vzniku trhlin v přípovrchových vrstvách. Došlo k místnímu ztekucení podloží v oblastech, kde byla vysoká hladina spodní vody. Malé škody vznikly na masivních, svařovaných, železobetonových a ocelových objektech. Vyskytly se však u železobetonových litých objektů, které měly být podle právní normy v Kalifornii seismicky odolné. Velké škody se vyskytly na potrubích. Jaderné elektrárny v postižené oblasti nebyly vážně poškozeny a zůstaly funkční. Desítky tisíc obyvatel byly postiženy poškozením vodárenských řadů a poškozeními na kanalizaci.

• 17. ledna 1995, Kobe

  Ohnisko zemětřesení bylo na severním okraji ostrova Awaji v oblasti Kansai (30 km jižně od Kobe a Osaky), mělo magnitudo 7,2 a hloubku ohniska 20  km. Délka zlomu přesáhla 20 km a zlom zasáhl i jihovýchodní okraj japonského města Kobe s 1,4 mil. obyvatel. Zrychlení na území města Kobe dosáhlo hodnotu 0,5 g, v přístavu 0,4 g a ve městě Osaka 0,2 g. Silné pohyby půdy trvaly 20 minut. Škody ve městě Kobe byly značné, více než 100 miliard dolarů. Zahynulo přes 5 800 lidí, více než 28 000 lidí bylo zraněno. Poškozeno bylo přes 52 000 budov. Pro odborníky je jistým zadostiučiněním skutečnost, že budovy, které byly stavěny podle principů zakotvených v japonském stavebním zákoně z roku 1981, nebyly téměř poškozeny. Došlo k požárům, k přerušení dodávek vody, elektřiny, k narušení kanalizace a k přerušení telefonického spojení na řadu dní.

• Zemětřesení v Čechách a na Moravě

  Oblast mezi Kraslicemi a Aší byla postižena několikrát i v tomto století, nejsilněji v letech 1903, 1908 a na přelomu let 1985 a 1986.

  Otřesy vyskytující se na území Čech a Moravy jsou většinou slabé. Až na výjimky (27.2.1786 v oblasti Českého Těšína) mají magnitudo menší než 5 (tj. intenzitu v epicentru zemětřesení menší nebo rovnou 7⁰ MSK-64). Hloubky ohnisek jsou v intervalu 5-7 km. Pouze oblast západních Beskyd je charakterizována otřesy hlubšími (otřes v Českém Těšíně měl hloubku ohniska 30 km). Slabé otřesy se vyskytují samostatně, silnější ve skupinách. Obvykle se vyskytují dvě skupiny otřesů:

  • zemětřesné roje, které reprezentují skupiny slabých i silnějších otřesů. Vyskytují se v oblasti mezi Aší a Kraslicemi a v oblasti Opavy,
  • skupina hlavního otřesu a dotřesů. Reprezentuje skupinu, ve které první otřes výrazně převyšuje následné otřesy. Vyskytuje se např. v oblasti mezi Trutnovem a Náchodem.

V zemích, kde bezprostředně hrozí zemětřesení, tj. které leží v seizmických oblastech, zajišťují příslušné orgány rozsáhlá preventivní opatření. Od dodržování architektonických a inženýrských pravidel obsahují všechno až po zajišťování přehrad, uzavření nebezpečných podniků (chemických továren, továren na výbušniny apod.).

Od poloviny tohoto století se krok za krokem ve všech vyspělých zemích vyvíjely technické normy (u nás byla první norma v roce 1954, další široce uplatňovaná ČSN 73 0036 z roku 1973 byla v roce 1990 novelizována) i metodiky na určování seizmického ohrožení a na specifikaci charakteru silných zemětřesných pohybů a všech možných doprovodných jevů.

Osobní prevence je založena na jednotlivcích. Stručně ji můžeme popsat takto:

• měj doma připraveno rádio na baterie, baterku, lékárničku. Nauč se základy první pomoci. Musíš vědět o hlavních uzávěrech elektřiny, vody a plynu. Nedávej na police a skříně těžší předměty. Opři těžký nábytek o zeď, popř. upevni ke zdi,
• při zemětřesení zůstaň klidný. Jsi-li mimo budovu, přesuň se na volné prostranství, aby tě nezasáhly padající předměty. Jsi-li uvnitř, zůstaň uvnitř (nejvíce zranění je při vybíhání v panice z domů nebo při vbíhání do úkrytů). Přitiskni se, pokud je to možné, k nosné stěně, nebo se schovej pod silnou deskou stolu, nikdy nestůj u okna. Venku se drž dále od elektrického vedení. Pokud možno nezůstávej v úzkých ulicích. Nepoužívej otevřeného ohně. Jsi-li v autě, zastav na otevřeném prostranství a zůstaň ve voze. Nikdy nevstupuj do výtahu, na schodiště a neskákej z okna,
• po zemětřesení poskytni první pomoc sobě a ostatním. Zkontroluj plyn, elektřinu a vodu. Jsou-li poškozeny, zastav je. Poslouchej rádio. Nesplachuj záchod. Nechoď bos, všude mohou být střepy. Vyhni se poškozeným budovám. Dodržuj pokyny záchranářů.

• vyberte některý příklad zemětřesení. Prozkoumejte oblast, ve které k němu došlo. Stanovte příslušné podmínky (hory, nížiny, moře, řeky) a pravděpodobné účinky na ekonomiku. Promyslete otázky, které byste položili místním úřadům v souvislosti s připraveností řešit následky zemětřesení,
• načrtněte schéma bytu nebo rodinného domku a uložení různých předmětů a zařízení (světlo, sporák, lustr, polička, skříň s nástavcem aj.). Řekněte, které z těchto předmětů a zařízení jsou nebezpečné při zemětřesení,
• diskutujte o tom, co byste dělali po zemětřesení, jestliže východ z domu je zasypán troskami, vidíte, že je někdo zraněn a nemůže se pohybovat.

Příloha č. 1: Největší živelní pohromy a počet jejich obětí

• Červenec 1997

  Velká povodeň v červenci 1997 postihla 538 měst a obcí ve 34 okresech. Celkové škody dosáhly 60 miliard Kč. Během povodně zahynulo 50 lidí a dalších 10 zemřelo na její přímé následky. Zničeno bylo 946 km železničních tratí, 26 železničních mostů. Poškozeno bylo 1 850 km silnic a 851 silničních mostů. Zničeno bylo 2 151 bytů.

• Srpen 2002

  Povodně se dotkly 963 obcí v 10 krajích (43 okresech), z toho bylo zcela zatopeno 99 obcí (263 000 obyvatel) a významně zatopeno dalších 347 obcí (1 333 000 obyvatel). Celkově se jednalo o 15,6 % postižených obyvatel. Během povodní došlo ke ztrátě 17 lidských životů, bylo evakuováno přes 200 000 obyvatel. Při povodních bylo nasazeno 27 tisíc tuzemských záchranářů a pomoc poskytlo i 20 zemí.

Největší živelní pohromy a počet jejich obětí ve 20. století

Příloha č. 2: Požáry v České republice

Příloha č. 3: Makroseizmická stupnice

Intenzita zemětřesení se posuzuje podle účinků zemětřesení a označuje se stupni podle makroseizmické stupnice, dříve to byla stupnice MCS (Mercalli-Cancani-Sieberg). Od roku 1964 se používá stupnice MSK-64. V USA se používá stupnice MM (Modified Mercalli). Všechny tři verze stupnice mají 12 stupňů, každému stupni přísluší seznam zemětřesných účinků, které jsou pro daný stupeň charakteristické. Udává se i orientační hodnota zrychlení příslušná jednotlivým stupňům.

Stupnice MSK-64 zavádí přesnější definice pojmů, jako jsou typ budovy, počet pozorování i oklasifikování škod na budovách.

Budovy z neopracovaného kamene, z nepálených cihel a z hlíny, stavby.

Normální stavby z cihel, prefabrikované a polodřevěné stavby, stavby z opracovaného kamene.

Zesílené stavby se zřetelem k otřesům, dřevěné stavby.

Stupně účinků zemětřesení se označují arabskými nebo římskými číslicemi, sama intenzita pak obvykle symbolem ”I”, takže píšeme I = 6⁰ MSK nebo I = VI MCS. Používané zkratky stupnic jsou MCS, MM, MSK-64 (Medvěd, Sponheuer, Kárník, Verze 1964) apod.

Pokusy o zavedení jednotné světové stupnice byly zatím bezvýsledné, i když se nejvíce používané stupnice MM, MCS, MSK-64 v podstatě liší jen v detailech.

Účinky zemětřesení - projevy zemětřesení v dané lokalitě. Závisí na velikosti otřesu, na vzdálenosti lokality od epicentra zemětřesení, na směru od epicentra zemětřesení a na lokální geologické stavbě. U budov a jejich zařízení se také uplatňují jejich fyzikální vlastnosti, především schopnost rezonance.

Intenzita zemětřesení - míra velikosti účinků zemětřesení v daném místě. Její hodnoty jsou určovány na základě doprovodných jevů zemětřesení. Tyto doprovodné jevy byly empiricky seřazeny do skupin a těmto skupinám byly přiřazeny stupně (makroseizmická stupnice).

Seizmická energie - energie, která je nesena seizmickými vlnami. Určuje se na základě údajů zaznamenaných seizmografy. Pro jednoduchost se jako její míra používá bezrozměrná veličina magnitudo označovaném písmenem M.

Stupeň I - člověk otřes nepozoruje, lze ho zaznamenat pouze přístroji.

Stupeň II - pociťují velmi citliví lidé, kteří se nacházejí v naprostém klidu a ve vyšších patrech budov.

Stupeň III - lehké zemětřesení, je pociťováno malou částí obyvatelstva jako chvění nebo otřes při rychlém přejetí vozu nebo jako nezvyklý pocit změny rovnováhy, slabé praskavé zvuky ve stropě a podlaze.

Stupeň IV - mírné zemětřesení, uvnitř domu je pociťováno mnoha lidmi podle chvějících se nebo lehce kolísavých pohybů nábytku, jejichž následkem sklenice a nádobí na sebe naráží a řinčí. Řinčí i okna, praskají dveře, trámy a podlaha. Toto hnutí vyvolává strach u nervózních dětí.

Stupeň V - dosti silné zemětřesení, je pociťováno mnoha lidmi vně i uvnitř budov, je pozorováno ve všech bytech, lidé mají pocit, jako by v domě spadl těžký předmět, člověk i s židlí a lůžkem se potácí jako na lodi při vzdutém moři, rostliny a větve se pohybují. Volně visící předměty se kývají, elektrické světlo přerývaně svítí nebo zhasíná následkem dotyku drátů vedení, obrazy klepou o stěny. Všichni spící se probudí. Zvířata jsou neklidná.

Stupeň VI - silné zemětřesení, vzbuzuje strach, mnozí utíkají na volné prostranství, někteří se domnívají, že upadnou. Tekutiny v nádobách se pohybují, obrazy padají ze stěn, knihy z poliček. Většina nádobí se rozbije. Stojící kusy nábytku padají nebo se posunují. Objevují se jemné trhliny v omítce.

Stupeň VII - velmi silné zemětřesení, padají a rozbíjejí se těžké předměty v bytech. Vodní toky a jezera se vlní a zakalují. Četné domy jsou mírně poškozeny, objevují se slabé trhliny ve zdech, komíny jsou poškozeny trhlinami, padají tašky ze střech. Lidé vybíhají ven, vládne strach a panika.

Stupeň VIII - bořivé zemětřesení, kmeny stromů se kymácejí a lámou, nábytek se posunuje a převrací. Sochy, pomníky a náhrobky padají. Pevně postavené budovy jsou rozpukány, vznikají trhliny ve zdivu a domech, většina komínů se zřítí. Mezi lidmi panuje všeobecná panika a zděšení. V půdě se objevují menší trhliny.

Stupeň IX - pustošivé zemětřesení, dobré domy evropského typu jsou silně poškozeny a jsou neobyvatelné, některé budovy jsou posunuty po kamenném spodním základu. Dochází k sesuvu svahů.

Stupeň X - ničivé zemětřesení, většina kamenných staveb je do základů zničena, dřevěné budovy jsou těžce poškozeny. Násypy hráze a mosty jsou poškozeny nebo zničeny. Kolejnice jsou zohýbány, rovněž i potrubí v zemi. V dlažbě a v asfaltu vznikají trhliny. Sesouvají se svahy, jsou poškozeny regulace vodních toků, voda je vržena na břeh a vznikají nová jezera.

Stupeň XI - zemětřesná katastrofa, neodolá žádná stavba běžného typu, roztrhají se mosty, pilíře se zlomí, dochází k roztržení hrází, přetržení potrubí, ke zřícení skal, ke změnám v řečištích vodních toků.

Stupeň XII - velká zemětřesná katastrofa, nevydrží žádné lidské dílo ani na povrchu ani pod zemí, pevné skály se trhají a řítí, dochází k rozsáhlým sesuvům půdy, ke vznikům vodopádů, jezer a nových toků řek. Tvářnost krajiny se úplně změní v délce mnoha desítek až několika set kilometrů.

Příloha č. 4: Beaufortova stupnice pro vyjadřování síly větru